Marie Nováková: Plníme si sen. Vytvořili jsme kousek ráje v Krkonoších

Text Jana Jenšíková Foto Aňa Struhárová Publikováno

Desítky let se paní Marie Nováková pohybovala ve světě velkého developmentu. Společně se svým manželem Vítězslavem Bauerem a jejich akciovou společností Eurospektrum Group budovali rozsáhlé komerční zóny, například v Čestlicích, Hradci Králové nebo Olomouci. Pak ale přišel projekt úplně jiný. Nebyl jen dalším developerským záměrem. Byl osobní. V krkonošských Vítkovicích se rozhodli proměnit zdevastovaný areál bývalého státního statku v místo, které dnes známe jako Aldrov Resort. Začal se rodit jejich společný sen. Vítězslav Bauer se jeho dokončení bohužel nedožil. Pro paní Marii se tak Aldrov stal nejen životním projektem, ale také pokračováním jejich společného příběhu.

Když projekt vzniká srdcem

Paní Marie, velkou část života se pohybujete ve světě developmentu, pozemků, komerčních zón a investic. Člověk by tedy čekal, že váš další projekt vznikne podobně: analýza území, investiční záměr, čísla, návratnost. Jenže u Aldrova to tak asi nebylo, že?

Vůbec ne. S manželem jsme měli ve Vítkovicích roubenku a Krkonoše jsme oba milovali. Při cestách k ní jsme neustále míjeli zdevastovaný prostor bývalého zemědělského statku. Stál přitom na jednom z nejkrásnějších míst v obci s nádhernými výhledy na Krkonoše. Jezdili jsme kolem něj rok za rokem, až jsme zjistili, že celý areál je v konkurzním řízení, a tedy na prodej. Tak jsme ho koupili a řekli si, že toto místo musíme změnit. To bylo v roce 2004. Kdybychom tehdy věděli, co všechno nás čeká, možná bychom se do toho nepustili.

To je na příběhu Aldrova docela půvabný paradox. Jeden z vašich projektů tedy nezačal podnikatelským plánem, ale tím, že vám jednoduše vadilo dívat se na zdevastované místo. Kdy se z potřeby „něco s tím udělat“ stal sen o horském resortu?

Postupně. Na začátku byla hlavně touha vrátit tomu místu hodnotu. Pak začaly přicházet další myšlenky. Když už něco takového děláte, chcete to udělat pořádně. A když jste dva a oba trochu tvrdohlaví, začne se původně rozumný plán pomalu měnit ve velký sen. Aldrov se postupně stal naším společným dítětem. Manžel byl jeho obrovským motorem. Společně jsme řešili, jak má resort vypadat, co má nabízet a jak ho zasadit do Krkonoš tak, aby sem přirozeně zapadl.

Dnes přijede host a vidí hotové domy, restaurace, nádherně upravený areál. Jen málokdo si asi uvědomí, kolik práce se odehrálo ještě předtím, než bylo možné položit první základní kámen.

To je pravda. Nezačínali jsme na zelené louce. Bylo nutné odstranit pozůstatky statku, vypořádat se se starými zátěžemi a hlavně vybudovat kompletní infrastrukturu, která tehdy ve Vítkovicích nebyla. Následně projít obrovským množstvím povolovacích procesů. Teprve pak mohla začít vlastní stavba. Brzy po jejím zahájení však přišel covid, následně výrazné zdražení materiálů, dopravy a všech stavebních prací. Bylo to velmi náročné období. Čtyři a půl roku jsme budovali a dnes se blížíme třetímu roku ostrého provozu. Pokud to řeknete jednou větou, zní to skoro jednoduše. Ve skutečnosti jsou za tím roky života.

Když vás poslouchám, často říkáte „my“. Přitom jste majoritní majitelkou a investorkou projektu. Je pro vás důležité, aby Aldrov nebyl prezentován jako dílo jednoho člověka?

Velmi. Bez týmu by nikdy nevznikl. Měli jsme štěstí na přátele a odborníky, kteří projektu uvěřili – na technického ředitele Eurospektrum Group Františka Jiráka, na projektanta stavby inženýra Aleše Žalského, na autora interiérů inženýra Luboše Rajniše a na řadu dalších projektantů, stavbařů, techniků a spolupracovníků. Ale samozřejmě tu byl především můj muž.

Krytý bazén s vířivkou. O patro výš čeká spa s finskou saunou, biosaunou a parní lázní. Nechybí ani privátní wellness.

Příběh, který pokračuje

K vašemu muži se musím vrátit. Mluvíte o něm nejen jako o manželovi, ale také jako o motoru celého projektu. On se však dokončení vašeho společného snu nedožil. V té chvíli musel pro vás Aldrov dostat úplně jiný význam?

Dostal. Dokud jsme ho spolu připravovali, byl to náš společný sen. Když odešel, Aldrov pro mě přestal být pouze projektem, který jsme spolu začali. Stal se něčím, co po něm zůstalo, v čem je pořád přítomný. Když dnes procházím resortem, na mnoha místech přesně vím, o čem jsme se tam bavili, co jsme řešili, co prosadil on, co jsem chtěla já a kvůli čemu jsme se třeba i přeli. Člověk zjistí, že stavby nejsou jen beton, kámen a dřevo. Mohou v sobě nést vzpomínky. Někdy mám pocit, že můj muž prostřednictvím Aldrova stále žije. A jsem ráda, že náš společný příběh pokračuje.

Velmi rychle jsme zjistili, že postavit resort je jedna věc, a vytvořit místo, které skutečně žije, věc druhá. Krásná architektura, komfortní apartmány, dvě restaurace se skvělou kuchyní, vlastní pekárna a udírna, wellness a nádherné Krkonoše jsou základ. Ale pokud chcete, aby se lidé vraceli podruhé, potřetí nebo podesáté, potřebujete něco navíc. Položili jsme si jednoduchou otázku: co tady budou lidé společně dělat?

V resortu najdete apartmány o velikosti od 37 až do 190 m² s terasou nebo balkonem a parkováním v podzemních garážích.

Nestačí resort postavit. Je třeba mu vdechnout život

A odpovědí je dnešní „kopec plný zážitků“. Přitom když se rozhlédnu po Aldrovu, není to přeplněný zábavní areál. Spíš mám pocit, že jednotlivé aktivity vytváříte tak, aby byly v souladu s okolní přírodou a nesoutěžily s ní o pozornost.

To je přesně naše snaha. Máme k dispozici přibližně 60 tisíc metrů čtverečních venkovního areálu a chceme využít jeho potenciál. Vzniklo osmnáctijamkové fotbalgolfové hřiště, rodinná herní louka, Hobitín, přírodní galerie, rodinná Aldí stezka a další aktivity. Připravujeme například Krakonošovu akademii přežití v horách. S kreativním rozvojem mi pomáhá můj dlouholetý kamarád Pavel Marek, jinak divadelní producent, režisér a scenárista, a samozřejmě celý tým resortu.

Ale rozhodně nechceme budovat horský Disneyland. Krkonoše samy jsou tím největším zážitkem. Chceme především vytvářet příležitosti, aby spolu lidé něco prožívali. Aby zde rodiče mohli trávit aktivní čas se svými dětmi, prarodiče s vnoučaty, aby se tu mohli scházet přátelé a kamarádi. Aby na chvíli odložili telefony a večer si měli o čem vyprávět. Protože nejcennější věcí, kterou si člověk z dovolené odveze, nejsou fotografie krásného apartmánu. Jsou to společné vzpomínky.

Dřevo a kámen v duchu krkonošské architektury, v areálu nespočet zákoutí k odpočinku.

Podniková chata pro 21. století

Celou dobu mluvíme o rodinách, dětech a společně stráveném čase. Jenže čtenář TRADE NEWS se na totéž může podívat ještě jinak. Místo, které funguje pro rodinu, může fungovat i pro firemní tým, zaměstnance nebo obchodní partnery. Je to pro Aldrov nový směr?

Je to přirozený vývoj. Firmy k nám mohou přijet na pracovní setkání, teambuilding nebo strávit několik dní společně mimo kancelář. Dopoledne pracovat a odpoledne něco společně zažít. Ale je tu ještě jedna myšlenka, která mi připadá svým způsobem zajímavější: podniková chata pro 21. století.

Když jsme se o ní bavili, překvapilo mě, že inspiraci hledáte vlastně hluboko v minulosti. V době podnikových rekreačních chat. To vypadá vedle moderního Aldrova skoro jako jiný svět.

Na první pohled ano. Ale když odhlédneme od doby, ve které podnikové chaty vznikaly, jejich základní myšlenka vůbec nebyla špatná. Podnik měl na horách vlastní ubytovací zařízení, které mohl nabídnout zaměstnancům a jejich rodinám. Mohla to být odměna, benefit nebo poděkování za jejich práci.

Chceme vytvářet příležitosti, aby spolu lidé něco prožívali. Protože nejcennější jsou společné vzpomínky.

Jenže provozovat dnes vlastní horskou chatu znamená starat se o budovu, personál, údržbu, energie, stravování a spoustu dalších věcí. A tak jsme si položili otázku: nemohla by tahle stará dobrá myšlenka dostat podobu pro 21. století?

A jsme vlastně zpátky u vašeho původního oboru – u nemovitostí. Jen tentokrát nejde o další komerční zónu, ale o firemní apartmán uprostřed fungujícího horského resortu.

Přesně. Firma může mít svůj apartmán a využívat jej podle svých potřeb – pro zaměstnance a jejich rodiny, management, obchodní partnery nebo jako zázemí při firemních setkáních. A přitom se nemusí starat o jeho provoz. Přijede a všechno kolem funguje. Mně se ale na té myšlence nejvíc líbí její lidská stránka.

Restaurace Aldrovka nabízí mezinárodní kuchyni.

Předpokládám, že teď nemluvíte o výnosu z nemovitosti?

Ne. Mluvím o něčem, co je víc než tabulky výnosů. O společně stráveném čase. Představte si člověka, který pro vaši firmu udělá něco mimořádného. Můžete mu dát prémii nebo drahý dárek. Anebo mu řeknete: „Tady jsou klíče. Vezměte rodinu a užijte si pár dní na horách.“ To není klasická odměna. To je něco výjimečného. Za deset let by si tento spolupracovník jistě nevybavil výši dané finanční prémie. Ale on i jeho děti si budou navždy pamatovat společně strávený čas v Krkonoších. A možná si při tom v dobrém vzpomenou také na firmu, která jim to umožnila.

To už potom není klasický zaměstnanecký benefit. Vlastně firmě nabízíte možnost vytvořit si na Aldrově svůj vlastní kousek zázemí.

Samozřejmě. Apartmán je ale majetek a firma se na jeho pořízení musí dívat ekonomicky. Je to ovšem investice, která se stane skutečným firemním „rekreačním objektem“ na horách. Pro zaměstnance, jejich rodiny, management i obchodní partnery. Místem, ke kterému si lidé postupně vytvoří vztah. Ne, nevymysleli jsme nic nového. Jen jsme převzali docela dobrou myšlenku našich rodičů a dali jí podobu odpovídající dnešní době. Podnikovou chatu pro 21. století.

Začali jsme náš rozhovor zdevastovaným statkem, kolem kterého jste s manželem léta jezdili. Dnes na jeho místě stojí resort. Development má obvykle jasný okamžik dokončení. Má ho i Aldrov Resort?

Stavebně samozřejmě ano. Obsahově však nejspíš nebude hotový nikdy. Místo, které má žít, se musí neustále vyvíjet. Host, který přijede podruhé nebo potřetí, by měl vždycky objevit něco nového. Možná právě v tom je rozdíl mezi klasickým developerským projektem a stavbou horského volnočasového resortu.

A co budoucnost resortu?

Budoucností je dnes již velmi kvalitní tým, který resort spravuje. V čele s panem ředitelem Peterem Trebul’ou.

Dovolte mi poslední otázku. Když dnes stojíte na Aldrově a díváte se na místo, kde kdysi chátral statek, co vás napadne jako první?

Můj muž. A potom všichni lidé, kteří nám pomohli ten sen uskutečnit. Když dnes vidím děti běhat po louce, rodinu vracející se z výletu nebo lidi, kteří večer sedí u večeře a smějí se tomu, co přes den společně zažili, říkám si, že to všechno mělo smysl. Kdysi jsme s manželem jezdili kolem zdevastovaného statku a říkali si, že tak krásné místo by si zasloužilo něco lepšího. Dnes tu stojí Aldrov Resort. A jestli si naši hosté při odjezdu řeknou, že jim tady bylo spolu dobře a že přijedou zase, pak jsme vytvořili přesně to, co jsme chtěli. Místo, kde vznikají nové příběhy. A kde zároveň ten náš společný příběh pokračuje dál. Kousek ráje v Krkonoších.

V areálu najdete ještě českou klasiku v krkonošské roubence – Hospodě Maják.


Za rozhovor děkuje Jana Jenšíková

Foto: Aňa Struhárová

www.aldrovresort.cz

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi TRADE NEWS 6 / 2026 na straně 20-23.

Štítky Development, Stavebnictví

Za obsah inzerce zodpovídá inzerent. Žádné části textu nebo fotografie z Trade News nebo www.itradenews.cz nesmí být používány, kopírovány nebo jinak šířeny v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.