Pomáháme klientům najít cestu, která je dovede k vysněnému cíli

Jak jste v roli finančního poradce začínala?

Pěkně krůček po krůčku jsem budovala jak klientelu, tak tým. V klientské práci se mi dařilo hned od začátku, to je něco, v čem jsem se opravdu našla. Manažerská cesta byla trochu komplikovanější a delší, a abych tak řekla, není to úplně můj šálek kávy.

Přesto jste od roku 2014 majitelkou vlastní franšízy v síti Partners.

Na vedení pobočky jsme tři. Já jako výkonná ředitelka a dva spolumajitelé, kdy jedním z nich je můj manžel. Tím, že jsme tři, máme mezi sebe rozdělené oblasti vedení pobočky tak, že každý se věnuje tomu, v čem je nejlepší.

Co tedy vedení franšízy obnáší?

Nepřebernou škálu činností: od stanovení vize, strategie, cesty k jejímu naplnění přes kariérový řád, systém odměňování, náborové aktivity, vedení lidí na denní bázi, zajištění vzdělávání jak odborného, tak v obchodních dovednostech až po zapracování nových lidí atd. Zásadním úkolem franšízanta či ředitele je zajistit pro své lidi práci a dosáhnout spolu s nimi co nejlepších výsledků. A hlavně, celé to musí dávat ekonomicky smysl, aby pobočka byla zisková, a fungovat dlouhodobě udržitelným způsobem, bez velké fluktuace pracovníků.

Lidé většinou hledají finančního poradce, až když potřebují něco řešit. Ale kdy je ta pravá chvíle se po něm poohlédnout?

Nejlepší je první schůzka s poradcem předem, když ještě „nic neřeším“. Dobrý poradce s vámi totiž probere nejen vaše plány (ať už je máte či ne), ale ukáže vám také, o čem všem byste mohli přemýšlet a uvažovat, na co všechno je dobré nezapomenout. A to v dostatečném předstihu, než ta nutnost teprve nastane. Pokud mám uvést konkrétní příklad, tak je mnohem lepší o výhledové možnosti bydlení s poradcem mluvit pět let předem, než v okamžiku nutné potřeby od něj slyšet, že bez dvaceti procent vlastních našetřených peněz to nepůjde. Anebo řešit otázku renty či důchodu, až když se k ní nachýlí čas. V padesáti nebo šedesáti letech? To už moc času z produktivního věku nezbývá.

Jak tedy spolehlivého finančního poradce nejlépe najdeme?

Především se podívejte na stránky EFPA (European Financial Planning Association) a vyberte si poradce podle místa svého bydliště. EFPA je profesní organizace udělující poradcům certifikáty profesní způsobilosti na základě akreditovaných zkoušek, které pořádá. Zaručuje tak, že poradci, jimž se podařilo získat tituly EFA či EFP, jsou skutečně vysoce erudovaní.

Dále se můžete zeptat lidí ve svém okolí, zda nějakého poradce znají, takového, se kterým mají dobrou zkušenost. A chtít vědět, zda jde o poradce, který poskytuje komplexní finanční poradenství, anebo je to obchodní zástupce jen jedné finanční instituce.

Měl by mít o svého klienta opravdový, skutečný zájem. Navázat s ním vztah, porozumět mu, jeho přáním, potřebám. Jde o umění klást správné otázky a umění naslouchat. Zároveň by měl umět ukázat a vysvětlit finanční plán, to znamená cestu, která klienta k jeho cíli dovede. Profesionalitu a erudici považuji za samozřejmost.

Jak zasáhla pandemie váš obor?

Dnes už máme opět plně otevřeno. Ovšem během karantény byla otevřená pouze bankovní část, a to ve zkráceném čase, naši kolegové se střídali na směny. Zbytek, respektive podstatná část našich kolegů, fungoval na home office. Na druhou stranu klienti měli plno otázek, které jim tato situace přinesla, a potřebovali je se svým poradcem probírat. Někdo řešil vážné komplikace s prací, s příjmem, někdo potřeboval jen uklidnit, někdo jiný chtěl využít poklesu trhů jako investiční příležitosti, někdo řešil bydlení, zkrátka život se nezastavil. Takže jsme měli mnohem víc práce než kdy dřív. Kromě telefonického kontaktu (který je pro některé záležitosti značně omezující) jsme našli nový způsob komunikace. Přešli jsme do on-line světa na videohovory s možností sdílení obrazovky, které nám umožňuje vysvětlit některé věci názorně, ukázat na grafech, modelacích, tak jako při jednání na osobní schůzce. Někteří kolegové se v on-linu úplně našli, jiným trvalo přizpůsobení déle. Každopádně to pro mnoho z nás bylo v prvních chvílích výrazné vystoupení z komfortní zóny a museli jsme si zvyknout.

Takže jste v rámci Partners nemuseli propouštět ani nic podobného?

Naštěstí ne. Měli jsme plán A a plán B. Plán A se soustředil na hledání cest a způsobů, jak klientům naše služby poskytovat. A dělat to tak, abychom udrželi tržby v takové výši, aby k propouštění nemuselo dojít. Plán B byl krizový, nouzový plán, ale naštěstí k němu nedošlo. Důležité bylo, že jsme po celou dobu s našimi lidmi o tom otevřeně mluvili a společně hledali cesty, jak každý jeden z nás může k naplnění plánu A přispět. Denně jsme se setkávali na videokonferencích a rozebírali, co se komu a jak daří, sdíleli know-how. Z hlediska technické stránky věci byla skvělá podpora jak ze strany naší centrály, tak i několika obchodních partnerů. Kdo se zvládl technicky přizpůsobit, ten má obrovskou výhodu. Obchodní partneři, kteří toto nezvládli, jsou ve velké nevýhodě. Lze to říct i jinak: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“ A dnes to platí dvojnásob.

Na co jste zatím ve svém životě nejvíc pyšná?

Bude to znít jako klišé, ale asi na to, že mám uspořádaný rodinný život, manžela, se kterým si umím představit, že zestárnu, dvě krásné děti. Pracovně to také není špatné. Kdo by hádal, když jsem v mládí byla introvert, že jednou budu podnikat, řídit pobočku o dvaceti lidech? V neposlední řadě pak na to, že se i po několika pětiletkách vejdu do šatů, které jsem měla na sobě na promocích.

Text: Jana Jenšíková

Foto: archiv Partners