Šejk-zakladatel33 let v čele SAE

Pokud se někoho obeznámeného s poměry ve Spojených arabských emirátech zeptáte, koho považuje za nejvýznamnější místní osobnost, jako první ho napadne šejk Zájid bin Sultán Ál Nahján. Dlouholetý vládce Abú Dhabí, první prezident Spojených arabských emirátů a jeden z jejich zakladatelů.

Beduín

Zájid syn Sultánův (zde jde o jméno, nikoli titul) z rodu Ál Nahján se narodil roku 1918 v Abú Dhabí jako čtvrtý syn místního vládce, šejka Sultána bin Chalífy Ál Nahjána. Roku 1927 byl po smrti svého otce poslán do Al Ajnu, chudé pouštní oblasti Abúdhabského emirátu, kde žil s místními pouštními kmeny. Možná to byla dobrá příprava, aby porozuměl svým lidem, na druhou stranu se mu kvůli tomu nikdy nedostalo formálního vzdělání. Do jeho vstupu do politiky zbývalo ještě dvacet let.

Guvernér

Roku 1947 se dostává do své první politické funkce. Je totiž jmenován guvernérem v Al Ajnu. Po pěti letech v úřadě se pak setkává s první skutečnou výzvou, Saúdové vojensky obsazují Buraimskou oázu, kde chtějí hledat možná ložiska ropy. Zájid Ál Nahján se snaží řešit problém napřed diplomaticky a posléze žalobou k arbitrážnímu tribunálu v Ženevě. Situaci však definitivně rozetnou Britové, když vyšlou vojsko Smluvního Ománu (britský protektorát zahrnující Omán a pobřežní emiráty), aby spornou oázu zabralo.

Po této aféře dál pracuje na zvelebování své provincie. Jenže v celé oblasti postupně stoupá neklid. Roku 1958 začíná těžba ropy a o něco později i její vývoz. Dosud nejasné hranice emirátů musí být stanoveny přesně a propukají ostré spory o některá území. V této vypjaté situaci se však začíná ukazovat, že jeho nejstarší bratr Šachbut není nejlepším vládcem, emirát se pod jeho vládou rozvíjí jen pomalu a prudce se zhoršují vztahy se sousedy. Proto se vládnoucí rodina odhodlá k radikálnímu kroku a Šachbuta sesadí a nahradí Zájidem. Sesazenému vládci je však dovoleno pokojně odejít ze země na základě starého slibu, že proti sobě bratři nepoužijí násilí. Roku 1966 se tak Zájid stává vládcem Abú Dhabí.

O dva roky později přichází šokující událost, Britové oznamují, že se do roku 1971 z oblasti zcela stáhnou. To vede vládce dvou nejmocnějších emirátů, Zájida bin Sultána Ál Nahján a Rašída bin Saída Al Maktúm (vládce Dubaje), k podpisu smlouvy o federaci. Následující roky tráví oba často složitými jednáními s vládci ostatních emirátů o připojení k federaci. S britským odchodem roku 1971 tak nakonec vznikají dva státy: Ománský sultanát (Omán byl státem s dlouhou tradicí, kdysi námořní velmoc, a do federace se prostě odmítl přidat) a Spojené arabské emiráty.

Prezident

Ve stejném roce je Zájid Ál Nahján poprvé jmenován prezidentem SAE. Po svém jmenování zahájil rozsáhlé reformy a program modernizace země. Města se za jeho vlády rychle modernizovala, vznikly ikonické stavby. Byla omezena cenzura, ženy dostaly jistá práva (omezená, ale na oblast Perského zálivu pořád nezvykle rozsáhlá) a bylo povoleno uctívání jiných abrahámovských náboženství.

Nešlo ovšem jen o ekonomické a vnitropolitické reformy. Šejk Ál Nahján dokázal i ve vypjaté atmosféře studené války udržovat kontakty s oběma stranami, koneckonců ropu potřebují všichni. Doklad tohoto přístupu je vidět například v muzeu v Al Ajnu, kde je vystavena pozlacená útočná puška typu AK, oblíbený sovětský dar pro vládce v této oblasti. Když však došlo na mocenské spory, přikláněl se spíše k Západu. V době první irácké války úzce spolupracoval s britskou vládou a spolu se sousedním Saúdským královstvím podporoval intervenční jednotky. Na druhou stranu v období mezi oběma iráckými válkami protestoval proti některým sankcím uvaleným na Irák, které v této zemi vyvolaly mimo jiné hladomor (nutno dodat, že arabské země se v té době musely obávat případné vlny uprchlíků).

Je však třeba připustit, že jeho politika má i kontroverzní stránky, zejména pak kult osobnosti. K narozeninám dostával kytici z tisíce květin, nechal vybudovat fakticky osobní muzeum v Al Ajnu a vydat značné množství obřích plakátů na téma šejk Zájid: šejk Zájid na koni, šejk Zájid se sokolem, šejk Zájid s útočnou puškou nebo šejk Zájid s mobilním telefonem. Často mu pak bylo vytýkáno, že kromě připuštění veřejnosti na jednání své rady nepodnikl další „demokratizační kroky“. Značnou kontroverzi také způsobila jeho odpověď na dotaz, proč se nesnaží zavést demokracii. Zněla: „Tady by o to nikdo nestál, náš systém vlády funguje a fungoval po celou naši historii, nevidím důvod ho měnit.“

Celkově však byla jeho vláda pro emiráty jednoznačně pozitivní a proměnila je ze zapomenutého „pirátského pobřeží“ v jeden z nejvýznamnějších států světa. Šejkova třicet tři let dlouhá vláda skončila v listopadu 2004 jeho smrtí na selhání ledvin.

Text: Vojtěch Hřebík

Foto: Shutterstock