Československo jako inspirace aneb Když o nás psal světový tisk s obdivem

Svět nás obdivoval a zároveň trochu nechápal, jak se mohlo ve stalinském Československu zrodit něco tak úžasného. Překvapení z naší expozice na Expu 58 mělo spíš ideologický než racionální základ. Země se sice již deset let nacházela za „železnou oponou“, ale na přípravách akce se podíleli odborníci, kteří vyrostli a vystudovali za první republiky, a ta přála rozvoji vědecké, technické a umělecké invence.

Z širšího pohledu bylo Expo 58 pro celou Evropu jedinečné v tom, že se konalo po osmnáctileté pauze (pozn. redakce: předchozí světová výstava proběhla v New Yorku na přelomu let 1939–1940), ovlivněné válkou, rekonstrukcí ekonomik a rozdělením světa na dva tábory válkou studenou. Po smrti Stalina a Chruščovově projevu, v němž odhalil zločiny stalinismu, došlo k určitému oteplení i ve vztazích mezi Východem a Západem a účastnické státy se velmi pečlivě připravovaly a věnovaly velké prostředky na to, aby v Bruselu prezentovaly to nejlepší, čeho se jim podařilo od roku 1945 dosáhnout.

Expo 58 jako živá voda

Lví podíl na československém úspěchu v Bruselu měla Laterna magika, která se na Expu 58 představila veřejnosti poprvé. Unikátní divadelní projekt kombinoval poučnou i zábavnou formou filmový záznam s živou hudbou, herci, tanečníky a živým konferováním. Jeho cílem bylo představit světu přístupnou a poutavou formou život v tehdejším Československu. Díky své originalitě se stal hitem světové výstavy. Na legendární představení se stály dlouhé fronty a ještě před jejím koncem požádalo o hostování nebo o licenční provoz tohoto typu divadla čtrnáct států.

Laternu magiku vymyslel režisér Alfréd Radok (po roce 1968 emigroval do Švédska) a scénograf Josef Svoboda. Mezi její spolutvůrce patřili také režisér Ján Roháč, scenárista Miloš Forman a filmař Vladimír Svitáček s čerstvými vysokoškolskými diplomy.

Barvitě a přímočaře vylíčil po letech atmosféru příprav a průběh výstavy Miloš Forman: „Radok byl kouzelník divadelního iluzionismu a nikomu z pohlavárů nedošlo, že ta jeho ‚propagandistická‘ koláž je pouze kulisou pro vlastní invenci a poetiku. Nechyběly tu povinné záběry ze současného Československa a jeho kultury, ale to, co Brusel oslnilo, byla Radokova metoda a invence. Na plátně běžel film, najednou se z něj odloupla živá herečka a začala rozmlouvat se svým filmovým stínem, pianista zmizel uprostřed noty i se svým nástrojem a řada tanečnic se z ničeho nic vynořila na pustém jevišti. Originalita a vtip představení lákaly do našeho pavilonu řady diváků. Dokonce za námi přišel i Walt Disney, aby nám osobně vyjádřil svůj obdiv, a já si tak mohl potřást rukou s tvůrcem hrdinů svého dětství.“

Na scénu vstupují průmysloví designéři organické moderny

Expo 58 představovalo důležitý průlom v naší kultuře. Úspěch československých tvůrců a navázání kontaktů se zahraničím přispěly k postupné liberalizaci v oblasti kulturní tvorby, což se ještě výrazněji projevilo v 60. letech. V Bruselu se navíc objevila celá řada děl, která představovala alternativu ke striktnímu socialistickému realismu stalinské éry. To silně ovlivnilo následující vývoj především výtvarné tvorby, a to zejména v oblasti designu jako tzv. bruselský styl.

Je to československé specifikum, objevuje se pouze v našem prostředí a týká se životního stylu, designu a užitého umění. Konstrukční, designové a umělecké prvky, které charakterizují tento styl, se objevily ve světě již dříve, nejčastěji ve světovém designu pod názvem internacionální styl nebo organická moderna. V českém prostředí je však, zejména díky Expu 58, tento termín hluboce zakořeněn a mnozí si pod ním dokáží představit konkrétní výrobky.

Mlsné jazyky jsme okouzlili dršťkovou

Příležitost navštívit bruselskou výstavu mělo asi šest tisíc Čechoslováků. Většina občanů totiž nevlastnila pasy, výjezdní doložky se udělovaly velmi selektivně a také náklady na zájezd, pět tisíc korun, byly na tehdejší dobu vysoké. O to víc široká veřejnost hltala zprávy z médií a zajímala se o to, kdy budou vystavované výrobky dostupné i na našem trhu.

Na tuto situaci reagoval článek Cena první ceny libretisty československé expozice Adolfa Hoffmeistera v časopisu Kultura. Autor se v něm odvážně vyjádřil, že úspěch byl nezpochybnitelný, ale pokud se nepodaří prototypy dostat do sériové výroby, pak jako by nebyl. Vyvolal tak diskuzi a nepřímý tlak na odpovědné orgány, aby se aspoň část návrhů spotřebního zboží dostala na tuzemský trh. Všechny ty talíře, konvičky, nábytek, hračky a další užitné předměty se v tvarových tendencích „à la Brusel“ objevovaly již od poloviny 50. let, ale až úspěch v belgické metropoli napomohl jejich uvolnění do výroby. Na výrobky se sice stály fronty nebo se na ně vypisovaly pořadníky, jako třeba na nábytek, přesto se s nimi můžeme ještě v současné době setkat v domácnostech a v pozůstalosti našich poválečných generací.

Bez nadsázky do konce života vzpomínalo 140 pracovníků československé restaurace Praha na Expu 58 na doby, kdy do ní přicházely rezervace od známých osobností z celého světa. Představovala ji lidovější plzeňská část a noblesnější de luxe. Základ týmu tvořili nejlepší zaměstnanci hotelu Alcron, které si s sebou do Bruselu vzal vedoucí bruselské „Prahy“ a od roku 1956 do osmdesátých let rovněž ředitel hotelu Miroslav Hříbek. Pamětníci vzpomínají, jak pan ředitel, absolvent hotelové školy v Lausanne, zkoušel své podřízené z francouzštiny, němčiny a angličtiny. Když přišla nabídka na práci v Bruselu, neptal se nikdo z oslovených po pracovní pozici a nezaváhali ani členové managementu. Ve své knize Hostili jsme svět Miroslav Hříbek popisuje, jak dopravovalo Tu-104 do Bruselu několikrát za týden z jedné vinohradské masny vysoce kvalitní výrobky: „Tučko za jeden měsíc přivezlo asi 1200 párků, 1000 kg šunky, 1500 kg dalších uzenářských výrobků, 500 kg másla a 12 tisíc vajec.“

Později alcroňáci pobaveně vzpomínali, jak chování hostů glosoval jejich šéf: „Cizinci nejprve ohrnovali nos nad dršťkovou polévkou, ale záhy změnili názor. Knedlíky, svíčková, kachna a dršťková polévka šly na dračku. Zásoby kaviáru jsme pak jedli my.“