Hermann Simon: I v procesu globalizace je role malých a středních firem klíčováBývají lepšími inovátory než ty velké

Snad nikdo u našich západních sousedů neví o malých a středních podnicích tolik jako Hermann Simon. Jeden z největších odborníků na poli managementu, profesor ekonomie, zakladatel a čestný prezident globální poradenské společnosti Simon-Kucher & Partners stále přednáší po celém světě. Přesto si o prázdninách našel čas na TRADE NEWS. Na rozdíl od posledního rozhovoru pro náš časopis, věnovaného hlavně srovnání české a německé ekonomiky, jsme se tentokrát zaměřili na postupující globalizaci a digitalizaci a s tím spojenou nutnost neustále inovovat. Chtěli jsme od něj získat pro naše firmy rady, které by jim pomohly bodovat na stále náročnějším podnikatelském hřišti.

Takže, pane profesore, jak na to?

Samozřejmě s využitím všeho, co globalizace nabízí! Není pochyb o tom, že nadále roste, jak dokládá skutečnost, že jen za posledních deset let se objem světového obchodu na hlavu více než zdvojnásobil. Zajímavé je, když se podíváme na ukazatel objemu exportu na hlavu v posledních deseti letech. Zde je na prvním místě Německo (a to neříkám z patriotických důvodů!), ale hned na druhém a třetím místě jsou Finsko a Korea, tedy daleko menší státy a ekonomiky. Na seznamu největších firem na světě Fortune Global 500 mají přitom Německo, Korea a Finsko jen 32, 16, resp. pouze jednu firmu. Lze tedy předpokládat, že většinu jejich silných exportérů tvoří malé a střední podniky, tzv. skrytí šampioni. To potvrzuje klíčovou roli malých a středních podniků v procesu globalizace. Dalším krokem by ovšem měla být globalizace i na úrovni ekonomických ekosystémů a dodavatelských řetězců, což je oblast, kde musejí malé a střední firmy také hrát ústřední roli. Ekosystémy se nesmějí omezovat už jen na národní, případně kontinentální sítě, ale měly by obsáhnout celý svět.

Globalizaci nic nezastaví

Ohrožují to nějak probíhající globální obchodní války, do velké míry vyvolané protekcionistickou politikou (nejen) prezidenta Trumpa?

Ono to nebude tak žhavé. Hodně lidí se ptá, jestli Trump dokáže globalizaci zastavit nebo aspoň pozdržet. Ale realita je taková, že globalizace pokračuje a bude pokračovat, navzdory Donaldu Trumpovi. O tom nemůže být pochyb.

A co inovace a inovativnost? Jak vidíte životaschopnost malých a středních firem v tomto směru?

Míra inovací se dá měřit například počtem patentů na hlavu. Zde v součtu za posledních deset let vítězí opět Německo před Finskem a Korea je na šestém místě, těsně za Spojenými státy. A znovu se tu ukazuje důležitost skrytých šampionů, kteří mají dvakrát vyšší poměr výzkumu a vývoje na příjmech firmy, pětkrát více patentů na zaměstnance a v neposlední řadě také třikrát vyšší míru integrace potřeb zákazníků do technologií firem. To jsou všechno skvělá čísla dokazující, že ty menší firmy, které pravidelně inovují, se rozhodně o svou budoucnost bát nemusejí. Pro skryté šampiony byla inovativnost vždy zásadním faktorem jejich úspěchu a v klíčových ukazatelích inovativnosti si vedou lépe než velké společnosti. Teď je důležité, aby se malé a střední podniky nebály více spolupracovat s inovačními start-upy, aby je integrovaly a aby samy aktivně rozvíjely nové ekosystémy firem orientovaných na inovace. V tomhle mohou využít své nesporné výhody spočívající ve vyšší flexibilitě a akceschopnosti oproti velkým korporacím.

Inovuj, nebo zemři

Můžete jmenovat konkrétní příklady takto úspěšných firem, které vás zaujaly?

Například společnost Kärcher, světový lídr v oblasti vysokotlakých čističů, dokáže na svých nejnovějších výrobních linkách vyrobit za 24 hodin 40 tisíc různých variant výrobku. Dále můžu jmenovat třeba Mackevision, což je globální lídr v oblasti počítačové animace, a CGI, který se podílel na výrobě seriálu Hra o trůny, překladatelskou firmu DeepL, která se stala světovým lídrem ve strojových překladech a vývoji umělé inteligence v mnoha jazycích, nebo Rosen (kontrola a údržba plynovodů a ropovodů). Zajímavostí je také, že téměř polovina všech registrovaných patentů v oblasti autonomního řízení v posledních deseti letech pochází z Německa.

Zmínil jste spolupráci malých a středních firem s inovačními start-upy. Jak by to mělo fungovat?

Menší a střední firmy by mohly být jakýmisi mentory start-upů. Například německá firma Würth Electronic, která sídlí v Berlíně, spolupracuje se sedmi start-upy, a tím využívá extrémně kvalitního know-how k vylepšení svých produktů a zvýšení objemu prodejů. Podobný inovační cluster existuje třeba kolem Bielefeldu ve východním Vestfálsku, kde několik velkých rodinných firem (např. Miele nebo Dr. Oetker) spolupracuje s osmnácti regionálními start-upy.

Jak vplout do digitálního moře

Jaké jsou z vašeho pohledu vyhlídky a šance malých a středních podniků stát se lídry v digitalizaci?

Řídil bych se tím, co nedávno prohlásil ředitel německé pobočky Accenture Jürgen Morath. Že dnešní firmy by měly generovat minimálně 5 % svých příjmů na základě digitálních ekosystémů. Pokud jde o digitalizaci ve spotřebitelském sektoru, tam je to výhradně doména amerických a čínských firem; to vidíme všichni každý den na značkách, které kupujeme, a v obchodech, kde tyto značky nakupujeme.

V B2B sektoru je však situace zcela odlišná. Digitální trhy pro průmyslové procesy se svou velikostí maximálně jedné miliardy eur nejsou pro americké a čínské internetové giganty zajímavé. S obratem přes 200 miliard eur nemá pro Apple žádný smysl, aby se staral o trh ve výši 500 milionů eur. B2B průmyslové procesy jsou navíc mnohem složitější než spotřebitelské procesy, a často se jedná o velmi specifická odvětví. V továrně s propracovanou vnitropodnikovou logistikou musí být každý prvek během několika vteřin na správném místě, zatímco v Amazonu není problém, když dodávka přijde o hodinu nebo dokonce o den později.

B2B procesy také vyžadují velmi hluboké know-how, které čerství absolventi vysokých škol postrádají a které je na trhu jen těžko dostupné, ale zato je mají díky svým zkušenostem pracovníci společností, jež se na tyto procesy specializují. To vše jsou ideální podmínky pro skryté šampiony, kteří tradičně působí na specializovaných trzích s hloubkovým know-how, kde s velkým úspěchem rozšiřují své odborné znalosti o digitalizaci. Mnozí z nich jsou lídry v digitalizaci ve výrobě a díky tomu byli schopni inovovat a výrazně urychlit dodávku, zkrátit reakční dobu a podobně.

Jmenujte pro inspiraci příklady nejlepších praxí v oblasti digitalizace u německých firem.

Například stavební firma Knauf díky plně digitalizovanému dodavatelskému řetězci zkrátila dobu reakce na neplánované výpadky stavebních materiálů na stavbách ze tří na jednu hodinu, což je revoluční. Trumpf, světový lídr v oblasti kovoobráběcích laserových strojů, potřeboval kdysi čtyři dny na výrobu dílů na zakázku. Dnes uspěje za čtyři hodiny. Dokonce si k tomuto účelu vyvinul vlastní zákaznickou on-line platformu, aby digitalizoval celý výrobní řetězec z různých strojů a systémů. Zákazníci do něj dodávají digitální soubor a celý výrobní proces a následná logistika jsou zpracovávány digitálně. To je z mého pohledu naprostá extratřída.

U většiny malých a středních podniků, a zejména u těch výrobních, takto digitalizované procesy vedou k enormnímu zvýšení efektivity, ale laická veřejnost si jich sotva všimne. Odehrávají se spíš na pozadí, ve výsledku z nich však profitují všichni.

Fungujte v rámci mezinárodního ekosystému

Na co by se české firmy měly zaměřit, aby jim v rámci Průmyslu 4.0 neujel vlak?

Významným faktorem úspěchu pro malé a střední podniky v Průmyslu 4.0 je existence vhodného ekosystému firem v daném průmyslovém odvětví nebo geografické oblasti. Dobrým příkladem je firma MK Technology, která je napojená na SpaceX, blízkého spolupracovníka Tesly, na niž jsou dále navázáni mnozí němečtí dodavatelé. Časté jsou i případy velmi úzkého propojení jednotlivých firem v rámci ekosystémů, jako je tomu v technologii extrémní ultrafialové litografie, kde spolupracují firmy Trumpf Laser, Zeiss SMT, ASML či Intel. Takže moje doporučení je připojit se k již existujícímu ekosystému nebo založit ekosystém nový – a neomezovat se jen na český nebo slovenský trh, ale hledat spolupráci s firmami a institucemi ve vašem odvětví nebo příbuzných odvětvích po celém světě.

Dříve se těmto ekosystémům říkalo clustery.

Ano, jedním takovým je už dlouho cluster v oblasti zdravotnických technologií, který čítá více než 450 firem v okolí města Tuttlingen. Jsou na něj dále navázány místní univerzita aplikovaných věd, technické školy, ale i právnické či marketingové agentury. Mnoho skrytých šampionů pravidelně spolupracuje s univerzitami a výzkumnými institucemi. Z dalších německých ekosystémů můžeme jmenovat např. DFKI (Německé centrum výzkumu umělé inteligence) v oblasti Saarbrückenu a Kaiserslauternu na západě Německa s 1000 zaměstnanci, Fraunhoferovu společnost pro aplikovaný výzkum s 80 pobočkami po celém Německu a celkem 25 tisíci vědci a inženýry nebo technické univerzity v Cáchách, Karlsruhe, Mnichově či Berlíně.

A co rizika?

Digitalizace samozřejmě postupuje velmi rychle, což může některé konzervativnější zákazníky odrazovat. Týká se to spíš poskytovatelů služeb než výrobních firem – tím že digitální služby jsou sice levnější a v lecčems spolehlivější, ale mohou mít negativní dopad na loajalitu zákazníků. Jde o odvětví od vzdálené správy, elektronických převodů, rezervací ubytování až po zákaznický servis nebo investiční poradenství.

Nese přesun od osobních služeb ke službám digitálním s sebou nutně i vyšší kvalitu?

Umělá inteligence je dnes již velmi pokročilá a neustále se zlepšuje. Výhodou nesporně je, že automatický systém může nakonec poskytnout kvalitnější a příjemnější službu než špatně vyškolení nebo neochotní zaměstnanci. Ale vytváření a dlouhodobé udržování zákaznické loajality, což je třeba pro malé a střední podniky ještě daleko důležitější než pro velké firmy, je třeba budovat osobními kontakty a mezilidskou interakcí, o tom jsem stále přesvědčen.

Může nebo má digitalizaci a inovace nějak více podpořit stát?

Jak dokládá i příklad prezidenta Trumpa, politici neustále zkoušejí nejrůznějšími intervencemi ovlivňovat ekonomiku, například právě pomocí iniciativ, jež mají za cíl vytvářet nová průmyslová odvětví, clustery a národní šampiony, které pak dostávají štědré subvence ze státního rozpočtu. To se v současné době připravuje i v Německu, ale já to nepovažuji za dobrou cestu. Stát by měl pouze zajistit optimální podmínky, ale ne intervenovat do volné hospodářské soutěže. Mnoho ředitelů skrytých šampionů mi víckrát potvrdilo, že svou pozici na trhu si vydobyli nikoli díky státní pomoci, ale díky lepším produktům a službám a tím, že dokázali vyzrát na konkurenci.

V jaké kondici se vůbec nachází německá ekonomika a jakou jí předpovídáte budoucnost? Jak je na tom s digitalizací?

Stále platí, že se Německo může výrazně opřít o svůj export, za který jsou z více než 70 % odpovědné tamní malé a střední firmy. Když se podíváme na ukazatel objemu exportu na hlavu v posledních deseti letech, je na prvním místě a má dvakrát více exportu na hlavu než další velké evropské ekonomiky.

S digitalizací to ale v Německu taková sláva není – zvláště oproti Británii, Nizozemsku nebo skandinávským zemím. Má dobrý institucionální a akademický ekosystém, tedy jsou výborné předpoklady pro digitalizaci, ale slabými stránkami jsou nízká rychlost provádění, malá dostupnost rizikového kapitálu a i horší schopnost expanze.

Přijde mi, že v digitalizaci zejména v oblasti B2C evropské firmy celkově zaspaly dobu a snad s výjimkou Skype či Spotify táhnou globální digitální spotřební trhy hlavně americké a čínské firmy. Ale i když Německo není Silicon Valley, najde se i u nás několik firem s hodnotou přes jednu miliardu eur a mnohé z nich jsou aktivní i na českém trhu: například Flixbus, About You, Zalando, Motel One nebo Trivago.

Jsou tedy evropské menší výrobní podniky dobře připraveny na budoucnost?

Myslím si, že jsou velmi dobře připraveny, a jsem v tomto ohledu optimista. Vždyť jak říká profesor Jürgen Schmidhuber z Technické univerzity v Mnichově, lídrem v robotice, umělé inteligenci a strojovém učení je Evropa a většina výzkumu v těchto oblastech vzniká tady. A je to právě kombinace robotiky a strojového učení, co ve velmi blízké budoucnosti bude měnit charakter výroby a svět práce. Síla německého i českého know-how leží v průmyslu, průmyslové výrobě a v souvisejících procesech. Pokud se naše malé a střední firmy budou dále zaměřovat na inovace a digitalizaci v těchto oblastech, budou nadále globálními lídry, i v době Průmyslu 4.0.

Nedávno po vás pojmenovali univerzitu v Číně. Do této země také často jezdíte. Jak pohlížíte na roli Číny v současném světě? Máme se jí v Evropě bát?

V Německu se v uplynulých čtyřech letech uskutečnilo asi 200 akvizic čínskými společnostmi. To samozřejmě vyvolává strach. Ten je však neopodstatněný. Na druhé straně totiž v Číně působí kolem 8500 německých firem, které tam provozují více než 2000 výrobních závodů. Jen ve městě Tchaj-cchang, které je součástí šanghajské aglomerace, působí 304 německých firem, zatímco v Německu je pouze jedna čínská továrna. Čínská strategie je postavená na internacionalizaci zejména prostřednictvím akvizic. Vzpomeňte si, že stejné obavy vyvolával před pár desítkami let vzestup Japonska. Faktem je, že z Číny máme obrovský prospěch – například skupina VW je lídrem na čínském automobilovém trhu, z čehož profituje i Škoda a stovky dalších navázaných firem v jejím dodavatelském řetězci.

Na Čínu je zkrátka potřeba se dívat realisticky: je už téměř deset let zdaleka největším světovým exportérem a jedním z hlavních symbolů síly globalizace a důležitosti volného trhu. Z obchodního hlediska je myslím každý zastánce principů volného trhu velmi potřebný.

Text: Daniel Libertin a Jana Jenšíková

Foto: archiv Hermanna Simona