Robin Chapple: Výzvy trvale udržitelného rozvoje nemůže ignorovat ani bohatá Austrálie

Kromě hrstky turistů zná česká veřejnost Austrálii jen povrchně a zprostředkovaně z médií a učebnic. Proto jsme využili vzácné příležitosti a zeptali se australského poslance za stát Západní Austrálie Robina Chappleho, jak hodnotí současný stav australské ekonomiky a společnosti.

Loni jste poprvé navštívil Českou republiku. Jaký na vás udělala dojem?

Byl jsem hluboce dojat kulturní krásou Prahy, a přestože jsem zůstal pouze tři dny, strávil jsem většinu času tím, že jsem se procházel po ulicích, parcích a mostech a kolem Vltavy – snažil jsem se za tak krátkou dobu pojmout co nejvíc té nádhery. Velmi mě potěšila upřímná a přátelská odezva od všech lidí, které jsem během svého pobytu v České republice potkal. Je to země, kterou určitě musím znovu navštívit.

Jaký zvuk má Česká republika v Austrálii?

Bohužel se toho o ní, kromě kultury a památek, ví u nás obecně málo. Austrálie se zaměřuje hlavně na své blízké sousedy, obchodní partnery a vztahy se Spojenými státy, které jsou formalizovány smlouvou ANZUS a smlouvou o volném obchodu mezi Austrálií a USA.

V roce 1974 jste z Anglie emigroval do Austrálie. Pokud nepovažujete otázku za příliš osobní: co vás vedlo k tomuto kroku?

To je velmi dlouhý příběh, ale ve zkratce mě do Austrálie přivedla místní otevřená krajina, touha po dobrodružství, přírodní krásy a životní prostředí a v neposlední řadě zájem o sociálně znevýhodněnou skupinu původních obyvatel.

Navzdory velké vzdálenosti přitahuje Austrálie stále víc českých studentů, turistů a odvážnějších podnikatelů. Čím by podle vás mohla být atraktivní pro české malé a střední podniky?

Vyšlapat cestičku pro malé firmy konkrétně do Západní Austrálie je složité. Hlavním důvodem je, že se tento svazový stát nejvíc zaměřuje na těžbu nerostných surovin a výroba tu má jen velmi malý nebo skoro žádný prostor. Evropské podniky, jimž se v tomto prostředí daří, jsou většinou ty, které mohou nabídnout vysokou odbornost v oblasti strojírenství, geologie a technologií. Existují však dva subjekty, které v Austrálii v tomto ohledu nabízejí pomoc a podporu – vládní agentura na podporu obchodu Australian Trade Commission (Austrade) na celostátní úrovni a v Západní Austrálii Department of State Development (pozn. red.: ekvivalent českého ministerstva pro místní rozvoj) svazové vlády, který úzce spolupracuje s byznysovými a vládními agenturami. Tato instituce koordinuje rozvoj nejdůležitějších projektů v oblasti nerostných surovin, průmyslu a infrastruktury a snaží se přilákat strategické investice.

Musíme snížit závislost na neobnovitelných zdrojích

Jste poslancem právě za stát Západní Austrálie, což je nejen surovinově bohaté teritorium s rozvinutým těžebním průmyslem, ale zároveň území se světově unikátní flórou a faunou a vyspělým turistickým ruchem. Jak se australskému státu a municipalitám daří skloubit tyto protikladné faktory?

Tady musím být trochu kritický. Velká část obyvatel této svazové země žije na jihovýchodě, a proto jim zůstávají rozhlehlá území na severu a východě velkou neznámou. Vlády k této oblasti přistupovaly jen jako k zásobárně nerostných surovin i za cenu následných škod na životním prostředí a negativních sociálních dopadů. Přechod na trvale udržitelný vývoj bude obtížný, pokud místní lidé nedostanou víc pravomocí v rozhodování o svých záležitostech. Mají-li regionální komunity nějakým způsobem přežít, bude třeba dříve nebo později přehodnotit závislost teritoria na exportu neobnovitelných zdrojů.

Jste surovinově bohatá země, jejímž hlavním vývozním artiklem je železná ruda. Jak se cyklické výkyvy globální ekonomiky promítají do australského exportu?

V letech 2013 až 2014 vzrostl státní příjem v sektoru nerostných surovin z 56,1 miliardy dolarů v období 2012 až 2013 na rekordních 73,7 miliardy dolarů také díky dlouhodobě silné poptávce z Číny a oslabujícímu australskému dolaru. Celkové údaje za loňský rok nejsou dosud k dispozici, ale podle průběžných dat klesla v poslední době cena železné rudy tak prudce, že v důsledku tohoto poklesu a souvisejících nižších příjmů státu vykázalo naše ministerstvo financí deficit státního rozpočtu ve výši jedné miliardy dolarů.

Těžební průmysl, jeden z pilířů australského hospodářství, patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. S jakými opatřeními počítá australská vláda, aby omezila jeho negativní dopady?

Stav není příliš uspokojivý. Těžební průmysl je do značné míry založen na neobnovitelných zdrojích a je významným producentem emisí skleníkových plynů. Ve srovnání s jinými odvětvími daleko více přispívá k nebezpečným změnám klimatu.

Emise Západní Austrálie v roce 1990, tedy v referenčním roce pro kjótský protokol, činily 52 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2). Podle výzkumných měření nyní dosahují okolo 85 milionů tun CO2 ročně a očekávaná aktivita v oblasti těžby bude podle všeho mít za následek dalších 83 až 128 milionů tun emisí ročně.

Přesto Abbottova vláda zrušila uhlíkovou daň a urychluje schvalování několika stovek nových těžebních projektů. Co ji k tomu vedlo?

Zjevně se snaží zvýhodnit nejbohatší byznysmeny na úkor ostatních. Přitom by stačily státní příjmy z dobře nastavené těžební daně, ukončení daňových prázdnin pro těžební společnosti, milionářská daň, veřejná daň pro velké banky a zdanění fondů, jako je tomu u podniků.

Jaké mohou být dopady těchto opatření?

Podle mého názoru se na zrušení daně za znečišťování životního prostředí jednou bude vzpomínat jako na kardinální omyl v době nebezpečných změn klimatu a obrovskou ránu pro australské inovace, pracovní místa i rodiny. Nejen naši přední vědci, ale dokonce i odborníci z oblasti ekonomie a pojišťovnictví zdůrazňují, že čím déle budeme otálet se snížením úrovně znečištění životního prostředí, tím větší náklady na nás dolehnou v budoucnu.