Poláci se umějí prosadit s větší razantností než my

U nás máme obecně tendenci Poláky spíše podceňovat. Zdůrazňujeme, že jsou to kšeftsmani, a ne myslíme to zrovna pozitivně, poukazujeme na špatnou kvalitu jejich zboží. Zřejmě těch mýtů o nich ještě přežívá hodně, nemáte ten pocit?

Mám, zcela určitě. Tatínek je Polák, a i když tu žije padesát let, máme na severu Polska širokou rodinu a jezdím tam pravidelně už od dětství. S nejrůznějšími předsudky jsem se potkávala vždycky, ovšem překvapuje mne, že některé skutečně přetrvávají. Například, když v Čechách řeknu, že si z Polska vozíme kvalitní potraviny, uzeniny, přepuštěné máslo a nejrůznější speciality, mnozí se diví, že jíme ty „fejky“. Přitom v Polsku na kvalitu dávají daleko větší důraz než my, je to dnes pro ně stejné zaklínadlo jako u nás sleva.

A co kauza nekvalitních polských potravin v našich Lidlech?

Odpovím vám konkrétní zkušeností. Jeden z mých polských známých pracoval jako manažer pro Lidl v Polsku. A když přijel k nám do Prahy, nestačil se divit, co se u nás v Lidlu prodává. Tvrdil, že polské zboží, které tu máme na pultech, prostě už Poláci doma nechtějí, protože je opravdu nízké kvality. Ale mohu přidat i příklad z automobilového průmyslu. V době, kdy jsem v něm působila, setkala jsem se s tehdejším ředitelem Citroënu ČR, který byl Polák, a také s ředitelkou Fiatu ČR, rovněž Polkou. Oba se shodli, že Češi při výběru auta slyší pouze na slovo sleva, kvalita je obecně tolik nezajímá. V Polsku si prý vymýšlejí zákazníci spíše nejrůznější vybavení, vychytávky, případně servis.

Poláci v obchodu neznají slovo nejde

Když jsme u toho servisu, slyšela jsem, že Poláci jsou přeborníci právě na služby a servis. Je to pravda?

Ano, myslím, že Poláci jsou zdatní obchodníci právě proto, že jsou připraveni udělat klientovi všechno, co mu vidí na očích, na úkor svého pohodlí nebo volného času. Neexistuje, aby mu řekli, že něco nejde. S tím se můžete setkat téměř ve všech oblastech, ale nejmarkantnější je to třeba u řemeslníků. Zaplatíte to, ale přijedou a opraví vám, co potřebujete, i v neděli. Také malé obchůdky mají samozřejmě otevřeno o víkendu, a když vám zrovna něco není akorát, ochotně vám to upraví třeba na počkání nebo do druhého dne. Věci u nás skoro nevídané, viďte.

A čím si myslíte, že to je?

Podle mne je to tím, že je tam větší trh, větší konkurence. A také jsou tam větší rozdíly, pořád tam vidíte i opravdovou chudobu. Když má někdo dobrou práci, váží si jí. U nás jsou lidi zhýčkaní. Poláci jsou ochotni dělat každou práci; spousta mých polských příbuzných pracuje jako dělníci v Dánsku, Švédsku, Německu nebo Anglii. „Špinavé“ práce se nebojí. A když projíždíte Polskem, ty rozdíly vidíte. Například Lodž je krásné moderní město, ale když se dostanete na jeho okraj, jste šokovaní, jak je ještě zdevastovaná, rozbombardovaná, vidíte ve zdech díry po kulkách…

Všudypřítomné náboženství a národní hrdost

Uvádí se, že k římskokatolické církvi se v Polsku hlásí více než 96 procent obyvatel. Z toho vyplývá skutečnost, že hraje důležitou roli doslova ve všech oblastech života a její vliv je značný. Jak se to projevuje třeba v byznysu?

Když chcete v Polsku obchodovat, musíte tuto skutečnost přijmout a respektovat ji. V běžném byznysu se to projeví jednoduše třeba tak, že vám klienti řeknou, že nemohou přijít na schůzku, protože jdou na mši. Nebo když se zeptáte, jaký měli den, odpoví, že přicházejí z kostela. Náboženství je povinným předmětem ve všech ročnících základních škol, a když dítě není křtěné a nechodí na svaté přijímání a do kostela, je vytlačováno ostatními z kolektivu. Takže nevěřící rodiče raději dávají svého potomka na katechismus, aby nemělo ve škole problémy. Naše rodina je římskokatolická, což mi samozřejmě ve vztazích s polskými klienty pomáhá. Ve společnosti Aminocure mám na starosti polský trh a obsluhuji zhruba 400 přímých zákazníků.

Co byste ještě doporučila těm, kteří chtějí v Polsku obchodně uspět?

Produkty, které chtějí prodat v Polsku, musí být dostatečně kvalitní a „sebevědomé“, pak Poláci skousnou i vyšší cenu. Hodně dají na osobní komunikaci, jsou přátelští a otevření, mají rádi dobré jídlo a pití. Určitě jim uděláte radost pozváním do Prahy, naši metropoli milují. Vezměte je na Pražský hrad nebo na Karlštejn a ke Flekům na dobré pivo a vepřo knedlo zelo. Stále platí, že hodně obchodů domluvíte právě u piva a vodky. Ale nenechte se zaskočit tím, že český a polský humor se zcela nepotkává. V žádném případě se jich nesmíte ničím dotknout. Poláci jsou velice hrdý národ, nedělejte si legraci z ničeho polského a respektujte hlavně jejich historii. Některé rány jsou dodnes živé.

Text: Jana Jenšíková

Foto: archiv G. Maćkowiakové