Česká republika je Mercedes-Benz střední a východní Evropy

Pedro Gutiérrez Kardum pochází z Peru a v Česku žije dva roky. Tvrdí, že Česko je pro něj zaslíbená země se spoustou příležitostí a Praha nejkrásnější město. „Navíc mají naše země mnoho společného. Peru bylo dlouho centrem španělské koloniální říše v jižní Americe a česká území byla nejvýznamnější částí habsburské monarchie. Řekl bych, že v rámci svých geopolitických regionů mají podobně významné role. Obě země jsou velmi známé díky svým přírodním krásám. A máme také podobný smysl pro humor, velmi politicky nekorektní,“ usmívá se.

Čím vás Češi překvapují?

Češi mi přijdou nesmírně inteligentní a navíc mají vynikající selský rozum. Překvapila mě i jejich vášeň pro hory a horskou turistiku. Vzhledem k tomu ale pak někdy přehlížejí na svých cestách jiné zajímavosti, například v Peru vynechávají Limu, což je podle některých studií gastronomická metropole celé Ameriky. Peru bylo vyhlášeno dva roky po sobě nejlepší gastronomickou destinací na světě.

Další věc je, že Češi mají hodně předsudků. Například v diskuzních fórech u článků o Peru jsem se setkal s názory typu, že všichni Peruánci jsou indiáni-Peru je ovšem velmi národnostně pestrou zemí. Mám kamaráda, který se jmenuje Martin Procházka, ale je to Peruánec a česky neumí říct ani „dobrý den“. Češi mají zkrátka často nějakou představu a tu pak aplikují na všechno jako obecně platné pravidlo.

A co mezilidská komunikace? Je jiná než v Peru?

Zcela jiná. Hodně mě překvapilo třeba to, že se lidé k sobě chovají hodně anonymně, třeba v metru nebo v tramvaji, vůbec nekomunikují. Když se usmějete, skoro jako by si všichni mysleli, že s vámi není něco v pořádku. V Češích je určitá sociální dvousečnost – když jste na veřejnosti, chováte se, jak máte, neusmíváte se a souhlasíte se vším, co kdo řekne; ale když jste doma, s rodinou nebo s přáteli, bavíte se o všem a nic vám není svaté – často jde o věci, které nemůžete dělat na veřejnosti. Všechny ty emoce v sobě držíte a pak je naplno uvolníte až mezi lidmi, které znáte. Ale i tady mi přijde, že se věci mění.

V Peru jsou k sobě lidé hned velmi milí a vřelí, zatímco v Česku musíte překonat určitý práh osobní důvěry a pak lidé začnou být také milí a přátelští. Češi jsou obecně v komunikaci velmi formální – všechna ta oslovení s akademickými tituly, například „pane doktore, pane profesore“, vykání... V Peru si lidi i ve firmách obvykle říkají křestními jmény. A další věc je to, že si Češi obecně často stěžují na spoustu věcí, ale už nedělají nic pro to, aby je řešili nebo aspoň pomohli řešit.

Jak komunikují české firmy?

Zdá se mi, že české firmy málo komunikují a neumějí dát o sobě dostatečně vědět ani doma, natož za hranicemi. Přijde mi, že i mnoho hotelů, a cestovní ruch je velmi důležitým odvětvím pro ČR, stále komunikuje způsobem jako před dvaceti lety. Existuje ukazatel značky států zvaný FutureBrand Country Brand Index a v žebříčku podle tohoto ukazatele je Peru o deset míst výš než Česká republika. Myslím si, že by Česko mělo vyvíjet větší úsilí v podpoře exportu i investic. Česká republika jako značka stále není ve světě známá, jak by mohla být. V řadě zemí si lidé stále jako první vybaví Československo, a to znamená, že je s propagací ČR něco špatně. Postupně se však úroveň kampaní na propagaci České republiky v zahraničí také zvyšuje.

Co mají Peru a Česká republika ještě společného, co rozdílného?

Rozdíly spočívají jednak ve výše zmíněné komunikaci, způsobu, jakým nahlíží oba státy na to, jak je třeba dělat byznys – peruánské firmy dříve pochopily důležitost globální expanze. Česko je ovšem členem Evropské unie, z čehož mu plyne celá řada výhod. Už jsem zmiňoval gastronomickou výjimečnost Peru, plynoucí z národnostní diverzity. Peru má významné menšiny Číňanů a Japonců, ale také Afričanů z Guiney, Italů, zemí bývalé Jugoslávie a samozřejmě Španělů. Ale i česká kuchyně je vynikající.

Kontakty jsou v Peru všechno.

Myslíte, že má nyní smysl pro české firmy uvažovat o exportu do Peru?

Určitě! Peru je po Chile druhou nejotevřenější ekonomikou Latinské Ameriky, je to země, která má mnoho obchodních výhod: například dohodu o volném obchodu s Evropskou unií, pro turisty z EU zde nejsou potřeba žádná víza. Peru je o nějakých třicet nebo čtyřicet míst výše v žebříčku GCI (globální index konkurenceschopnosti) a na obchod zde je mnohem méně restrikcí než třeba v Brazílii. Právě teď Peru prochází velmi dynamickým a rychlým vývojem a to je klíčový faktor, takže teď je ta správná chvíle pro české firmy.               

Co byste tedy vzkázal českým podnikatelům?