Na světovou výstavu se onoho slavného roku 1889 do Paříže vypravil i Klub českých turistů z Prahy. Jeho předsedou je v tu dobu relativně mladičký architekt Vratislav Pasovský, absolvent pražské techniky stejně jako vídeňské umělecké akademie. Eiffelovka ho nadchne a fascinuje natolik, že má okamžitě jasno: „Takovou věž musí mít i Praha!“
Úvodem po rozhlednách českých
Rozhledny se na území České republiky staví už zhruba dvě stě let, první z nich pocházejí ze samotného počátku 19. století. Do našich zemí je přinesla vlna romantismu, s níž připlouvá i zcela nový vztah k přírodě: lidé nyní opět, zejména ti bohatí či alespoň movitější, začínají cestovat, vyhledávají neobyčejné scenerie v krajině, a to v zahraničí stejně jako na domácí půdě. Už jim ale nestačí vyhlídky z pouhých kopců ani ze starých hradních vížek, ale moderní doba si žádá moderní stavby. Učí se a inspirují v zahraničí, a tak začíná jakýsi „rozhlednový boom“: jen na počátku 19. století vyroste na českých kopcích přes šedesát (!) nových vyhlídkových věží. Ty dřevěné posléze nahradí kamenné, cihlové a nakonec kovové. Do soutěže o nejvýjimečnější kousek se zvolna zapojují první architekti.
Fascinace
Svébytná pražská dominanta – Petřínská rozhledna – byla inspirována svou starší, přitom však pětkrát vyšší Eiffelovou věží v Paříži, která zde byla vystavěna o dva roky dříve pro účely a ozdobu světové výstavy. Jejím prostřednictvím jsou viditelně prezentovány první dobové úspěchy monumentálních kovových konstrukcí v architektuře, dominujících krajině od sklonku osmnáctého století.
Začalo se opatrně, s můstky a mosty. První byl roku 1779 vystavěn přes řeku Severn v Anglii. Následují nejrůznější altány, ale i řetězové mosty, aby pak od roku 1851 fascinoval Londýňany a spolu s nimi celý civilizovaný svět architekt Joseph Paxton svým obrovským křišťálovým palácem ze skla a litiny, označovaným hned bulvárními novináři za „novodobý div světa“.
Na začátku se používala křehká litina, ale už ve druhé polovině devatenáctého století dochází ke zdokonalení metody zkujňování železa podle Siemens-Martinova procesu, takzvané bessemeraci. Nyní již mají architekti, stavebníci i stavitelé k dispozici daleko pevnější materiál pro své monumentální konstrukce.
Tu největší a relativně nejšílenější, proklínanou i oslavovanou, navrhne a postaví Alexandre Gustave Eiffel (1832–1923) v centru Paříže. Nový stavební materiál si ovšem nejprve vyzkouší z pozice inženýra mostních konstrukcí, navrhne také pár majáků a dokonce i konstrukci sochy Svobody, svébytného dárku Francouzů přátelské Americe. A přestože se Eiffel proslaví už lvím podílem na stavbě Panamského průplavu, nesmrtelný zůstane díky své nejodvážnější a také nejznámější stavbě, takzvané Eiffelce, nepřehlédnutelné a nesporně jedinečné dominantě pařížské světové výstavy roku 1889. Právě tato přes tři sta metrů vysoká konstrukce, v té době nejvyšší stavba, jakou kdy lidé sestrojili (zůstala jí až do roku 1930, než se ke světovému nebi vztyčil newyorský mrakodrap Chrysler Building), fascinovala, jak už jsme zmínili, i našeho architekta Vratislava Pasovského.
„Kout železo“ začíná už v Paříži
Ještě z francouzské metropole posílá několik emotivně prozářených novinových reportáží do Prahy, aby se zde hned po svém návratu vrhl do nekonečného přesvědčování svých technických i uměleckých kolegů, radních a dalších politiků, organizátorů i sponzorů, dobově „mecenášů“, aby podobných konstrukcí využili pro připravovanou Jubilejní výstavu v Bubenči. Pasovský nezůstal nevyslyšen, a tak se třeba hlavní dominantou nového výstavního areálu roku 1891 stávají dvě obrovské stavby architekta Bedřicha Münzbergera, zejména dodnes fascinující Průmyslový palác, ale také takzvaná strojovna v severní části Výstaviště, která je však později demontována.
Říká se, že první náčrt „pražské Eiffelovky“ vznikl už ve vlaku, kterým se Klub českých turistů vracel z Paříže domů. V Praze pak Pasovský navrhne a nechá postavit rozhlednu na kopci Petříně, který je pro ni jako stvořený. A navíc tak trumfne i pařížskou starší sestru, která dosahuje úctyhodných 361 metrů nad mořem: tyčí se ve výšce 378 m n. m. Pasovský se zároveň postará také o neobvyklou dopravu až k patě své nové, odvážné a supermoderní železné rozhledny. Zespodu je k ní přivedena lanovka, podobně jako nahoru na letenský svah, přímo ke Křižíkově tramvaji vyrážející odtud směrem na Výstaviště.
Konstrukci Petřínské věže navrhli inženýři František Prášil a Julius Souček. Montovali ji téměř šest měsíců, do horní vyhlídkové kabiny vyvedli dvě spirální schodiště, středem neobvyklé rozhledny pak už při kolaudaci stoupá výtah. Po svém dokončení dosahuje Pasovského stavba výšky 63 metrů a její „královská koruna“ byla údajně napoprvé pozlacena, takže zářila na slunci do všech stran jako nezdolný symbol české architektonické velikosti a dominance.
