Jan Procházka: Růst našich klientů nás motivuje

Počet malých a středních exportujících firem pojištěných u EGAP vloni výrazně narostl: v meziročním srovnání o více než třetinu. „Celkem jsme s nimi uzavřeli 61 pojistných smluv a v jejich podpoře budeme určitě pokračovat, má jasný smysl. Je zážitkem sledovat jejich vývoj, když na číslech vidíte, že se z ‚garážové firmy‘ stane úspěšný podnik, který tvoří pracovní místa a dost často se z kategorie MSP dostane mezi velké firmy,“ řekl nám generální ředitel Exportní garanční a pojišťovací společnosti Jan Procházka.

Právě pojišťování malých a středních podniků bylo ještě nedávno slabou stránkou vaší společnosti. Většina jejich majitelů byla přesvědčena, že jste pouze pro velké firmy. Už se to tedy podařilo zlomit?

Konkrétní výsledky a čísla naznačují, že naše dvouletá práce už nese výsledky. Podpora malých a středních podniků je pro nás naprosto zásadní a i akcionáři po nás chtějí navýšit počet pojištěných menších firem.

V TRADE NEWS jsme informovali o obrovském úspěchu firmy Lešikar, které jste pomohli dostat se na exportní výsluní. Čeho si na vaší spolupráci nejvíc ceníte?

Byla prvním úspěšným případem našeho společného projektu s TA ČR a dalšími partnery na podporu exportu výsledků výzkumu a vývoje. Vývojářům totiž dělá mnohdy problém sehnat pro svoje dost často patentované výrobky odbyt, to je obecně slabé místo české ekonomiky. Firma Jakuba Lešikara vytvořila unikátní zařízení, když to zjednoduším, jde o tachograf, který je odolný proti magnetismu. V době, než jsme se poznali, pan Lešikar uvažoval o tom, že patent výhodně prodá. Nakonec jsme v srpnu pojistili jeho předexportní úvěr, který poskytla ČSOB, a pomohli jsme mu tak s rozjezdem. Ten úvěr byl ve výši 15 milionů korun, na EGAP tedy relativně malá částka. A na konci roku nás pan Lešikar informoval, že má objednávky od světových automobilek za více než 250 milionů korun. Tak toto je přesně případ, který budu rád dál bedlivě sledovat a který nás všechny nabíjí.

Můžete uvést ještě další podobné projekty?

Rozjetých je jich víc a ve spolupráci s TA ČR další aktivně hledáme, uvidíme, jestli se podaří podobný husarský kousek jako s panem Lešikarem. Zeptejte se mě tak za půl roku.

Protiklady roku 2015

Uvádíte, že EGAP pojistil vloni export do 35 zemí v hodnotě více než 40 miliard korun. To nezní vůbec špatně, když uvážíme, že rok 2015 nebyl pro export mimo země Evropské unie jednoduchý: zažili jsme propad a složitou situaci v Rusku a na Ukrajině, konflikty na Blízkém východě a problémy některých zemí Latinské Ameriky. Jak tedy loňský rok hodnotíte?

Hodnotit rok 2015 je pro mě těžké. Souhrnem skončíme ve ztrátě několik miliard korun. Přesně to budeme vědět až na konci března, nyní vše posuzují auditoři a záleží na tom, jak velké rezervy budeme muset udělat. Pořád totiž bojujeme se staršími obchodními případy a vývoj ve světě nám situaci moc neulehčuje. Kdyby nebylo této ztráty, mohl bych s klidným svědomím říct, že ten rok byl úspěšný. Objem exportu byl vysoký, transakce měly mnohem lepší strukturu a zajištění, než tomu bylo v minulosti. Povedlo se nám několik obchodů do zemí, kam se teprve čeští exportéři snaží dostat – třeba do Laosu, Papuy-Nové Guineje nebo do Kolumbie. Teritoriální struktura je za loňský rok hodně rozmanitá a to je dobře – EGAP by měl být tím nástrojem, který pomůže exportu mimo Evropskou unii. Velkým plusem je také nárůst počtu exportérů z řad malých a středních podniků, jak už jsme o tom hovořili.

EGAP pojistil vloni export do 35 zemí v hodnotě více než 40 miliard korun.

V průběhu roku jste několikrát říkal, že když přijde nový klient, uzavíráte téměř sázky, jestli půjde o export do Ázerbájdžánu nebo o vývoz zdravotnické techniky, protože to byly hlavní trendy loňského roku. Jak se to vyvíjí letos?

Ázerbájdžán je za rok 2015 teritoriálně jedničkou v našem portfoliu. Největší zakázkou je tam stavba železnice a vývoz kolejnic, dodali jsme ale třeba i autobusy pro městskou dopravu v Baku. A stavby nemocnic a vývoz zdravotnické techniky jsou, soudě podle našich výsledků v loňském roce, novým exportním artiklem. V případě Laosu už jsme pojistili dvě stavby nemocnic, další v Papui-Nové Guineji, hotová je nemocnice v Gabunu a o dalších možnostech jednáme. Na jedné takové stavbě nemocnice se podílí více než 20 českých subdodavatelů. Dalším perspektivním oborem jsou pak dodávky českých technologií pro zemědělství a potravinářský průmysl. Je to logické – v méně rozvinutých zemích potřebují primárně elektřinu, potravinářský průmysl a zdravotní péči.

Celý loňský rok jste se potýkali s krizí v Rusku, přece jen tam EGAP má desítky nesplacených případů. Jaká je současná platební morálka ruských partnerů?

Teď máme v Rusku 105 pojištěných úvěrů, loni jich bylo 19 úplně splaceno. EGAP tam má stále nesplacenou jistinu ve výši cca 44 miliard korun. Řadu případů jsme museli restrukturalizovat, upravit splátkové kalendáře a i letos nás řada restrukturalizací čeká. Situace není vůbec jednoduchá, zatím se nám ji ale daří ustát. Se splátkami je to složité, ale jen za loňský rok ruské firmy splatily více než 5,5 miliardy korun. Tyto případy detailně sledujeme, s bankami pravidelně komunikujeme.

I přes všechny komplikace jsme ale v Rusku měli loni i nové případy malých i větších firem. Zpřísnili jsme nicméně požadavky: muselo se jednat o silný subjekt ideálně kotovaný na burze, s příjmy v dolarech nebo eurech, silnou banku a podobně.

Médii proběhla informace, že jste loni zaznamenali jeden negativní rekord. Na pojistném plnění jste měli vyplatit více než 4 miliardy korun. Co za tím stálo?

To je bohužel pravda, poprvé v historii to číslo začíná čtyřkou. V naprosté většině jde ale o starší případy, největší díl vyplaceného pojistného stále tvoří staré případy ruských skláren. Na druhou stranu jsme byli úspěšní ve vymáhání pohledávek a zábraně škod, když se nám podařilo v již nahlášené pojistné události znovu rozjet splácení. U obou těchto položek máme také rekordy: vymohli jsme zpět více než 560 milionů a zábrana škod je téměř v hodnotě jedné miliardy. Ti, co neplatí, musejí vědět, že boj o naše peníze nevzdáme ani po několika letech. Z dlouhodobé statistiky víme, že v průměru 24 procent úvěrů nakonec vymůžeme zpátky, i když spory jsou stále právně složitější.

Šance slibuje Írán, Kuba a subsaharská Afrika

Jaký bude letošní rok? Na co se mají exportéři připravit a kde vidíte největší šance?

Žádný zásadní přechod letos nečekáme, systémové změny máme za sebou, maximálně se některé věci budou v rámci fungování EGAP dolaďovat. Z pohledu mezinárodního dění rok 2016 moc optimismu neslibuje. Můžu ale slíbit, že EGAP opět podpoří smysluplné obchodní případy i do rizikovějších teritorií. A kde jsou největší šance? Celý svět byznysu je teď vidí v Íránu, i české firmy tam mají nemalé šance, máme na co navazovat a české výrobky tam mají dobré renomé. Ke změnám dochází i na Kubě, i když tady to bude složitější. A doufáme, že se nám letos podaří více se prosadit v subsaharské Africe. Především v oblasti energetiky a už zmiňovaných technologiích pro potravinářství a zemědělství.