V současné době se podnikatelská sféra chová úplně jinak než před rokem 2008. Je opatrná a zároveň připravená. „Příchod problémů jsme rozpoznali dřív než konkurence. Měli jsme lepší mechanismy, jak rozeznat symptomy, a odvahu je řešit s potřebnou rozhodností,“ říká Lumír Al-Dabagh, ředitel Slévárny a strojírny Beneš a Lát.
„Jsem velký obdivovatel generálního ředitele General Electric Jacka Welche, který ve svých publikacích píše, že tvrdá rozhodnutí je třeba učinit razantně. Slévárna se nachází na začátku výrobního procesu. Když mají obchodníci ještě plné sklady, ale již přestávají objednávat odlitky, máme poměrně velký náskok. Díky vlastním prognostickým mechanismům si spolehlivě zjišťujeme, jak se prodávají koncové výrobky,“ hovoří o sledování signálů ředitel.
Před třemi lety vytvořil hypotézu o délce krize a s kolegy sestavil model dalšího postupu. Podle ní při šestiměsíční krizi nebudete nejspíš propouštět lidi, zareagujete krátkodobě, při prognóze dvouleté krize přistoupíte k propouštění části zaměstnanců a budete opatrní investičně a při pětileté se musí prodat celé závody nebo aspoň celé linky, protože by vám zbytečně stály.
Nejhorší je zpanikařit
Beneš a Lát nebyl daleko od pravdy, když predikoval dvouletou krizi, zhruba dvacetiprocentní pokles obratu, poměrně malé ztráty a že nepřijdou o žádného velkého zákazníka. Novináři se pak zajímali, zda nemá Lumír Al-Dabagh nějaký tajemný algoritmus, že se tak trefili. „Měli jsme sice dobrý odhad, ale i kus štěstí. Co však je nejdůležitější, vytvořili jsme si koncepci a té jsme se drželi. Nejhorší je, když pořád měníte směr. Je to jako na lodi, když kormidlujete tu doprava, tu doleva, vznikne panika, takže z ní vyskáčou i nejschopnější námořníci,“ varuje před chybou, které se dopustily některé firmy.
Chováme se mezinárodně
Českému exportu se často vytýká příliš silné propojení s Německem. „Nemá význam odsuzovat to, co je úspěšné. I my jsme součástí dobře fungujícího výrobního řetězce, který míří do Německa a dalších západních zemí a pak dál exportuje do zahraničí. Na této obchodní politice neshledávám nic špatného a dále v ní pokračujeme. Ale zároveň si důvěřujeme natolik, že vstupujeme i do řetězců ve vzdálenějších regionech, jako je Čína nebo Indie. Když nechcete ustrnout na místě, musíte si věřit a začít o sobě uvažovat v mezinárodním měřítku,“ zdůrazňuje potřebu teritoriální vyváženosti v exportu a sebedůvěry zkušený manažer.
Uprostřed léta varovaly novinové titulky, že došlo k výraznému zpomalení průmyslové aktivity také v Německu a americká agentura Moody’s změnila výhled německého hodnocení ze stabilního na negativní. Ale inženýr Al-Dabagh si nevytváří názory podle zpráv v médiích. Domnívá se, že nás sice čeká dlouhodobá stagnace, ale nebude to taková tragédie. Schopné firmy budou mít pořád dost šancí získat byznys konkurentů, kteří zakopli nebo zaváhali.
„Krásný příklad příležitostí pro české exportéry, jako jsme my, vidím na jižním křídle Evropy. Třeba v řadě velkých firem v Itálii, jimž dodáváme komponenty, teď často řeší problém, který již měli v roce 2008: Jejich subdodavatelé, naši italští konkurenti, převážně menší podniky, kolabují, protože nemají dostatečné finanční krytí a banky jim půjčují draze nebo vůbec. Čeští exportéři mohou prezentovat dobré výsledky i finanční stabilitu, ostře sledovanou zahraničními odběrateli, takže ani nemusí být za každou cenu nejlevnější. Tlak na cenu, typický zejména pro léta 2007 a 2008, již nebude tak vyhrocený. Například naše firma využívá na běžné operace jednu střední banku, ale není na ní úvěrově závislá. To je velká výhoda,“ vyvrací častou skepsi Lumír Al-Dabagh.
Svět pohledem Čecha s arabskými kořeny
Podle něj hrozí velká geopolitická a ekonomická rizika nejen na jihu starého kontinentu, ale i na Středním východě. Čechoiráčan sleduje sérii revolucí a politickou a společenskou nestabilitu v tomto regionu velmi pozorně.
„V současné době je Evropa závislá na funkčním a provozuschopném Suezském průplavu a bezpečné dopravě v Hormuzském průlivu. Nestabilita v regionu může negativně ovlivnit světovou přepravu zboží. Po odchodu Američanů postihla Irák vlna atentátů a do beznadějného chaosu se řítí jeho západní soused Sýrie. A nikdo neví, co udělá Írán, neklid již dlouho ovládá i Súdán. Poměrně stabilní státy jako Dubaj a Katar jsou výjimkou a nelze trvale spoléhat na bezproblémovou a levnou přepravu trajekty a tankery. Za sud s prachem považuji Saúdskou Arábii. Troufám si říct, že je to země s nejkomplikovanější diktaturou na světě. Žije v ní velký počet nezaměstnaných, dobře finančně zajištěných, zejména mladých lidí. Díky systému státních dotací a poměrně vysokým platům ve správním sektoru tam neexistuje vrstva chudých lidí jako například v Sýrii, Egyptě či Íránu. Ale mladí Saúdové jsou frustrovaní, protože nemají práci. Postupující destabilizace v zemích kolem dopravní tepny Suez–Arabské moře a související logistické problémy mohou pro české firmy představovat zajímavou příležitost pro další expanzi do bohaté, půlmiliardové Evropské unie,“ hovoří o rizicích a potenciálních šancích našich výrobců Čech z Bagdádu, který od deseti let žije v Praze a, jak sám říká, je „Čech jako poleno“.
Riziko rychlé expanze
Na první pohled by se mohlo zdát, že oproti odvětvím jako nanotechnologie či genetika tvoří výrobní portfolio strojíren Beneš a Lát sortiment s nižší přidanou hodnotou. Přestože by se daly plastové výlisky nebo odlitky vyrobit v Číně či Indii levněji, putuje významná část produkce společnosti také do Asie. „Naše výrobky obsahují prvky s bezpečnostní charakteristikou, které je činí výjimečnými. Například brzdové nebo anténní systémy musí odolat velké dynamické námaze i síle hurikánu. Naši odběratelé, například korporace jako Wabco, Magna Automotiv, Arvin Meritor, Andrew Telecommunications, Siemens, Linde nebo Assa Abloy, si nemohou dovolit nižší kvalitu, a proto raději nakupují komponenty z Evropy, konkrétně od nás,“ vysvětluje ředitel poříčanských strojíren. Náskok vyspělých zemí před Čínou však nemůže ani v tomto směru trvat věčně.
Proč tedy jsou v říši středu výrobky Beneše a Láta stále žádané, když mýtus o tom, že Číňané dokáží vyrábět jen levné zboží denní potřeby, již padl? „Na rozdíl od Číny a Indie umí evropské podniky vyrábět efektivně a stabilně. Podle mého názoru jsou tam výpadky ve výrobě způsobeny s největší pravděpodobností velkou expanzí. Společnosti, s nimiž jsme v Číně spolupracovali, narostly v posledních deseti letech až desetkrát. Z vlastní zkušenosti vím, že již nárůst o polovinu je manažersky obtížně uchopitelný,“ shrnuje příčiny výkyvů a s tím spojené příležitosti českých firem Al-Dabagh.
