„Spousta lidí si u nás neuvědomuje, jak český byznys za poslední čtvrtstoletí povyrostl. Doby, kdy jsme sice byli součástí Evropy, ale na Západě nás považovali za subjekty třetí nebo čtvrté kategorie, jsou naštěstí už pryč. A jsem na to strašně hrdý,“ svěřil se mi při mé návštěvě v centrále skupiny Jablotron Holding její spoluzakladatel a spoluvlastník Dalibor Dědek.
Otloukánci z východního bloku spolupracují s CERNem
Řadě českých exportérů se za pouhých pětadvacet let podařilo nejen dohnat světovou konkurenci, ale některým i zařadit se mezi světové lídry ve svém oboru. Jako Jablotronu Holding v zabezpečovací technice.
„Jestli měli naši podnikatelé, kteří tu po roce 1989 zakládali firmy, něčeho nedostatek, pak to byla sebedůvěra. Ale asi to byla generační záležitost. Na začátku devadesátých let u nás opouštělo technické vysoké školy mnoho kvalifikovaných odborníků, kteří neuměli jazyky a byli málo průbojní. V současné době z nich vycházejí jazykově dobře vybavení a sebevědomí absolventi, z nichž jen malá část má však potřebné odborné znalosti,“ uvažuje Dalibor Dědek o generačních rozdílech v mentalitě a profesní přípravě absolventů českých škol.
Na státní školství se v posledních letech snáší ostrá, někdy oprávněná kritika z řad podnikatelů. Ale vzpomeňme si na to, že všemi tolik opěvovaný Tomáš Baťa nikdy s ničím nečekal na pomoc od státu: ani se sháněním zákazníků a odbytišť ani s výchovou a vzděláváním svých pracovníků. „Souhlasím. Stát by měl plnit jen elementární funkce, jako je poskytování základního vzdělání, zdravotní péče, budování dopravní infrastruktury či obranná a zahraniční politika. Odborné školství by měly rozvíjet firmy, které nejlépe ví, co potřebují. Když se nám něco nelíbí, nic nám nebrání v tom, abychom sami přispěli ke změně,“ soudí majitel firmy, která již deset let popularizuje praktické technické znalosti a reálnou vědu na základních školách, podporuje mladé vědce v rámci projektu Neuron a v horizontu dvou let připravuje otevření nové střední technické školy v Jablonci nad Nisou. V rámci podpory a popularizace vědy na školách navázal Jablotron spolupráci s Evropským centrem pro jaderný výzkum (CERN) a ČVUT v Praze a vyvinul unikátní pomůcku pro výuku jaderné fyziky – digitální částicovou kameru.
Vyrábíme levněji než Číňané
Spolupráce s CERNem je součástí dlouhodobé strategie jedné z nejinovativnějších českých firem. „Ještě před pěti lety mě spousta lidí přesvědčovala, ať to tady zavřeme a veškerou výrobu odsuneme do Číny. Jinak prý nebudeme konkurenceschopní. Tvrdohlavě jsem to odmítal. Odsun výroby do vzdálených teritorií by nám přinesl jen krátkodobé benefity a nejspíš trvalé ztráty. Přišli bychom o dovednosti a zapomněli, jak se co dělá. Aby byl produkt, který vyvíjíte, kvalitní, musíte být v přímém kontaktu s tím, kdo ho vyrábí. Necháte-li ho zhotovit někde v Asii, vytváří se během výrobního procesu kolem něj jakási zamlžená oblast, která vyplývá z neporozumění. Proto jsme naše tuzemské provozy vybavili špičkovým strojním zařízením a v současné době jsme schopni vyrábět levněji než Číňané, kde cena kvalifikované práce stále roste. Jedinou komplikaci spatřuji v poměrně velké neochotě Evropanů pracovat rukama,“ vysvětluje Dalibor Dědek, proč považuje za krátkozraké přesunovat pod tlakem globalizace veškerou výrobu do vzdálených teritorií.
Jak nám globalizace pomohla oslabit konkurenci
Která firma se může „krize nekrize“ pochlubit, že její prodej každý rok roste skoro o dvacet procent? A proč se to daří Jablotronu? Těch důvodů je podle Dalibora Dědka řada. „Především jsme hned na začátku devadesátých let vypracovali a zavedli do praxe sice velmi pracnou, ale spolehlivou strategii proškolování a certifikace montážních specialistů. Její předností oproti konkurenci, která funguje jako specializovaný ‚supermarket‘ se zabezpečovací technikou desítek výrobců, ale nevychází potenciálním zájemcům sama vstříc, je přímý a trvalý kontakt se zákazníky. ‚život‘ našich produktů v praxi dál sledujeme, poskytujeme 24hodinové poradenství a služby tzv. záchranných ambulancí, abychom mohli při případném problému uživateli našeho zboží okamžitě pomoci.
Našimi klíčovými odběrateli jsou sice montážní firmy, případně pulty centrální ochrany, ale montážní specialisty, kteří rozhodují o výběru zabezpečovacího systému, připravujeme v rámci našich služeb sami. Jen v Česku ročně proškolíme asi pět tisíc zájemců, z nich dva tisíce připadají na žáky škol a ze zbylých tří tisíc se vygeneruje základní kmen absolventů, kteří využijí nabytých znalostí aspoň jednou ročně. Cloudová technologie nám umožňuje sledovat průběh a kvalitu instalací. Do konstrukce produktů zaprogramováváme algoritmy, jež nám usnadní monitorovat jejich fungování. Získáváme tak zpětnou vazbu včetně informací, které nám pomohou produkt i služby zdokonalovat.“
Jablotron patří mezi exportéry, jimž velmi pomohla globalizace. Jak říká Dalibor Dědek, ještě v devadesátých letech šlapalo Jabloneckým na paty několik evropských firem na zabezpečovací techniku v jejich „váhové kategorii“. Během posledních let však konkurenci menších a inovativních subjektů pohltily méně pružné nadnárodní společnosti.
Velké celky prodražují výrobu, distribuci i prodej
Během prvního vývojového období rostl Jablotron jako jedna entita. „Když se počet našich pracovníků pohyboval kolem čtyř set, cítili jsme, že nejdeme správnou cestou. Situace vyžadovala strukturovanější management a firma pomalu ztrácela dynamiku. To nás přivedlo na myšlenku ‚rozsekat‘ ji na menší, flexibilnější celky. Budujeme sofistikovaně diverzifikovaný holding z maximálně nezávislých subjektů. I když jsou to naše dceřiné firmy, působí v podmínkách konkurence reálného trhu,“ vysvětluje smysl koncepce manažer.
Podobná filozofie se, jak říká Dalibor Dědek, osvědčuje i jinde ve světě. Například přední světový výrobce revolučních oděvních materiálů Gore & Associates, jehož zakladatel začínal v padesátých letech podnikat ve sklepě, začíná uvažovat o založení další „dceřinky“ v okamžiku, kdy se před některou firmou zaplní parkoviště pro stovku aut.
Také odběratelská struktura Jablotronu je diverzifikovaná na tisíce subjektů v desítkách zemí několika kontinentů. Výpadek jednoho či dvou odběratelů pak firma snáze oželí. „Prosadili jsme se mimo jiné také v Číně, kde působí jedna z našich výrobních jednotek, a kromě nejmodernějšího systému tam prodáváme zajímavé objemy. Ten předchozí nám tam totiž okopírovali. Dodáváme mimo jiné i na Tchaj-wan, Borneo, do Malajsie, ale jedná se o velmi malé objemy a většinou jsme tam nevyvíjeli žádnou velkou marketingovou aktivitu. Našimi hlavními exportními destinacemi zůstávají evropské země, Rusko a Turecko. Vzhledem ke složitosti našeho prodejního modelu je pro nás jednodušší působit v prostředí, v němž lépe rozumíme místní mentalitě.“
