Roger Tooze: Foxconn hrál zásadní roli v hospodářském růstu Šen-čenu

Roger Tooze vyučoval dvanáct let na univerzitním MBA programu v Šen-čenu, ekonomickém a kulturním centru jižní Číny vzdáleném jen kousek od Hongkongu. Byl svědkem jedinečného procesu postupného přechodu Číny ke kapitalismu a soukromému vlastnictví a má ve východní Asii dodnes spoustu přátel i mezi podnikateli. Hovořili jsme s ním na zámku Kinských v Kostelci nad Orlicí během konference Zpátky na vrchol, kterou pořádal tým Alter Eko. Byl jedním z hlavních řečníků.

Z Hongkongu do Šen-čenu za patnáct minut

Jak je to vlastně s Hongkongem? Víme, že ho Velká Británie v roce 1997 po sto letech vrátila Číně.

Oficiálně je Hongkong nyní součástí Čínské lidové republiky, ale zároveň funguje jako autonomní území (zvláštní administrativní oblast). Je řízen na principu „jedna země, dva systémy“, který byl odsouhlasen Čínou, Velkou Británií a Hongkongem při podpisu smlouvy před jednadvaceti lety. Z toho vyplývá, že například vstup na hongkongský trh musejí firmy řešit s hongkongskými úřady separátně od vstupu na trh čínský.

Zároveň je ale Hongkong velmi dobrou vstupní branou na čínský trh, je to tak?

Ano, pokud jste malá nebo středně velká firma a chcete se dostat do Číny, ve většině odvětví někdy stojí za to nejprve proniknout do Hongkongu a založit tam malou pobočku nebo jinou formu působnosti. V posledních několika letech jsem byl často svědkem toho, že se nějaká evropská firma nejprve usadila v Hongkongu, což je zejména oproti Číně administrativně velmi jednoduché, začala tam obchodovat a zároveň se rozhlížela, jak nejlépe proniknout na čínský trh. I to je v některých oblastech dnes jednodušší, než si myslíte – místní samosprávy například ve městě Šen­čen za poslední léta výrazně zjednodušily proces registrace zejména pro malé a střední podniky. Další věc je logistika. Dnes se dostanete z Hongkongu do Šen­čenu rychlovlakem za patnáct minut.

Znáte velmi dobře také Velkou Británii. Jste proto schopen porovnat, jak se změnil Hongkong za tu dobu, co je znovu součástí Číny?

Z pohledu ekonomiky a byznysu je stále tím, jak sám sebe propaguje – přístavem volného obchodu. Některé postupy a procesy včetně obchodních byly přizpůsobeny čínské legislativě, ale celkově se Hongkong těší mnoha výhodám oproti například Pekingu. V podstatě se výrazně změnily hlavně tři věci: jednak se sem stěhuje daleko více Číňanů, čili dnešní Hongkong je méně britský, méně pestrý, než byl dříve, a jednak si místní vláda uvědomuje, že v některých věcech se musí zodpovídat centrální vládě v Pekingu, takže v byznysu jde často do menšího ekonomického rizika. A pak Hongkong v posledních letech extrémně zdražil. To je pochopitelně dáno vysokou migrací lidí i firem a zvyšující se poptávkou po bytových i kancelářských prostorech, ale na druhou stranu přirozenými geografickými omezeními, která vyplývají z toho, že je na ostrově.

Je tedy pro průměrný český malý a střední podnik proniknout do Hong-kongu obtížnější než dřív? V čem je stále zajímavější než Čína?

Dá se říct, že ano, ale i navzdory tomu všemu jsou náklady na obchodování v Hongkongu stále velmi dobré (byť postupně rostou), zejména oproti Číně. Navíc je to extrémně otevřená ekonomika a ráj pro byznys. O tom svědčí i fakt, že je nadále na špičce v žebříčcích konkurenceschopnosti a snadnosti podnikání. A rozhodně zaslouženě. V tom mu dnes pomáhá i to, že se může, na rozdíl třeba od Singapuru, opřít o ekonomickou sílu Pekingu. Kdyby v Hongkongu visela ve vzduchu jakákoli finanční, měnová nebo jiná krize, Peking by jistojistě zakročil. Další obrovská výhoda Hongkongu spočívá v tom, že drtivá většina jeho obyvatel je bilingvních: mluví anglicky, sice s čínským přízvukem, ale mluví. Navíc většina z nich vyšla z britského vzdělávacího systému a kvalitní evropské vzdělání jim při obchodování umožňuje lépe pochopit evropskou mentalitu. Taky nesmím zapomínat na vysokou flexibilitu místních obyvatel.

Má to nějaký háček?

Určitou bariérou jsou především zmíněné rostoucí náklady na obchodování, které jsou způsobeny zejména růstem cen nemovitostí, ale to se dá řešit. Pokud jste softwarová nebo IT firma nebo jakákoli firma zaměřená spíše na služby, tak například pronájmem dočasných kancelářských prostor, coworkingem a podobně.

Čím je ještě Hongkong specifický?

Rozhodně velmi pokročilou digitální infrastrukturou a konektivitou. Třeba wi­fi připojení je prostě všude a mobilní síť 5G už je tam běžnou záležitostí. To vede k tomu, že místní jsou zvyklí dělat všechno pomocí mobilního telefonu a často ani nepotřebují notebook. Znám dost lidí, kteří řídí firmy o stovkách zaměstnanců v zásadě z mobilu – mzdy, zaměstnance, výrobní procesy, dodávky, sklad, všechno. Je zajímavé, že tuto revoluci na poli byznysu vlastně pohání obrovská veřejná poptávka po digitalizaci, zrychlování připojení a přesunu aktivit do mobilu.

Přírodní a geografické výhody jsou i na straně Česka

Zmínil jste Singapur. Ten se často uvádí jako příklad úspěchu malé otevřené ekonomiky a dlouhodobě se umisťuje v čele nejrůznějších hodnocení spojených s pokročilostí obchodování. Kde to začalo?

Poté, co Singapur získal nezávislost na Británii, začala se tamní vláda více orientovat na globalizaci, na odvětví s vysokou přidanou hodnotou a s výrazným zaměřením na výzkum a vývoj. V dalším kroku si stanovili oblasti zájmu, z nichž na předních místech byla robotika a bioinženýrství. Dnes se ukazuje, že vsadili na správnou kartu. Je to samozřejmě dané tím, že jsou velmi malý stát a v tom to mají určitým způsobem jednodušší. Samozřejmě to má i stinné stránky, například výrazná právní a společenská omezení týkající se toho, co můžete a co nesmíte dělat, to je od Evropy velmi odlišné. Další faktor, který to Singapuru velmi usnadnil, je jeho geografická poloha – mají jeden z největších přírodních přístavů na světě. Ale pozor! Přírodní a geografické výhody jsou i na straně Česka – máte nerostné suroviny, jste v geologicky klidné oblasti a zároveň uprostřed Evropy v těsné blízkosti největší evropské ekonomiky. Co chcete víc?

A co Tchaj-wan? V čem spatřujete jeho největší atraktivitu pro evropskou firmu? A kde jsou naopak nástrahy?

Ačkoli Tchaj­wan znám dobře a relativně zblízka, nemám s ním podobnou osobní zkušenost jako s Čínou či Hongkongem, nikdy jsem tam totiž nežil. Je v mnoha ohledech komplexnější a pokročilejší ekonomikou než Hongkong či Singapur, což je dáno i jeho větší velikostí. Například na poli technologií, mimo jiné ve výrobě polovodičů, je dokonce jedním ze světových lídrů. Problém samozřejmě tkví v politice, ve statusu Tchaj­wanu vůči Číně. Dokonce do té míry, že kdybyste v Číně používali mapu, na které Tchaj­wan není uveden jako součást Číny, měli byste z toho obrovské potíže u úřadů. Přesně to se nedávno stalo jedné velké mezinárodní letecké společnosti.

Nemůžu úplně s jistotou mluvit o tom, jak snadno se na Tchaj­wanu dá obchodovat, ale co jsem slyšel od kolegů a přátel, je tamní trh velmi otevřený, a to opět z jednoduchého důvodu: Tchajwanci se museli extrémně otevřít světu, aby vůbec přežili. V současné době tamní ekonomika šlape vcelku dobře, i když ve srovnání s Čínou, ale i Singapurem či Hongkongem to není žádná sláva.

Tchajwanské firmy byly na čínském trhu přivítány s otevřenou náručí

Zeptám se laicky ještě k té delikátní politické situaci. Pokud nějaká firma začne obchodovat na Tchaj-wanu, znamená to, že pak má na čínský trh dveře zavřené?

Ale to vůbec ne! Myslím, že čínská vláda k tomu přistupuje tak, že čím bližší budou ekonomické vztahy mezi Čínou a Tchaj­wanem, tím pravděpodobnější bude, že se Tchajwanci budou někdy v budoucnu chtít dobrovolně připojit zpátky k Číně. Takže vzájemný obchod a přítomnost cizích firem na obou trzích jsou naopak velmi podporovány. I když mezi vládami (ať už na úrovni celostátní nebo na úrovni provincií) může existovat napětí, na úrovni byznysu, malých a středních podniků máte vždycky dveře otevřené.

Například Foxconn, o němž vím, že je jedním z největších zaměstnavatelů v Česku, je tchajwanskou společností a zajímavé je, že hrál naprosto zásadní roli v překotném hospodářském růstu Šen­čenu. V jednu chvíli měl Foxconn v celé provincii Kuang­tung, kde Šen­čen leží, přes milion zaměstnanců! Tehdy jsem se byl podívat do jednoho z jejich výrobních závodů ve městě Tung­kuan, které leží na sever od Šen­čenu, a když jsem se tam blížil, bylo to, jako kdybych přijížděl do velkého města. A rozlohou se ta továrna možná velkému městu i blížila. Nebýt tchajwanské firmy Foxconn, jedno z největších hospodářských center Číny Šen­čen by nikdy tak rychle nevyrostlo!

Tchajwanci se museli extrémně otevřít světu, aby vůbec přežili.

Takže mezi Čínou a Tchaj-wanem probíhá čilý obchod, z kterého by měly těžit i naše firmy?

Ano, rozhodně, jsou to přirození obchodní partneři. Číňané mají dlouhou tradici přísného oddělování byznysu od politiky. Navíc jsme v posledních letech svědky onoho postupného přibližování obou zemí. A nejen Foxconn, ale i jiné tchajwanské firmy byly na čínském trhu přivítány doslova s otevřenou náručí a následně hrály naprosto zásadní roli v tom fantastickém hospodářském růstu země a v jejím postupném přerodu v globální velmoc.

Jak vůbec pohlížejí menší asijské ekonomiky jako Tchaj-wan, Singapur a Jižní Korea na Čínu?

Tchaj­wan je samozřejmě vzhledem k historii svým přístupem vůči Číně dost specifický, takže ten musíme brát zvlášť, navíc také stojí mimo řadu regionálních mezinárodních společenství. Na této úrovni máme v regionu jednak ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie) a jednak iniciativy vedené Čínou a jí také převážně financované, jako je například Asijská infrastrukturní investiční banka (AIIB). ASEAN už se dnes považuje spíše za ASEAN +1 (kde +1 je samozřejmě Čína), případně +3 (Čína, Japonsko a Jižní Korea), a více za ekonomické společenství, které se snaží zjednodušit obchod v rámci regionu, sjednotit cla a tarify atd. Myslím, že menší asijské ekonomiky vnímají roli Číny v rámci ASEAN i jiných aktivit v regionu velmi pozitivně, ačkoli existuje určité podezření, že se velmoc snaží v regionu posílit své politické i teritoriální ambice. S tím souvisí ambivalentní postoj k čínské hospodářské síle – speciálně menší státy k ní vzhlížejí a potřebují ji, ale zároveň z ní mají trochu obavy.

Ekonomickému obrovi neřeknete ne

Takže k tomu přistupují podobně jako menší ekonomiky z jiných částí světa?

Ano, a je to pochopitelné. Když vám na dveře zaklepe ekonomický obr, řeknete ne? To byste byli sami proti sobě! Pustíte ho dovnitř, ale musíte mít oči stále otevřené. Tím se malé asijské ekonomiky řídily, když vpustily Čínu do ASEAN, a nyní toho využívají na maximum. Stačí si to porovnat demograficky: čínská ekonomika skýtá obrovské příležitosti z pohledu velikosti trhu. Ale zase z opačného pohledu: třeba Singapur má také spoustu věcí, které by se Číně velmi hodily, mimo jiné pokročilé vzdělávání nebo know­how v bioinženýrství. Takže celkově se zvláště ty malé ekonomiky mají před Čínou velmi na pozoru, ale zároveň s ní stále více obchodují. Proč by také neměly? A to platí i pro české firmy – ať obchodují, ale s očima otevřenýma. Musíte mít neustále na paměti, že Čína má za cíl stát se světovou ekonomikou číslo jedna a v mnoha ohledech se jí to už podařilo. A jako největší světová ekonomika bude chtít dříve nebo později přepisovat pravidla světového obchodu. Ne nijak dramaticky, ale v souladu s tím, jak na byznys nahlíží svým kulturním prizmatem a co je v čínském zájmu.

Čím by se mělo Česko u těchto malých otevřených ekonomik inspirovat? Je také malým hráčem mezi velkými geopolitickými a hospodářskými mocnostmi...

Vzhledem k velikosti mají tyto země omezený vliv, pokud jde o prosazování širších strukturních změn, proto je pro ně naprosto klíčová spolupráce v rámci mezinárodních společenství (ve vašem případě EU, Visegrádská čtyřka). Velkou výhodou malých asijských ekonomik je jejich flexibilita a samozřejmě jejich vzdělávací systémy, což úzce souvisí s pokročilým výzkumem a vývojem a vysokou mírou digitalizace. Kvalitní vzdělávání tvoří základ! Tady si myslím, že Česko trochu pokulhává.

Takový Singapur je v mnoha ohledech příklad hodný následování: perfektní vzdělávání, high­tech, ekonomika velmi propojená s globálními výrobními řetězci. Zajímavý příklad ale třeba představuje také Irsko – opět high­tech a s pomocí nízké korporátní daně se mu daří maximálně zhodnotit svou geografickou polohu jakožto vstupního bodu na trhy EU, zejména pokud jde o finanční služby.

A co Jižní Korea? Ta je pro Česko možná ještě lépe srovnatelnou zemí.

Ohledně Jižní Koreje bych dal české ekonomice jedinou radu: v žádném případě se nesnažte napodobit strukturu jihokorejské ekonomiky! Jejich malé a střední podniky jsou primárně subdodavateli velkých korejských nadnárodních firem (tzv. chaebolů) jako Samsung, Kia a další, takže mají velmi omezené možnosti, jak zvyšovat marže. A Česko už přece ví, že v rámci subdodavatelských řetězců musí zaujmout jinou pozici.

Text: Daniel Libertin

Foto: Roman Chlupatý