Stal se věhlasným českým cestovatelem, kartografem a etnografem. V Africe postupně strávil jedenáct let. Málokdo však už ví, kolik manažerského, obchodnického či podnikatelského umu za tím vězelo.
Na své cesty si mnohdy vydělával sám. Rozsáhlé sbírky kupoval přímo od domorodců, což vyžadovalo znalost místních jazyků. Unikátní etnické předměty pak na druhou stranu prodával nejrůznějším subjektům v „civilizaci“ – i to byl zdroj financování jeho aktivit. A ke všemu byl mecenášem, neboť vybraná muzea i školy od něj leccos získaly darem.
„Holubův život, cesty po Africe i význam hodnotilo v minulosti již bezpočet badatelů,“ říká PhDr. Martin Šámal, archivář pražského Náprstkova muzea, excelentní znalec Emila Holuba. „Zajímavé je, že se dosud nikdo podrobněji nezabýval tím, jakým způsobem své plány financoval, jaký byl ekonom či manažer svých podniků.“ V tomto směru má tedy Trade News nesporné prvenství.
Už jako mladík si uměl vydělat
Emil Holub vyrůstal v poměrně skromných poměrech. Narodil se 7. října 1847 ve východočeských Holicích. Otec dělá panského i obecního lékaře. Emil už jako chlapec sbírá nejrůznější přírodniny, hmyz a ptáky i zvířata. Zručně preparuje. Vystuduje gymnázium v Žatci a posléze medicínu pražské Karlovy univerzity.
„Rodina neměla na rozhazování,“ doplňuje Šámal. „Poměrně málo známý je fakt, že Emil Holub vystudoval gymnázium i později medicínu díky protekci strahovského provizora, který mu zajistil každoroční stipendium ve výši 120 zlatých.“ Navíc si už v době svých studií přivydělává. V jeho dobovém zápisníku lze najít konkrétní finanční částky získané prodejem přírodnin či archeologických sbírek.
Sám sobě manažerem
Lékařem se stává roku 1872, ale touží být cestovatelem. Inspirovaly ho africké deníky Davida Livingstona. Holub se v Praze stýká s Vojtou Náprstkem, bohatým mecenášem, a ten mu dá první částku do začátku. Emil je přesvědčivý manažer: i tatínek pro syna vypůjčí 300 zlatých z holické záložny; další peníze získá půjčkou od otce své snoubenky Berty Novákové. Dlužno podotknout, že si ji nikdy nevzal.
Nyní má dost na cestu do „černé“ jižní Afriky, celkem tisíc zlatých, jimiž uhradí nákup potřeb, lodní lístek a dopravu několika beden nákladu. Vyráží 18. května 1872, a přestože šetří, po zaplacení poplatků v Port Elizabeth se vydá ze zbytku peněz.
První africké podnikatelské aktivity
Musí vydělat peníze, aby mohl vyrazit na vysněné cesty. První formou Holubova podnikání je soukromá lékařská praxe. Tu provozuje poblíž Kimberly, kde léčí pracovníky místních diamantových dolů: od šéfů po prosté dělníky. Podařilo se mu uchytit a prosperovat. Po osmi měsících tvrdé práce, šetření a odříkání má konečně dostatek financí, aby se mohl přidat ke konvoji lovců.
Podle Šámala by si Holub „díky svým výdělkům mohl dopřát pohodlný život, ale místo toho až zuřivě šetřil, obýval chatrný stan a mnohdy zůstal večer i bez jídla. Získal si pověst chamtivce, který navenek předstírá chudobu, a přitom chodí do banky ukládat pravidelně slušný obnos.“ Není chamtivý, nýbrž cílevědomý a ctižádostivý. Jeho cílem je výzkum Afriky a k tomu potřebuje peníze.
Z prvního dvouměsíčního „vědeckého safari“ si přiveze teoretické poznatky, ale též první přírodní i etnické sbírky. Podobně se vydaří i následující výpravy. Všechny dokáže pokrýt ze svých výdělků a ještě splácí dluh v Čechách.
Obchoduje, směňuje a sbírá
Etnické předměty skupuje Holub i během své druhé cesty v roce 1873, kdy už s místními domorodci komunikuje v jejich jazycích, které se mezitím naučil. Je stále zběhlejší ve smlouvání a výměnném obchodu, shromáždí obrovskou sbírku. Během třetí cesty roku 1875 dorazí až k dominantní řece Zambezi, popíše Viktoriiny vodopády a jako první je i dokonale zakreslí.
U domorodců sbíral všechno: od ozdob do vlasů přes nádoby až po luky a šípy. Všímá si též jejich způsobu života. Ze své první africké cesty si přiveze botswanské děvčátko jménem Bella. Civilizovaná dvanáctiletá dívčina pak žije v Holubově pražské domácnosti.
