Alexis Dutertre: Francouzské a české předsednictví budou klíčová na cestě k suverénnější a sebevědomější Evropě

Rok 2022 je pro francouzsko-české vztahy výjimečný v tom, že po sobě následují francouzské a české předsednictví Rady Evropské unie. „Od posledních předsednictví našich dvou zemí v roce 2009 se toho hodně změnilo, zejména v tom, že nyní je náš přístup k evropským otázkám méně ideologický a mnohem pragmatičtější, a to na obou stranách,“ říká Alexis Dutertre, velvyslanec Francie v České republice. Povídáme si v budově ambasády v pražském Buquoyském paláci.

Read in English

Můžete stručně popsat, jak přesně funguje francouzsko-česká spolupráce na úrovni Evropské unie? Jak naše předsednictví ovlivnilo francouzsko-české vztahy?

V rámci Evropské unie funguje formát předsednického tria, v jehož rámci Francie a Česko spolupracují i se Švédskem, které bude předsedat Radě EU v roce 2023 po Česku, a dohodly se na společné agendě a prioritách. Mezi ně patří podpora hospodářského oživení a růstu, ale vedle toho také cítíme potřebu suverénnější Evropy. To se odráží i v rámci ekonomiky, například v přechodu na digitální a nízkouhlíkovou ekonomiku, v oživení průmyslu či v investicích do konkrétních technologií.

Francouzsko-české vztahy jsou opravdu velmi intenzivní. Předsednictví je pro nás všechny jedinečná příležitost, ale také velká odpovědnost, takže pro jeho přípravu a koordinaci jsme na obou stranách udělali maximum. Přístup obou našich stran je daleko méně ideologický a mnohem pragmatičtější, než tomu bylo v roce 2009, kdy naše země Radě předsedaly naposledy.

Pragmatismus na obou stranách

Z čeho podle vás tento nový pragmatismus pramení?

Myslím, že jak covidová krize, tak stále agresivnější chování mnoha konkurentů Evropské unie v globálním obchodu hodně proměnily naše vnímání toho, co od EU potřebujeme. Najednou je tu mnohem méně prostoru pro ideologické debaty, takže se můžeme více zaměřit na přípravu velmi konkrétních nástrojů, jak tyto nové situace řešit, a zvyšovat tak strategickou autonomii a suverenitu EU. Je důležité, aby EU byla schopná sama definovat své vlastní zájmy, a podle toho jednat za pomoci příslušných nástrojů, aby pro všechny strany existovala stejná pravidla.

Jaké konkrétní kroky by měly obě země v rámci svých předsednictví podniknout? Kde bude klíčová jejich součinnost?

Za prvé musíme v oblasti obchodu posílit takzvané nástroje pro zajištění rovných podmínek v obchodní politice EU vůči jejím hlavním konkurentům. Potřebujeme zmocnit Evropskou komisi k tomu, aby měla k dispozici nástroje proti nátlaku ze strany jiných zemí, a mohla tak některé jejich kroky řešit pomocí odpovídajících vynucovacích opatření. V těchto dnech jsme svědky toho, jak je Litva vystavena právě takovým nátlakovým prostředkům ze strany Číny. Dalším příkladem je nástroj pro zajištění reciprocity při zadávání mezinárodních veřejných zakázek. EU je velmi otevřená ekonomika, i pokud jde o zpřístupnění veřejných zakázek společnostem ze zemí mimo Unii. Ale tento přístup by měl fungovat stejně na obou stranách, když společnosti z EU chtějí vstoupit například na čínský trh. Další věc, kterou prosazujeme, je nástroj pro boj proti falešným dceřiným společnostem ze zemí mimo EU. Ten pomůže vytvořit rovné podmínky při přebírání společností nebo ve veřejných zakázkách.

Za druhé jsme během pandemie covidu na vlastní kůži zažili, že unijní země byly příliš závislé na klíčových hodnotových řetězcích, konkrétních produktech nebo součástkách – ať už to byly roušky, čipy nebo polovodiče. To všechno má významný dopad na naši konkurenceschopnost. Těmto situacím se do budoucna musíme vyhnout, chceme-li i nadále držet krok se zbytkem světa. Nechceme tu zavádět protekcionismus nebo vracet veškerou naši výrobu zpět do Evropy. Musíme ale provést analýzu několika strategických odvětví, kde vidíme, že je EU závislá na jiných trzích, a kam bychom proto měli investovat, abychom si udrželi své pozice a nestali jsme se strategickým a technologickým hráčem druhého sledu.

Můžete uvést nějaké příklady těchto možných strategických odvětví?

Společně s Českou republikou aktivně podporujeme myšlenku IPCEI (Významné projekty společného evropského zájmu), kterou by měla Komise schválit. Jde o rámec, který usnadňuje určité formy státní pomoci, podporuje průmyslové a technologické spolupráce mezi firmami z EU a také poskytuje konkrétní podporu v klíčových oblastech, jako je vodík, umělá inteligence, zdravotnictví, cloud a samozřejmě polovodiče a čipy. Tato myšlenka ekonomické a strategické suverenity Unie nesouvisí pouze s bezpečností a obranou, ale také s její ekonomickou nezávislostí a růstem.

Celkově jsem velmi rád, že Francie a Česko se mnohem více zaměřují na konkrétní nástroje v EU, které zajistí, že investujeme do správných odvětví a zajistíme rovné podmínky v rámci otevřené ekonomiky, kterou Unie je.

Naznačil jste rostoucí trend v EU směrem ke společné obranné, migrační, ekologické a digitální politice. Nemohlo by to být vnímáno jako snaha o eurofederalismus? Jak v tomto ohledu přesvědčit také euroskeptičtější unijní křídlo?

Společná evropská odpověď na otázky, jako je bezpečnost a obrana, migrace nebo obchod, není o další integraci nebo dokonce o federalistickém přístupu. Jediná správná věc, kterou teď můžeme udělat, je větší aktivita EU a koordinace ze strany členských států, abychom společně připravili co nejlepší řešení regulace digitálních platforem, vybudovali evropskou obranu, která bude komplementární k NATO, splnili cíl klimatické neutrality do roku 2050 nebo se pokusili najít rovnováhu mezi odpovědností a solidaritou v rámci migračního paktu EU a kontroly našich hranic. Jde o to, aby na všechny tyto výzvy nebyly unijní státy samy, a to bez ohledu na jejich velikost, protože společně jsme vždy silnější. To ale nutně neznamená, že Francie nebo prezident Macron prosazují federálnější přístup k Unii. Prosazujeme celoevropská řešení, která přinesou suverénnější Evropu, schopnou definovat své vlastní zájmy a podle toho jednat.

Úkoly pro české předsednictví

Kde vidíte příležitosti pro Česko rozvíjet tyto plány dále v rámci jeho předsednictví?

Práce v předsednictví funguje tak, že pro schválení daného návrhu je vždy potřeba buď získat většinu v Evropské radě, což bude spíše na francouzském předsednictví, zejména v oblastech, které se už projednávají (například Zelená dohoda). Druhou možností je vyjednat shodu v Evropském parlamentu, což bude hlavní úkol českého předsednictví.

Pokud jde o regulaci digitálních platforem, Francie nyní jedná s EP a doufáme, že ji do konce francouzského předsednictví dotáhneme. Digitální agenda ale nekončí těmito regulacemi DMA a DSA – budeme plně podporovat Česko například v oblasti kybernetické bezpečnosti. Pak je tu klimatický balíček Fit for 55, kde se Francie pokusí v Radě dosáhnout dohody nad některými z těchto bodů, například nad nástrojem Carbon Border Adjustment Mechanism, což je de facto uhlíkové clo. Pokud uspějeme, úkolem českého předsednictví bude o nich dále jednat v rámci EP. Francie a Česko v Unii společně prosazují vyváženou vizi toho, jaký by měl být správný energetický mix. Ten by měl zabezpečit dodávky energií, nízkou uhlíkovou stopu a také jistou míru nezávislosti na externích dodavatelích. Z těchto důvodů také oba prosazujeme, aby součástí energetického mixu EU byla rovněž jaderná energie, protože ji vidíme jako součást řešení. Jak už jsem řekl, musíme být pragmatičtí.

A co nový evropský pakt o migraci a azylu, který bude zřejmě velmi ožehavým tématem?

Nechceme nikomu vnucovat žádná řešení, jako jsou povinné kvóty pro migranty. Společně se snažíme prosazovat postupný přístup k posilování odpovědnosti vstupních zemí a zemí na vnější hranici EU a také flexibilní, ale efektivní solidaritu. Ať už ze strany států, které se chtějí zapojit do procesu relokace, nebo od zemí, které jsou ochotny přispět finančně nebo zasláním lidského personálu, což je v pořádku, pokud všichni uznáme, že takováto rovnováha je potřeba. Potřebujeme k tomu zaujmout progresivní přístup, protože víme, že mezi odpovědností a solidaritou musí být velmi křehká rovnováha. Pokud Francie v Radě uspěje, bude opět na Česku, aby pokračovalo dále na půdě EP. Jak vidíte, celý tento proces našim dvěma zemím přináší pevné pracovní návyky a také přispívá k tomu, že Česká republika má výraznější evropský profil, čehož si velmi vážíme.

V energetice jdeme stejnou cestou

Jak jste už zmínil, Francie i Česko jsou zastánci jaderné energetiky na úrovni EU. Je to stále velké téma i v našich bilaterálních vztazích?

Určitě, i když oblastí, ve kterých se snažíme společně dostat dál, je samozřejmě víc. Asi nejdůležitějším projektem v této oblasti je účast francouzské firmy EDF v tendru na dostavbu elektrárny Dukovany. EDF je zároveň jediným evropským uchazečem v tomto tendru. Pokud chce jakákoli členská země EU stavět nové jaderné reaktory, je podle mého názoru vždy lepší mít možnost využít evropských aliancí, spoluprací v rámci EU a synergií s evropskými institucemi. Jasně to ukázala i debata o zahrnutí jaderné energie do aktu Komise v přenesené pravomoci o taxonomii EU v oblasti klimatu.

Francie velmi podporuje české úsilí o posílení energetické nezávislosti pomocí nových jaderných reaktorů. Naše země v tomto jde stejnou cestou a prezident Macron už oznámil, že Francie bude stavět šest nových jaderných reaktorů, které nahradí ty dosavadní stárnoucí, s variantou dostavby dalších osmi reaktorů v budoucnu. Zajímavé je, že náš časový plán na tento projekt prvních šesti reaktorů je úplně stejný jako ten český. To by také mohlo pomoci propojit místní dodavatelské řetězce z Česka a Francie napříč oběma projekty. Například u projektu elektrárny Hinkley Point C v Británii dosáhla EDF více než šedesátiprocentního zapojení místního dodavatelského řetězce.

Které hlavní body byste zdůraznil v našich bilaterálních ekonomických vztazích?

Přestože nejsme sousední země, jsme si navzájem velmi důležitými obchodními partnery a máme velký objem vzájemného obchodu ve výši 12 miliard eur ročně. V České republice působí přes 470 francouzských podniků nebo jejich dceřiných společností, což představuje téměř 70 tisíc pracovních míst. Naše firmy působí v Česku samozřejmě především v průmyslu a výrobě, ale hodně investují také do modernizace technologií v rámci hodnotových řetězců.

Ve vaší zemi jsem navštívil mnoho francouzských společností a jsem opravdu ohromen tou širokou škálou odvětví, v nichž působí. Nejde jen o automobilový průmysl nebo strojírenství, ale třeba i o čištění odpadních vod nebo čistou energii. Velký potenciál skýtá nízkouhlíková ekonomika a vidíme stále více francouzských firem, které se v Česku zajímají o rozvoj chytrých sítí nebo chytrých budov, o technologie budoucnosti jako vodík nebo o malé modulární jaderné reaktory, kde probíhá společný česko-francouzský výzkum. Vedle toho covid také zvýšil zájem o e-commerce řešení a IT služby.

Čím je naše země atraktivní pro francouzské firmy a investory?

Pro naše firmy je v České republice mnoho atraktivního. Především zmíním geografickou polohu v srdci Evropy, pravidla evropského vnitřního trhu, vysoce kvalifikované lidi a silnou tradici průmyslu a strojírenství. Ale zároveň je tu i dlouhá tradice francouzsko-českých vztahů, na které můžeme stavět. Ještě dodám, že Česko je velmi atraktivní i pro francouzské studenty: jen na program Erasmus k vám jezdí 1800 Francouzů ročně.

A co vás za dosavadní působení ve funkci příjemně překvapilo?

Neřekl bych, že mě to překvapilo, ale v politické oblasti, v otázkách EU nebo v obchodní či kulturní sféře máme s našimi českými protějšky opravdu velmi dobré, příjemné a profesionální vztahy. Všichni čeští partneři a stakeholdeři, se kterými jsme jednali, jsou absolutní profesionálové, pragmatičtí, vzdělaní a jednají k věci. Celkově je zde velmi příjemné a profesionální prostředí, a jsem u vás proto rád.

Text: Daniel Libertin

Foto: archiv A. Dutertreho