Mario Caetano: Angola letí prudce vzhůru a snaží se udržet směr

„Jihoafrický region je pro investice v Africe nejvhodnější,“ říká Mario Caetano, který je poradcem výkonného ředitele Světové banky pro Angolu, Nigérii a Jižní Afriku. Žil střídavě v České republice a v Angole a pracovní zkušenosti ho zavedly i do mnoha jiných afrických a evropských zemí. S jedním z nejpovolanějších odborníků na oblast jižní Afriky jsme si povídali například o obchodních příležitostech v jeho domovské Angole nebo o tom, jak zde mohou Češi uspět.

Proč má smysl s Angolou obchodovat a investovat v ní?

Angola je třetí největší ekonomikou subsaharské Afriky. Mezi hlavní faktory, které do ní přitahují přímé zahraniční investice, patří zeměpisná poloha země s přístupem k Atlantskému oceánu, celková bezpečnost po celém území státu, bohatství nerostných surovin, míra demografického růstu, zaměření na univerzální vzdělávání a také systematické úsilí vlády o rozvoj místního hospodářství.

Jaké jsou možné nástrahy a rizika tohoto obchodu?

Angolská ekonomika je závislá na ropě a je náchylná k výkyvům jejích cen. Když jsou vysoké, registrujeme příliv kapitálu, úvěr roste a veřejné výdaje jsou robustní. A když ekonomika funguje dobře, většina prostředků je vkládána do rekonstrukce země a její infrastruktury, která byla v minulosti po mnoho let sužována válkou. Přesto toto ropné bohatství země brání vyššímu množství investičních pobídek, které jsou zásadní pro reformu ekonomiky. V důsledku toho je Angola ve spodních patrech žebříčku Světové banky Doing Business, který zkoumá jednoduchost podnikání v jednotlivých státech (na 175. pozici z celkových 190).

Snižování cen ropy má dále velký dopad na angolský export a zahraniční obchod, a tudíž na státní rezervy v cizí měně, což ovlivňuje měnový kurz a celkovou dostupnost cizích měn. Vzhledem k těmto skutečnostem se ovšem zahraničním investorům vyplatí využít geografickou polohu Angoly k expanzi do sousedních zemí v regionu.

Podpora infrastruktury a nových technologií

Zmínil jste snahu angolské vlády o rozvoj ekonomiky. Můžete být více konkrétní?

Angola má od letošního roku po 38 letech nového prezidenta, který je společně s první dámou – bývalou ministryní ekonomického plánování a pozdější členkou představenstva Světové banky – odhodlán maximálně využít přímých zahraničních investic a obchodního potenciálu země, aby vylepšil její ekonomickou pozici v mezinárodním měřítku. Vláda převážně investuje do ekonomické diverzifikace, inovací a nových technologií.

Primárními růstovými odvětvími mimo ropný průmysl jsou infrastruktura, technologie, zemědělství, rybolov, turismus, lesnictví a dřevařství, těžba a nerostné suroviny. Penzum práce, které je potřeba v Angole udělat v oblasti infrastruktury, je výrazně vyšší než ve většině jiných afrických států, a proto již nyní infrastruktura přitahuje největší podíl přímých zahraničních investic. Ty se pohybují od kriticky důležitých staveb, jako jsou železnice, přístavy, mosty, silnice a budovy (továrny, výrobní závody), až po nové technologie v oblasti energetiky.

Vedle toho vláda významně investuje do škol, univerzit, nemocnic a zdravotnických klinik po celé zemi. Velké investice z veřejného a soukromého sektoru také přitahuje oblast turismu a vláda poskytuje různé pobídky pro společnosti, které budují hotely a další ubytovací zařízení v zemi.

A co ty nové technologie?

Většina obyvatel Angoly jsou mladí lidé (přibližně polovině obyvatel není víc než dvacet let), kteří mají samozřejmě o nové technologie obrovský zájem. Technologické inovace potřebují firmy z nejrůznějších odvětví, od strojírenství až po zemědělství nebo energetiku. Vedle toho je a stále více bude pro mnoho afrických států zajímavá oblast obnovitelných zdrojů energie.

McKinsey řadí ve svém přehledu Angolu mezi tzv. vulnerable growers, tedy země, které ekonomicky rostou, ale jsou příliš závislé na nerostných zdrojích a potřebují vylepšit administrativu, bezpečnost a celkovou makroekonomickou stabilitu. Jaká je situace v Angole v těchto ohledech?

Po dlouhé a devastující občanské válce, která v podstatě začala už v roce 1961 jako osvobozenecký boj proti portugalským kolonizátorům, jenž se po dosažení nezávislosti v roce 1975 přeměnil v občanskou válku a skončil až v roce 2002, byl veškerý státní aparát hluboce poškozen a pracovní i kupní síla lidí ochromena. V letech 2002 až 2014 (s výjimkou světové finanční krize 2008 až 2009) zažila Angola ekonomický boom ve dvouciferných číslech díky růstu množství výrobních faktorů a využití lepších technologií, ale potýkala se s některými organizačními problémy. V tomto období bychom mohli Angolu přirovnat ke středně velkému letadlu pro několik cestujících, ale s motorem Boeingu Jumbo 747 – letí prudce vzhůru, ale někdy má potíže udržet směr. Od roku 2015 zažívá Angola období drobné ekonomické krize vlivem nízkých mezinárodních cen ropy, což se projevilo snížením příjmů státní pokladny.

Nová vláda chce pokračovat ve vytváření dobrého podnikatelského prostředí, aby do Angoly přilákala soukromé investice, což považuje za nutnou podmínku pro diverzifikaci ekonomiky a snížení závislosti na ropě. Další z priorit vlády je reforma veřejné správy, která bude mít přímý dopad na kvalitu podnikatelského prostředí. To ovšem musí být v dlouhodobém horizontu nezávislé na ropném sektoru a vedle toho bankovní a finanční sektor musejí být schopny rozvíjet trh s nemovitostmi, veřejná správa musí být schopná ovlivňovat dynamiku trhu... Jedná se nepochybně o velké výzvy. V neposlední řadě je pro Angolu výzvou i měnová politika s dopadem na státní rezervy, země zatím uplatňuje fixní měnový kurz.

Česko by mělo více investovat do středně rizikových trhů. Jihoafrický region může být ideální vstupní branou.

Jih Afriky ideálním cílem pro investory

V čem se státy jižní Afriky liší od jiných afrických regionů?

Jihoafrický region je z mého pohledu nejlepší místo pro investice na celém kontinentu. Když jej srovnáme s ostatními regiony (západní, střední a východní Afrika), vyzdvihl bych především bezpečnost, značnou kupní sílu, hustotu zalidnění, poměrně homogenní obyvatelstvo a kulturu, ale i zajímavé přírodní bohatství a různorodou krajinu, která přitahuje turisty. Jsou tu lesy, pastviny i pouště. Oblast má jak nížiny u pobřeží, tak i hory.

Celý region je také bohatý na nerostné suroviny: platinu, diamanty, zlato, uran a ropu. Z hlediska ekonomického rozvoje je samozřejmě jednoznačnou dominantní silou Jihoafrická republika, jejíž HDP mnohonásobně převyšuje HDP všech ostatních zemí v regionu. To však neznamená, že ostatní státy nejsou z hlediska obchodu zajímavé, právě naopak.

V čem vidíte největší příležitosti pro české společnosti, které by chtěly vstoupit na trhy na jihu Afriky?

Blízkost České republiky ke světovým ekonomikám, především té německé, a výborné technické vzdělání lidí s důrazem na inovace zajišťují české ekonomice neustálou konkurenceschopnost. Motor a „karoserie“ ekonomiky jsou tedy ve srovnání s jinými zeměmi v pořádku, teď je zapotřebí zapracovat na „komunikační infrastruktuře“, tedy aby se stát i české firmy uměly lépe prodat a být ve své strategii trochu odvážnější. Česko je známé potenciálem svého soukromého sektoru v lehkém i těžkém průmyslu, ale expanduje do víceméně nízkorizikových trhů.

Myslím si ale, že by Česko mělo více investovat do středně rizikových trhů, kde má větší komparativní výhodu oproti jiným zemím, a v tomto smyslu může být jihoafrický region ideální vstupní branou. V regionu funguje Společenství pro rozvoj jižní Afriky (SADC), které uplatňuje některé prvky regionální ekonomické integrace jako například zónu volného obchodu. Dnes se za více než tři čtvrtiny zboží v regionu neplatí clo, což je pro firmy, které tam chtějí investovat, samozřejmě výhodnější. Co se konkrétních obchodních příležitostí týče, řekl bych, že „sky is the limit“ – tedy jsou nesmírně bohaté. V této oblasti jsou státy, jejichž podíl dovozu na domácí spotřebě je velmi nízký (JAR), ale také státy, kde se toto číslo blíží 80 procentům, jako například Angola, Konžská demokratická republika a další. Domnívám se, že kdyby česká zahraničně-hospodářská politika měla rozmanitější portfoliový mix a věnovala trochu víc času a energie těmto středně rizikovým trhům, kde je Česko známé, mohla by tam pomoci českým vývozcům a potenciálním investorům budovat reálné obchodní příležitosti.

Zvuk českých značek nevyprchal

Znají v Angole nebo v jiných zemích jižní Afriky Českou republiku?

Například v Angole je Česká republika velmi dobře známá, ale zejména proto, že si ji lidé stále spojují s ČSSR a spoluprací v rámci socialistických států. Ovšem zatímco ostatní státy bývalého socialistického bloku i po pádu železné opony pokračovaly ve své činnosti na angolském trhu, Česká republika svou přítomnost postupně snižovala, až své diplomatické zastoupení úplně zrušila. Ačkoli tam byla jistá diplomatická nedorozumění, je to škoda, protože je velmi těžké udělat si na cizích trzích dobré jméno, ale ještě těžší je si ho zachovat. České značky jako Tatra, Zetor, Baťa, Škoda a mnohé další výrobky ze zpracovatelského i vojenského průmyslu jsou sice stále dobře známé, ale česká zahraniční politika musí být dynamická a schopná najít jiné měřítko pro rozvojové státy s velkým růstovým potenciálem, a ne se jen řídit podle krátkodobých nákladů, když přemýšlí o zachování diplomatické přítomnosti či obchodního zastoupení. Pokud jsou v dnešním světě ještě nějaká prázdná místa na trhu, brzy je vyplní někdo jiný, když to neuděláte vy.

Jaké země vůbec nejčastěji vyvážejí do Angoly nebo jiných států jižní Afriky?

Podle objemu exportu a investic je na prvním místě Portugalsko, což je vzhledem ke koloniální minulosti pochopitelné, před Čínou a USA. Pak s odstupem následuje Belgie a s dalším odstupem už jsou pak na velmi podobné úrovni Brazílie, Singapur, Jihoafrická republika, Velká Británie, Rusko a Norsko.

Jste prototypem světoobčana, žil jste dlouho v Evropě, v několika afrických zemích a teď v USA. Co pro vás právě Angola znamená?

V Angole jsem se narodil a absolvoval jsem tam základní vzdělání. Střední a vysokou školu jsem pak vystudoval v České republice, kde jsem žil celkem dvanáct let. V roce 2007 jsem se přestěhoval do Angoly, kde jsem pracoval až do roku 2016 na různých pozicích v oblasti mezinárodního obchodu a makroekonomie, v jejichž rámci jsem se účastnil projektů v dalších afrických zemích, jako je například Botswana, Sierra Leone, Svatý Tomáš a Princův ostrov či Guinea-Bissau. Řekl bych, že každá z těchto zemí má něco do sebe a nepochybně mi pomohly stát se tím, čím jsem dnes. Momentálně žiji ve Washingtonu, ovšem plánuji se s rodinou vrátit zpět do Angoly. Táhne mě to tam. Máme novou vládu a slibné vyhlídky do budoucna.

Text: Daniel Libertin a Jana Jenšíková

Foto: archiv Maria Caetana a Shutterstock