České know-how v Mongolsku aneb Za záchranu lesů

Na začátku devadesátých let se mnoho Mongolů snažilo o uznání celého území Mongolska jako chráněné oblasti. Sen se časem rozplynul a v současné době země řeší daleko bolestivější problémy. Snižuje se dostupnost a kvalita vody, což úzce souvisí s kvalitou a plochou lesních porostů. O pomoci českých vědců jsme si povídali s Janem Šebestou, výzkumným pracovníkem Mendelovy univerzity, který se v rámci rozvojové spolupráce podílí na vzdělávacích projektech v tomto obrovském vnitrozemském státu.

Proč zrovna Mongolsko?

Podobně jako v dalších částech světa, třeba v Brazílii nebo Rusku, trpí tamější lesy v souvislosti s klimatickými změnami stále více masivní legální i nelegální těžbou dřeva, požáry a intenzivní pastvou. Od roku 2000 tam v důsledku těchto vlivů ubylo pětatřicet tisíc čtverečních kilometrů lesní půdy, což představuje zhruba polovinu rozlohy České republiky. Přitom mongolské lesy tvoří asi jen sedm procent celkové rozlohy země. Na většině území se nachází poušť, polopoušť a stepi. Ale byly i další důvody. V letech 2011 až 2017 patřilo Mongolsko mezi prioritní země České rozvojové agentury. Navíc za minulého režimu spolupracovalo Československo s Mongolskem poměrně intenzivně. Říká se, že asi dvě procenta Mongolů se domluví česky nebo slovensky, neboť u nás kdysi studovali.

Kdo spolupráci inicioval?

Mikrotým expertů z naší univerzity, která nás institucionálně zaštiťuje, k němuž se připojili kolegové z dalších českých a mongolských zemědělských univerzit. Máme kvalitní know-how v oboru lesního hospodářství a ekologie i řadu zkušeností z mnohaletého působení v této oblasti. Mongolští akademici naši nabídku uvítali tím spíš, že je lesnictví v jejich zemi dost opomíjené.

Malá chuť do podnikání

I když jsou pro většinu mongolských obyvatel lesy vzácné?

Jejich laxní přístup je zvláštní. Mongolové si totiž velice váží půdy. Někteří venkované dokonce nosí kožené boty se zvednutou špičkou, aby neublížili matce Zemi. K lesům se však chovají dost macešsky. Na vině je ekonomický a vlastnický kontext. Všechny lesy jsou státní a spravují je nájemci z řad pastevců a zemědělců, které péče o ně spíš zatěžuje. Neslibují si od nich ani žádný ekonomický přínos v podobě dalšího zpracování na výrobky s přidanou hodnotou, jako je nábytek nebo stavební dříví. To importují z Číny nebo Ruska.

Ani voda, její kvalita a dostupnost, nejsou pro ně tématem?

Státní a vzdělávací instituce si naléhavost změn klimatu a problémy s dostupností vody uvědomují, ale široká veřejnost tyto faktory ještě nevnímá jako závažný problém.

Jaký mají Mongolové vztah k lesům? Vyhledávají je jako my k rekreaci a odpočinku?

Zdaleka ne v takové míře jako Češi. Z velkých měst to mají do lesa většinou daleko. Pokud vyrazí do přírody, obvykle si postaví jurtu, táboří a rybaří. Občas někdo houbaří, ale škála hub je tam daleko užší než u nás, všimli jsme si hlavně klouzků.

Čeští lesničtí odborníci disponují vyspělým lesnickým know-how. Jaká jste mongolským partnerům předložili řešení na rekultivaci lesních porostů?

Navrhli jsme jim ve spolupráci s Českou rozvojovou agenturou několik projektů, které sledují dlouhodobou udržitelnost lesního hospodaření v místních přírodních podmínkách. Jejich cílem bylo například vytvořit sérii demonstračních ploch s praktickými ukázkami udržitelného hospodaření, dále přispět k rozvoji genofondu místních lesních dřevin a obnově ekologicky stabilních lesních společenstev. Jak univerzitám, tak státní správě a municipalitám jsme poskytli naše lesnické know-how a řadu cenných zkušeností.

Jsou už nějaké výsledky?

Ano, v provozu je semenný sad a dvě lesní školky. Jedna byla zřízena v letech 2015 a 2016 na pozemcích lesního a zemědělského družstva Domogt Sharyn Gol. Další školku, určenou k praktické výuce, provozuje ve svém areálu univerzita v Darchanu. Převádění teorie do praxe v míře, která je běžná na naší univerzitě, tam poněkud komplikuje fakt, že do lesa mají darchanští studenti i učitelé paradoxně dost daleko. Kolegům, kteří se zabývají nejen výzkumem, ale i aplikačními projekty, se již podařilo vybudovat stanici, kam vozíme studenty hlavně na praktickou výuku managementu. Česká republika je totiž tradičně úspěšná v ekonomickém využití lesů a návazných odvětvích.

Mongolsko patřilo mezi prioritní země rozvojové spolupráce jen do roku 2018. Vaše projekty pak skončily nebo ještě pokračují ve spolupráci s jinými subjekty?

Pokračují. Letos máme tři vzdělávací projekty, které probíhají jak v České republice, tak v Mongolsku. Dva z nich jsou končící edukační projekty ČRA a jeden z nich patří do programu ERASMUS+. Po krátkých přednáškách bereme studenty do terénu, kde se v týdenních blocích seznamují s praktickými ukázkami lesního hospodaření, zakládáním monitorovacích ploch a inventarizací, o níž měli zatím pouze teoretickou povědomost. Do té doby tam totiž probíhala nahodile a její výstupy lze jen těžko dohledat. Kontakt studentů s přírodou zřejmě nebyl nijak intenzivní, protože někteří působili dojmem, že se v lese ocitli poprvé.

Kdo se tedy v Mongolsku hlásí ke studiu na lesnické fakultě?

V poslední době je tam populární environmentální inženýrství. Někteří uchazeči projevují opravdový zájem, na jiné obor tak nějak zbyl. Najdou se mezi nimi i výborní studenti, ale problém nastane s uplatněním po dokončení školy. Z 3,1 milionu obyvatel žije téměř polovina v hlavním městě, a pokud naši absolventi neplánují odejít na venkov, mají jen malou šanci na uplatnění v oboru. A tak končí buď na úřadech, nebo ve službách. Jedna „naše“ absolventka dokonce prodává v elektru.

Příliš vzdálená lokalita

Za minulého režimu se československé podniky na mongolském trhu dobře etablovaly a dosud je tam patrná nostalgie zejména po našich průmyslových výrobcích. Narazil jste v Mongolsku na naše zboží?

Nemám komplexní přehled o přítomnosti našich firem na tamějším trhu, ale v mém a souvisejících oborech jsem žádnou nezaregistroval. Pohybují se tam hlavně jihokorejské, japonské a čínské podnikatelské subjekty, protože to mají blízko. Přičemž Číňané se zajímají takřka výhradně o těžbu nerostných surovin, na něž je Mongolsko velmi bohaté. Když jsem sháněl motorovou pilu, objevil jsem poměrně nevýznamné zastoupení německé společnosti Stihl. Problém byl sehnat třeba pletivo, solidní nářadí a kvalitní čidla, která jsme potřebovali nainstalovat na pokusném pozemku. Byli jsme odkázáni na doporučení manžela naší tlumočnice, protože obchodní síť tvoří v Mongolsku samostatné malé prodejny s omezeným sortimentem a tržiště. S lesní technikou v našem pojetí, jako jsou traktory s navijáky nebo tahače a podobně, jsem se tam nesetkal. Příležitosti pro české exportéry by se v Mongolsku určitě našly.

Text: Věra Vortelová

Foto: A. Kusbach