Na začátku nevěděli o podnikání skoro nic a netušili, co je čeká. Přesto, nebo právě proto, se zakladatelé společnosti Liva Předslavice naučili za dvacet let všemu, co je přivedlo k historicky prvnímu titulu Rodinná firma roku.
Místo na složitě formulované strategie, definice míry rizika a příklady dobré praxe osvědčené v odlišných podmínkách vsadili na vlastní zkušenosti, intuici a vzdělávání. Začali od píky a bez startovacího kapitálu. Dnes jim nechybí věrní zákazníci ani respekt obchodních partnerů.
„Začínali jsme s autodopravou v sodovkárně ve Volyni. Na první ojetou avii vydělal bratr na brigádě v Německu a postupně jsme rozšířili park o další vozy. Jenomže po pár letech Američané neprodloužili licenci na výrobu Pepsi Coly pro ČR a slibně rozjetý projekt včetně autodopravy skončil kvůli insolvenčnímu řízení sodovkárny. Otec podobný vývoj předvídal. Včas pro naši firmu vyjednal s předním dovozcem zemědělské techniky zastoupení pro přilehlý region. Stal se motorem rodinného podnikání, v němž uplatnil své mnohaleté zkušenosti mechanizátora,“ vzpomíná někdejší student Střední zemědělské technické školy a prázdninový závozník s gáží padesát korun na den Libor Jungvirt, již šest let ředitel společnosti Liva Předslavice.
„Za těch dvacet let, co se specializujeme na zemědělskou techniku, tento průmyslový sektor stejně jako ostatní
neuvěřitelně poskočil dopředu. Začínali jsme s mechanickými stroji a nyní se již běžně vyrábějí zařízení vybavená elektronikou. Pravidelně jezdíme na hannoverský Mezinárodní veletrh zemědělské techniky Agritechnica, který je největší výstavou zemědělské techniky na světě, a předem netušíme, jakými novinkami nás tam překvapí. O to větší nároky musíme klást na naše pracovníky, zejména v servisním centru, aby se dobře orientovali v nabídce komponentů, pohonné techniky, náhradních dílů a příslušenství a mohli pružně reagovat na požadavky zákazníků. I když jsou čeští zemědělci uvážliví ve svých investicích, za kvalitní vybavení, jež jim prokazatelně usnadní práci a hlavně uspoří provozní prostředky, rádi zaplatí nějakou tu korunu navíc. Například novinky z hannoverské přehlídky se na tuzemských polích běžně objevují – když ne v plném, tak alespoň ve zkušebním provozu, a to hned napřesrok,“ poznamenává Libor Jungvirt.
Tak dobře jako předslavičtí Jungwirtové zná farmářskou mentalitu málokdo. V prostředí českého venkova strávili celý život a s každým svým zákazníkem se znají osobně. Proto se nebáli jít do prestižních a dražších značek, jako je německé Krone s více než stoletým podnikatelským rodokmenem, 230letý Lemken, dvaadevadesátiletý Rauch s více než stovkou patentů nebo finská Valtra s kořeny z roku 1832.
Letos se v produktovém portfoliu Livy objevila například technická lahůdka „combi lis“ Comprima CV 210 XC, špička v řadě svinovacích lisů, kombinovaný s ovíječkou od firmy Krone. Na základě stoupající poptávky po vysoce výkonných a specificky vybavených traktorech navázala tento rok Liva spolupráci s finskou Valtrou. „V naší expozici měly severské, mimořádně spolehlivé traktory pro práci na farmách i v lesích premiéru na letošním čtyřicátém ročníku výstavy Země živitelka. Stroje ze Suolahti mají v rodokmenu geny Volva BM a jsou vyvinuty do drsných přírodních podmínek,“ upozorňuje na nejčerstvější novinky v nabídce ředitel Livy.
Každý profesionál si je dobře vědom, jak důležitý je pro zákazníky perfektně fungující servis. „Otec ho začal budovat hned s prodejem prvního stroje. S rostoucím odbytem a technickou úrovní produkce rychle rostly také požadavky na zajištění odborného servisu. Letos na jaře jsme doplnili firemní flotilu našeho servisního centra o další servisní vozidlo VW Crafter s dílenskou vestavbou od firmy Würth. Za základ efektivních služeb považujeme dobře vedený sklad náhradních dílů, který před zahájením sezony vždy doplníme o aktuální položky. Pokud by přesto něco chybělo, vyvinuli jsme propracovaný systém noční přepravy speciálních náhradních dílů, které do večera objednáme a druhý den ráno můžeme montovat. V sezoně se hraje o čas a každá nepředvídatelná porucha způsobuje zemědělcům citelné ztráty. Těm se snažíme co nejvíc předejít,“ promýšlí do detailu servisní zázemí Libor Jungvirt.
Pětatřicet procent evropských a asi dvacet procent českých zaměstnavatelů si stěžuje na nedostatek pracovníků s potřebnou kvalifikací. Technický vývoj jde totiž tak rychle dopředu, že praxe předbíhá systém vzdělávání. „Proto velice dbáme na výběr a další odborné proškolování našich pracovníků. Servisní technici procházejí pravidelnými kurzy u zahraničních dodavatelů a rozvíjejí své jazykové dovednosti. Zároveň se snažíme, abychom jim v psychicky náročném tržním prostředí a za překotného vývoje technologií, kdy se bez celoživotního vzdělávání ocitnou mimo realitu, vytvořili podmínky, v nichž vysoký tlak na produktivitu a inovace unesou,“ vysvětluje sedmatřicetiletý manažer, proč si myslí, že k potřebné výkonnosti nestačí pracovníky motivovat jen solidní finanční odměnou.
Téma společenské odpovědnosti firem je v poslední době „in“. A čím větší společnost, tím okázalejší medializace. O neziskových aktivitách rodinných firem, jako je Liva, se však veřejnost doví jen lokálně a náhodou, i když právě ve společenské odpovědnosti spatřuje vedení Livy největší rozdíl mezi menšími a velkými podnikatelskými subjekty.
Nedávno zazněla – tentokrát z úst zástupce ombudsmana – další kritika na adresu majitelů historických objektů, kteří je nechávají chátrat. Hlavní příčinou tohoto stavu není lhostejnost, ale značná finanční náročnost a komplikované administrativní řízení. Ne vždy je taková kritika objektivní. Například majitelé Livy zadali již před časem na vlastní náklady architektu Josefu Krškovi projekt rekonstrukce brány v objektu „U Blumů“ v Předslavicích do původního stavu z roku 1848. Přispěli tak k zachování odkazu jednoho z největších tvůrců selského baroka, lidového stavitele a zedníka Jakuba Bursy. To je jedna z tváří společenské odpovědnosti podle Livy.
„Z vlastní více než dvacetileté zkušenosti vím, že rodinná firma v případě nezdaru jednoduše zatne zuby a jde dál. Selhání by se v takovém případě považovalo minimálně za ostudu. Myslím, že manažeři v rodinných firmách, kde se vlastně všichni zaměstnanci navzájem dobře znají, cítí daleko větší odpovědnost za své kolegy a jejich rodiny. Nesčíslněkrát jsem se setkal s tím, že anonymní společnosti v případě podnikatelských neúspěchů ponechají závazky na krachující části firmy, založí novou společnost, přidají k původnímu názvu magické slovíčko PLUS a jedou dál. Rodinná firma ví, jaké to je ručit rodinným majetkem, a ví, že tu chce být i za dalších dvacet let,“ řekl v souvislosti s udělením titulu Rodinná firma roku Václav Jungwirt senior. A Liva si za svým slovem stojí.
Určitě jste si všimli, že u nás ani za čtení celých článků nic neúčtujeme a že vás neobtěžujeme vyskakovacími okny personalizované reklamy.
Velmi bychom ocenili, kdybyste nás na oplátku podpořili peněžitým darem na tento účet:
2021853028/5500
QR kód obsahuje údaje k platbě. Výše částky je na vás, budeme si vážit všech darovaných plateb.
Děkujeme 😊
Za obsah inzerce zodpovídá inzerent. Žádné části textu nebo fotografie z Trade News nebo www.itradenews.cz nesmí být používány, kopírovány nebo jinak šířeny v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.