Chválím naše podnikatele za to, jak hledají nové trhy

Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) oslaví v červnu 25 let. Za tu dobu pojistila český export do 117 zemí za více než 800 miliard korun. Stále mu oborově vévodí energetika, vývoz dopravních prostředků a strojírenství, i když v posledních letech roste podpora exportu zdravotnické techniky, zemědělských a potravinářských technologií nebo chemického průmyslu. Povídáme si s generálním ředitelem EGAPu Janem Procházkou.

Pane řediteli, jste ve funkci pátým rokem, jak hodnotíte právě tu poslední pětinu historie pojišťovny?

Na začátek hodně těžká otázka. Nastupoval jsem v situaci, kdy bylo jasné, že se musí vyřešit řada problémových případů – hlavně veřejně známý problém se sklárnami. Ovšem nakonec se podobných problémů muselo a musí řešit mnohem víc. Takže jsem z role krizového manažera za celou tu dobu moc nevypadl. Na druhou stranu se nám ale právě v těch posledních pěti letech podařilo otočit směřování EGAPu, úplně jsme přenastavili pravidla pro pojišťování, posílili jsme mezinárodní spolupráci, podařilo se nám podpořit české exportéry na nových teritoriích, spolupracujeme se všemi bankami, které poskytují exportní financování. Hodně změn pak přinášejí také nové regulace, kterými se musíme řídit. A po všech peripetiích platí, že EGAP může standardně podporovat české firmy ve všech pojistitelných zemích a nabízí jim srovnatelnou podporu jako světové úvěrové pojišťovny.

I v těch nejrizikovějších?

Ano, ale obchod musí být dobře strukturován a zajištěn. A takových případů nám v poslední době přibývá. Stejně tak jako přibývají země, kam export pojišťujeme. Jen za poslední dva roky jde o šest takových zemí – Laos, Papua Nová Guinea, Kolumbie, Ghana, Bolívie a Ekvádor.

Pomoci diverzifikovat export je jedním z vašich hlavních úkolů. Vyvážet mimo státy Evropské unie přitom v posledních letech také nebylo úplně jednoduché. EGAP asi nejvíce zasáhla krize v Rusku a postsovětských zemích. Jak jste se s ní poprali?

Myslím, že teď už můžu říct, že jsme v ní v rámci možností obstáli. Když si vzpomenu, že v prosinci 2014 jsme měli v našem portfoliu 125 aktivních smluv a zažívali propad kurzu rublu, k tomu sankce, vývoj na Ukrajině, vyhlídky moc optimistické nebyly. Nakonec se ukázalo, že naše rozhodnutí nezastavit pojišťování do Ruska bylo správné – nastavili jsme jasná pravidla, takže banky i exportéři věděli, co je pojistitelné. Když se podívám na dnešní statistiku, tak ke konci května jsme měli 88 aktivních pojistných smluv. Za tu dobu se zcela splatilo víc než 40 obchodních případů a přibyly smlouvy nové.

Jaké například?

Na velmi zajímavé projekty, jako je třeba výstavba závodu pro společnost Phosagro nebo teď nově závod na výrobu polypropylen tereftalátu v Ivanovu. Také jsme pojistili do Ruska vývoz spousty malých a středních podniků. Víc než 30 případů jsme museli restrukturalizovat. Na druhou stranu stále řešíme velké problémové projekty, jako jsou elektrárny Poljarnaja nebo Krasavino. Problém ale nebyl pouze s Ruskem, vývoj ve světě komplikuje vývoz i do jiných částí světa, hlavně do oblasti Blízkého východu.

To byla také tradiční oblast pro české vývozce. Dá se vůbec výpadek tolika teritorií nahradit?

České firmy jsou teď v mimořádně dobré kondici, export dosahuje rekordních čísel. I když je stále extrémně závislý na EU, nicméně v tuto dobu je to spíše pozitivum. Podnikatelé si zaslouží obrovskou pochvalu – většina z nich se také snaží svůj export diverzifikovat, protože moc dobře vědí, že nemůžou být závislí na jednom trhu, takže sami hledají, kde je pro ně nový potenciál. A v tomto směru určitě pomáhá i stát: role ekonomické diplomacie šla v posledních letech hodně nahoru a výsledky už jsou vidět. V řadě zemí to funguje tak, že se bez podpory státu exportéři neobejdou. I proto je dobře, že se do této podpory pustila kromě MPO a MZV i další ministerstva. Třeba u podpory agroexportu sehrává velkou roli Ministerstvo zemědělství. A i za EGAP můžu potvrdit, že vývoz zemědělských technologií a potravin roste.

Když se podíváme na statistiku pojištěného exportu za poslední čtvrtstoletí, pozorujete nějaké změny?

Naše portfolio logicky odpovídá struktuře českého průmyslu. A té vévodí výroba dopravních prostředků a automotive. V této oblasti jsme podpořili nejen investice Škody Auto v zahraničí a vývoz aut, ale také vývoz autobusů Iveco a SOR Libchavy, vývoz trolejbusů, tramvají. Koneckonců v roce 2000 byl jedním z největších pojištěných případů vývoz několika desítek tramvají na Filipíny – vyvezla je firma ČKD Dopravní systémy a v té době to byl jeden z největších případů, za čtyři miliardy korun.

Dalším důležitým odvětvím je energetika. První opravdu velký projekt české společnosti v zahraničí pojistil EGAP už v roce 1996. Společnost Škoda Praha získala na Slovensku kontrakt na dodávky technologií pro první a druhý blok jaderné elektrárny Mochovce. EGAP poskytl pojištění vývozního odběratelského úvěru za téměř osm miliard korun. V energetice obecně byla celá řada úspěšných projektů – investice společnosti Energo-Pro do vodních elektráren v Gruzii, Bulharsku a Turecku, dodávky pro tepelnou elektrárnu Afsin Elbistan v Turecku, dodávky pro běloruský Naftan. Většina z nich byla úspěšná, bohužel se více píše o těch problémových, jako jsou Adularya nebo Poljarnaja. Ale i ty musíme dořešit.

Takže žádné změny? Pořád dominuje energetika a dopravní prostředky?

To bych neřekl, velký úspěch má teď česká zdravotnická technika a vybavení nemocnic. V posledních letech jsme podpořili projekty v Gabonu, Laosu, Ghaně, Papui Nové Guineji… Nahoru jde také vývoz obranného průmyslu, daří se leteckému průmyslu a zvyšuje se podíl už zmiňovaného agroexportu – hlavně technologie pro potravinářský průmysl a zemědělské technologie. První vlaštovky už pak máme i u podpory výsledků výzkumu a vývoje. Tam jsem zastáncem toho, že české patenty nemáme prodávat do zahraničí, ale podpořit jejich využití v Česku a pomoci s exportem.

EGAP po svém vzniku hodně podporoval malé a střední podniky, pak se ale podpora v podstatě zastavila a roste až v posledních třech letech. Jak se vám daří získat do vašeho portfolia klientů právě tyto firmy?

Věnujeme tomu velkou pozornost – i ve spolupráci s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR. A počet uzavřených smluv s tímto segmentem roste, činí více než 60 procent všech uzavřených pojistných smluv. Nejde sice o objemy v řádech miliard korun, ale je dobře, že si i tyto firmy uvědomují stále více rizika a pojišťují se. Je však pravda, že je musíme aktivně oslovovat. Do roku 2005 EGAP mohl dělat i komerční pojištění, pak se zpřísnila pravidla EU a musel toto pojištění vyčlenit do společnosti Kupeg, kde měl do loňského roku třetinový podíl. A se vznikem Kupegu odešly malé a střední firmy i z portfolia EGAPu. Stále více ale exportují na rizikovější teritoria, a tak naše role opět výrazně roste i u tohoto segmentu vývozců. Nejde ale jen o trend v České republice, podpoře malých a středních podniků se věnují všechny světové úvěrové pojišťovny, což je logické – pomáhají tak jejich růstu.

Když už mluvíte o světových úvěrových pojišťovnách, jak je na tom EGAP v mezinárodním srovnání?

Co se týká produktů, nabízíme komplexní pojistnou ochranu českých exportérů, podobně jako další tak zvané ECAs. V mezinárodním srovnání patříme ke středně velkým pojišťovnám. Přece jen máme angažovanost kolem 200 miliard korun, což je na stát s deseti miliony obyvatel celkem dost.

Už od roku 1998 jsme členy Bernské unie, která sdružuje úvěrové a investiční pojistitele. Mimochodem: byli jsme první pojišťovnou ze zemí střední a východní Evropy, která získala status řádného člena. I díky tomu spolupracujeme téměř se všemi významnými exportními pojišťovnami, v rámci takzvaného dozajištění. Když například Američané získali zakázku na stavbu elektrárny v Izraeli, vybrali si jako dodavatele turbíny českou firmu. EGAP pak v takovém případě spolupracuje s US-Exim Bank a pojistí českou subdodávku. Tato spolupráce na třetích trzích je teď hodně častá. Asi největší výzvou je nyní dostat české subdodávky na stavby nových jaderných elektráren.