Optimalizace firemního energetického mixu přestává být konkurenční výhodou, ale stává se nutností

Rostoucí inflace, akcelerovaná zejména dramatickým růstem cen energií v závěru loňského roku, se vlivem aktuálně probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině dostala do zcela nové dimenze. Kromě extrémních tlaků na ceny surovin se do popředí dostávají další, doposud opomíjené aspekty, které souvisejí s energetickou a surovinovou strategií a bezpečností. V tomto světle téma „zelené tranzice“ či dekarbonizace získává zcela nový obsah. Co to znamená a jaký dopad to bude mít na naše hospodářství?

Události posledních let potvrdily jednu z mála jistot, kterou máme – a tou je jistota změny. Tedy, že se vše vyvíjí a mění, a možná rychleji, než jsme si dokázali sami představit. Na první pohled by se v kontextu aktuálního konfliktu mohlo zdát, že dohodnuté závazky a regulace v rámci přechodu evropských či světových ekonomik k uhlíkové neutralitě nebudou platit či se odloží. Změna klimatu ale nepočká, a právě otázka energetické bezpečnosti přináší do tohoto procesu zcela zásadní impulz. Kromě jednotlivých států sehrávají významnou roli i soukromí investoři, jejichž aktiva mohou být ohrožena globálními změnami, ať již jde o zvyšování hladiny moří nebo dopady sucha. Nastoupená cesta k uhlíkové neutralitě se tak bude pravděpodobně nově ubírat jinými cestami, prostřednictvím jiných technologií, ale rozhodně nekončí. Ba naopak, bude velmi dynamická.

Budoucnost přeje připraveným

Rozkolísané ceny vstupních surovin či energií tak firmy tlačí k přehodnocení svých energetických mixů. Zateplení a energetický management je již standardem. Pozorujeme růst využívání zelených zdrojů energie v podobě komerčních instalací vlastních fotovoltaických elektráren ve firemních areálech. V tomto ohledu jsem rád, že právě KB a SGEF ve spolupráci s ČEZ ESCO nabízí firemním klientům toto řešení pod názvem Fotovoltaika za korunu.

Nejde jen o tyto čistě reaktivní či obranné aktivity. Firmy, a týká se to jak velkých hráčů, tak především středních a malých firem, musí nyní zvažovat, jak tato tranzice zahýbe jejich byznysem. Neexistuje totiž sektor, jehož by se tato změna nedotkla. Musí tedy přemýšlet, zda jejich obor bude i za patnáct či dvacet let stejně perspektivní jako nyní. Zda bude jejich byznys model stále fungovat, nebo je načase přistoupit k jeho úpravě či změně.

Nové příležitosti za dveřmi

Především malé a střední firmy mohou z této změny těžit. Stačí mít jen oči otevřené a sledovat, co se děje na trhu. Tranzice se primárně dotýká energetiky a dopravy, kde jsme již několik let svědky masivních investic. Ale i v dalších sektorech budou potřeba nové technologie, komponenty a s tím související infrastruktura. Například ve stavebnictví účinnější systémy zateplení budov, vývoj nových způsobů vytápění, v zemědělství nové přístupy v péči o půdu, lesy či zadržování vody v krajině. Samostatnou kapitolou je zpracování a využití odpadu. Nevyhneme se elektrifikaci těžkého průmyslu, zejména hutí a oceláren. Otevírají se nové perspektivy využití vodíku, jádra nebo vývoj systémů pro zachytávání CO2 a jeho geologické ukládání.

V tomto ohledu jsem rád, že můžeme s klienty nejen diskutovat podobu jejich nových investic, ale zejména jejich realizaci podpořit v rámci udržitelného financování za výhodnějších podmínek či zprostředkovat dotační podporu z národních i evropských zdrojů.

Text: David Formánek

Foto: Shutterstock