Pohled EU: Kolumbijský mír je bonusem pro byznys

Kolumbie urazila v posledních letech velký kus cesty. Zapracovala na své mezinárodní imagi a přeměnila se v atraktivní trh lačný po investicích. Mírový proces pod vedením dosluhujícího prezidenta Juana Manuela Santose byl bezpochyby hlavním tahounem důležitých změn zaměřených na zlepšení vnímání země a jejího podnikatelského prostředí stejně jako přístupová jednání do „prestižního klubu“ OECD. Oba procesy probíhaly za pozorného doprovodu zahraničních partnerů, zejména Evropské unie a USA.

Pro EU bylo ukončení více než padesátiletého konfliktu příležitostí k prosazování lidských práv v souladu s její globální ambicí mírotvorce a propagátora demokratických hodnot. Dále však jde i o obchodní a ekonomické zájmy EU a jejích 28 členů nejen v Kolumbii, ale v celém andském regionu. Ten začal nabývat na zajímavosti jak v důsledku stagnace a sníženého ekonomického růstu EU v poslední dekádě, tak v souvislosti s obchodním embargem EU na Rusko z roku 2014, a tedy ještě citelnější potřebou expandovat na nové dynamické trhy. Partnerství s Kolumbií je tedy logickou volbou.

Dohoda o volném obchodu EU–Kolumbie

Od 1. srpna 2013 se obchod mezi EU28 a Kolumbií řídí dohodou o volném obchodu (Trade Agreement; zahrnuje také Peru a Ekvádor), která nejen otevřela nové možnosti spolupráce a růstu exportně perspektivních odvětví na obou stranách Atlantiku, ale zároveň představuje nástroj zajímavé obchodně-rozvojové spolupráce ve prospěch Kolumbie. Tato země dnes vyváží do EU o téměř 40 procent více zemědělských produktů, hlavně tropické ovoce, banány a avokádo, než v roce 2012. Dohoda je totiž téměř kompletně osvobodila od dovozního cla (a „citlivé“ produkty jako banány nebo cukrová třtina se zařadily do schémat kontingentů a kvót). Na druhé straně evropské průmyslové výrobky většinou zapadly do systému postupného snižování cla rozvrženého do několika let, který má poskytnout Kolumbii více času na zlepšení vlastní konkurenceschopnosti v daných odvětvích. K těmto výrobkům patří také automobily a jejich součásti nebo farmaceutické produkty.

Protože dohoda upravuje i mnoho dalších oblastí spjatých s obchodem, jedním z významných kroků bylo také zajištění rovnosti podmínek pro firmy z EU v přístupu k soutěžím o kolumbijské veřejné zakázky a tendry. Nicméně v praxi lze důsledné uplatňování tohoto závazku očekávat až během letošního roku, tedy poté, co se EU a Kolumbie vloni v listopadu formálně dohodly na úpravě příslušného článku dohody, který má definitivně zamezit jejím alternativním výkladům a bezvýhradně zpřístupnit evropským firmám i tendry na tzv. subcentrální úrovni. Jde o nejzajímavější zakázky v infrastruktuře (mezi hlavními subjekty figuruje např. IDU – Instituto de Desarrollo Urbano v Bogotě, který řídí velkou část objemných tendrů v budování infrastruktury).

Ochrana pracovních práv i životního prostředí

Téma obchodu a udržitelného rozvoje, které dnes již tvoří obvyklou součást dohod o volném obchodu tzv. nové generace uzavíraných EU, je také součástí vztahu s Kolumbií. Jeho cílem je zdůraznit důležitost mezinárodních závazků obchodních partnerů v oblasti pracovních práv a ochrany životního prostředí. Je také odpovědí na tradiční kritiky volného obchodu a jeho negativních dopadů na ekonomiku méně rozvinutých partnerů, její strukturu a podmínky místních pracujících, jakož i nekontrolované nakládání s životním prostředím například v sektoru těžby.

Těžební průmysl, tradičně klíčový pro kolumbijský export a růst HDP, se dostává do hledáčku zahraničí čím dál více, a to především kvůli obrovským škodám, které způsobil za poslední dekády. Hlavní výzvou je boj s nelegální těžbou především zlata, která kvůli své nekontrolovatelnosti a užívání rtuti nezvratně dopadá jak na zdraví přilehlých komunit, tak celý ekosystém. Nový kolumbijský zákon o zákazu užívání rtuti v hornictví, v platnosti od letoška, tak skýtá i zajímavé příležitosti pro zahraniční firmy nabízející moderní a dostupné alternativy.

Mírový proces: katalyzátor prosperity?

Čtyřletá mírová jednání mezi vládou a gerilami FARC vyvrcholila 26. září 2016 slavnostním podpisem mírových dohod v Cartageně. I přes jejich následné nečekané odmítnutí Kolumbijci v plebiscitu měl tento proces v zásadě pozitivní vliv na vnímání kolumbijského trhu v zahraničí. Atraktivitu zvýšila nejen nesrovnatelně lepší bezpečnostní situace v zemi, a tedy i lepší podmínky přístupu na trh v regionech, mimo desetimilionovou Bogotu, ale také potřeba celkového rozvoje v dříve nepřístupných, konfliktem ovládaných oblastech. Kolumbijští partneři jak v Latinské Americe, tak mimo ni mírový proces jednoznačně podporovali a jeho alespoň formální úspěch zvýšil investiční atraktivitu země. To je patrné i s ohledem na nárůst nově otevíraných obchodních kanceláří a zastupitelských úřadů nebo jejich rozšiřování některými členskými státy EU v posledním roce.

Evropská unie se stala jedním ze čtyř stěžejních sponzorů mírového procesu s balíčkem v celkové výši přes půl miliardy eur rozdělených do různých forem podpory: trustový mírový fond (Trust Fund) s 95 miliony eur od Evropské komise a některých členských států, včetně České republiky, balíček půjček až do celkové výše 400 milionů eur od Evropské investiční banky a soubor nástrojů rozvojové mírové spolupráce. Členské státy vyzvaly ke spolupráci také evropský soukromý sektor, a to při identifikaci relevantních témat k formulaci projektů trustového fondu zaměřeného na integrální rozvoj venkovských oblastí, kde se klade důraz hlavně na ekonomický rozvoj a růst konkurenceschopnosti.

OECD: divoká karta změn

Dostat Kolumbii do klubu OECD (Organizace pro ekonomický rozvoj a spolupráci) byl vedle dosažení míru druhý ambiciózní cíl vlády prezidenta Santose. Ačkoli se ještě nepodařilo členství formálně dosáhnout, po téměř pětiletém jednání o vstupu zůstávají dnes otevřené jen dvě z celkem 23 témat: obchod a pracovní a sociální věci.

Zájem Kolumbie o OECD se ukázal být nejefektivnějším hybatelem skutečných změn a pokroku v obchodních záležitostech. Vláda pod mezinárodním tlakem dokázala odbourat hned několik zásadních a dlouholetých překážek, jakými bylo narovnání podmínek pro vstup a prodej dovozových alkoholických nápojů na domácím trhu a hlavně v regionech, které si historicky udržovaly nad výrobou a distribucí alkoholu monopol. Dalším pokrokem byl opětovný přístup na trh pro dovozové kamiony (vozy nad 10,5t) po rozbití kamionářské mafie a černého trhu se šrotovným a příslib otevření volného trhu od roku 2019. Pro Evropu a USA je vyřešení obou témat zásadní. Jejich vážnost dokazuje i fakt, že v roce 2016 dohnala EU kolumbijskou diskriminaci importovaných alkoholických nápojů EU až před Světovou obchodní organizaci.

Kolumbie je dnes rozhodně atraktivním trhem a sama se chce drát se svými produkty do světa. Zahraniční investice i moderní technologie jsou vítány s otevřenou náručí. Rostoucí vzdělaná střední třída vytváří sama o sobě nové spektrum potřeb a očekávání co do kvality výrobků i služeb. Navíc díky mírovému procesu je země „in“ i z politického pohledu a otevřená novým příležitostem rozvojové spolupráce. Na druhé straně by měl investor a exportér určitě nechat růžové brýle doma. I přes mediální vlnu optimismu posledních měsíců je kolumbijské prostředí specifické a je třeba se na vstup do něj dobře připravit, nejlépe ruku v ruce se spolehlivým místním partnerem.

Kromě podpory naší ekonomické diplomacie, kanceláře CzechTrade a dalších organizací mohou velmi dobrou asistenci v tomto směru poskytnout místní obchodní komory nebo oborové asociace a grémia, jako například Cámara de Comercio de Bogotá, Baranquilla nebo Bucaramanga, aktivně pracující se středními a malými podniky. V oblasti technologií může být pro české firmy užitečné zapojit se do programu EU ELAN Network https://www.elannetwork.org, který se soustředí na matchmaking a vznik synergií mezi evropskými a kolumbijskými firmami. V programu ELAN Biz mohou pak firmy z EU zdarma kontaktovat experta pro Kolumbii s různými dotazy směřovanými na problematiku vstupu na kolumbijský trh (https://www.elanbiz.org).

Text: Nina Stredel

Foto: Nina Stredel