Zbyněk Hrkal: Izrael je dnes nezávislý na atmosférických srážkáchProbudil k životu i poušť

„Nedostatek vody v některých částech světa je díky vyspělým technologiím, které máme v současné době k dispozici, problém především ekonomický,“ tvrdí přední český hydrogeolog s bohatými zahraničními zkušenostmi, vysokoškolský učitel a autor literatury faktu o vodě Zbyněk Hrkal.

Jako hydrogeolog jste měl příležitost poznat zblízka Izrael, který je světovým lídrem ve vývoji a využívání technologií na recyklaci vody a v efektivitě vodního managementu. Co pro to musel tento polopouštní stát udělat?

V první řadě optimalizoval hlavní oblast spotřeby vody, jíž je zemědělství. Díky tzv. kapkové závlaze se v řadě potravin stal soběstačným a některé dokonce vyváží.

Začal jako první zavádět obchod s virtuální vodou. Soustředil se na zemědělská a průmyslová odvětví, jež nejsou náročná na vodu, a získává tak finanční prostředky na import produktů, jejichž výroba by v jeho prostředí byla neefektivní.

Dále velmi efektivně využívá odpadní vody. Stal se rekordmanem v recyklaci a jejich opětovném využívání. Třiadevadesát procent odpadních vod, které vyčistí, opět využije. Nejprve je používal pouze na zavlažování, ale v současné době je čistí již na takové úrovni, že je může vrátit zpátky do vodovodního potrubí jako užitkovou a pitnou vodu.

A v neposlední řadě se Izrael zasloužil o vývoj technologií na odsolování mořské vody. Zavedením principu reverzní osmózy dokázal celý proces ještě zlevnit a snížit cenu jednoho tisíce litrů pitné vody na půl dolaru a poloslané vody na zavlažování na pětadvacet centů. Zatím však obrovský potenciál odsolování využívá kromě Izraele jen minimum států, většinou bohatých ropných monarchií Blízkého východu.

Jak přimět sousedy ke spolupráci

Izrael bývá často spojován s ve světě úspěšnou mezinárodní aktivitou zvanou vodní diplomacie. Jak se v blízkovýchodním regionu, kde žije pět procent světové populace a nachází se jen jedno procento využitelných zdrojů sladké vody, daří prosadit řešení nedostatku vody formou spolupráce?

Blízký východ je v tomto ohledu trochu specifická oblast, v níž převládají emoce nad ekonomikou. Slabá vůle států řešit problémy na mezinárodní úrovni zbytečně komplikuje tamějšímu obyvatelstvu život. Na jedné straně tam bohaté státy, schopné si pořídit moderní technologie na zpracování vody, s touto strategickou komoditou zacházejí velmi nehospodárně. Například Spojené arabské emiráty, kde činí spotřeba vody až 550 litrů na osobu a den, kdežto v ČR je to 89 litrů. Na straně druhé ji některé jiné používají jako zbraň jednoho proti druhému. Ale najdou se i takové, které alespoň ze sebezáchovných důvodů na spolupráci přistoupí.

Které máte na mysli?

Třeba Jordánsko. V minulosti zaujímal tento silně aridní stát tvrdě protiizraelské pozice. Zlom přišel v 60. a 70. letech, kdy se obě země dohodly na společných vodohospodářských projektech. V 90. letech došlo k dalšímu pokroku, kdy Izrael propojil vlastní vodovodní systém na jordánský a začal jej zásobovat vlastní vodou. Obě země se rovněž dohodly na společných projektech na využívání odsolovacích zařízení a Galilejského jezera jako sdíleného vodního zdroje. Mezi plánované projekty patří výstavba vodovodního potrubí, které by propojovalo Mrtvé a Rudé moře.

Kooperace násobí přínosy

České vodohospodářství má dlouhou tradici i mezinárodní renomé a izraelská strana v minulosti nejednou deklarovala, že má o spolupráci s českými výzkumnými institucemi vážný zájem. Pracuje váš ústav v současné době na nějakých společných projektech?

Výzkumný ústav vodohospodářský má dlouholeté zkušenosti mimo jiné s výzkumem a monitoringem drog a léčiv v komunálních odpadních vodách. Stávajícími technologiemi v procesu čistění se však zatím nedaří je plně odstranit, pronikají do povrchových vod a ovlivňují životní prostředí. Izraelské partnery zaujaly výsledky našich výzkumů a nabídli nám účast na společném projektu zkoumání reziduí léčiv v pitné vodě. Zatím však stále probíhají jednání o prioritách plánovaného projektu.

Jste znám také jako autor několika publikací o vodě. Za knihu Voda včera, dnes a zítra jste v roce 2019 obdržel prestižní Cenu Miroslava Ivanova v oblasti literatury faktu a letos tutéž cenu za knihu Stopy bílého muže. Co přivedlo vědce k literární tvorbě?

Splnil jsem si přání ze studentských let, kdy jsem koketoval s myšlenkou věnovat se žurnalistice. Tehdy mě od novinářského povolání odradila ideologie. Vystudoval jsem Přírodovědeckou fakultu a k psaní jako koníčku se vrátil až v minulém desetiletí. Využil jsem svých poznatků a zkušeností z pracovních pobytů na několika kontinentech a snažil se čtenářům populární formou přiblížit problematiku, která lidstvo provází od nepaměti.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv Z. Hrkala