Roman Watanabe: V Japonsku jsem si splnil své sny

Japonci bývají často obtížně čitelní. Ale když o ně projevíme upřímný zájem a pochopení, dokáže to ocenit i nejzarputilejší tradicionalista. V rozhovoru pro TRADE NEWS nám to potvrdil i Roman Watanabe, předseda České hospodářské a průmyslové komory v Japonsku, který se v zemi vycházejícího slunce dlouhodobě usadil a důvěrně poznal tamější společnost.

Vždycky jste si přál žít v Japonsku. Naplnila skutečnost vaše očekávání?

Máte pravdu, už jako malý kluk jsem byl uchvácen Japonskem a od dvaceti jsem snil o tom, že tam jednou budu žít. Zajímala mě japonská bojová umění, kultura i historie. Když mi bylo třicet, můj sen se mi splnil. Vycestoval jsem na studijní pobyt na Mezinárodní školu bojových umění ve městě Kacuura poblíž Tokia v prefektuře Čiba. S jedním splněným snem se zrodily a postupně plnily sny další.

V čem vás tato země mile překvapila a na co jste si třeba hůře zvykal?

I když jsem si hodně nastudoval ještě před odjezdem, realita předčila má očekávání. Třeba perfektně fungující infrastruktura či ohleduplná společnost. Japonci prožívají své malé i velké starosti, smutky i radosti, ale nechávají si je pro sebe. Jsou empatičtí, příjemní a usměvaví. Časem začnete jejich mentalitu vnímat jako osvěžující faktor tamější společenské atmosféry. Na straně druhé jsem trochu „bojoval“ s jejich striktní dochvilností a preferencí i nevyřčených zájmů celku před jednotlivcem. Tomuto pro Japonce velmi významnému kulturnímu prvku říkám s trochou nadsázky „čtení vzduchu“.

Absolvoval jste Mezinárodní školu bojových umění a etabloval se jako manažer v Centru pro bojová umění a japonskou kulturu v Ósace. Hodily se vám někdy zkušenosti z této oblasti také ve vztazích s japonskými manažery?

Rozhodně. Během studia bojových umění, japonské kultury a historie začnete lépe vnímat charakterová specifika japonského národa a jejich odraz v současné společnosti. Tato nepsaná pravidla se týkají nejen privátních vztahů, ale i obchodních, firemních a všech dalších. Pokud je začnete sami dodržovat, získáte si respekt, uznání a určitou vstřícnost svých japonských protějšků.

V letech 2006 až 2011 působil Roman Watanabe jako ředitel Centra bojových umění a japonské kultury šintoistického chrámu Sumijoši Taiša. Je držitelem 7. danu, mistrovského stupně v japonském bojovém umění jodo, a 5. danu v boji tasení meče laidó. Je instruktorem a držitelem titulu mistra Japonska z roku 2022 v bojovém umění jodo

Čemu jste se naučil v japonském byznysovém prostředí?

Dvacet let dobrých i špatných zkušeností mi nesmírně pomohlo rozvinout schopnost navázat kontakty s představiteli odlišné kultury a zdokonalit komunikační a vyjednávací dovednosti.

A čím jste inspiroval své japonské partnery vy?

Myslím, že možná kreativitou, možná také svou znalostí zdejší historie a staré kultury.

Japonsko je známo tím, že je k cizincům velmi odtažité a nedůvěřivé, hovoří se dokonce o diskriminaci. Můžete to potvrdit z vlastní zkušenosti?

Osobně jsem se s žádnou diskriminací nesetkal, ale vím, že ještě například před dvaceti lety se podobné případy vyskytovaly. I Japonsko se však mění, i když velice pomalu. To současné naopak cizince vítá. Důvodem je zejména nepříznivá demografická situace. Podle prognóz by se v průběhu dalších třiceti let měl snížit počet obyvatel přibližně o dvacet procent a vzrůst počet pracovně pasivních obyvatel. Vláda proto připravuje programy na podporu zaměstnávání cizinců a jejich podílu na tvorbě HDP.

Jste zakládajícím členem a předsedou České hospodářské a průmyslové komory v Japonsku. Co vás k tomu vedlo a jak se podařilo naplnit vaše představy o její roli ve vzájemných obchodních vztazích?

V letech 2011 až 2012 jsem se jako reprezentant české společnosti Zoner na japonském trhu dohodl s Velvyslanectvím České republiky v Tokiu na založení České hospodářské a průmyslové komory v Japonsku (CCCIJ). Impulzem k jejímu ustavení byl rostoucí zájem českých firem a podnikatelů o asistenci v době, kdy již sedmnáct podobných institucí ze zemí EU na ostrovech působilo. V neposlední řadě jsme zohlednili i skutečnost, že v té době sílila vlna zájmu japonských investorů, konkrétně šlo o asi 270 firem, o naše teritorium.

Od své registrace v roce 2014 na japonském Ministerstvu hospodářství, obchodu a průmyslu pomáhá CCCIJ rozvíjet v regionu příznivé obchodní klima zejména pro české podnikatelské subjekty a propaguje Českou republiku, výrobky a služby našich firem v odlišném kulturním prostředí, kam by bez institucionální podpory pronikaly jen obtížně.

Co se komoře za deset let fungování již podařilo?

Uspořádali jsme řadu akcí a obchodních seminářů, prezentovali Českou republiku na událostech hostujících organizací, pomohli jsme při zřízení honorárního konzulátu ČR na Okinawě, podpořili desítky českých podnikatelů a firem. S cílem posílit český vliv v exportní oblasti jsme se začlenili do projektu ekonomické diplomacie Ministerstva zahraničních věcí PROPEA, rozšiřujeme členskou základnu CCCIJ a posilujeme povědomí o jejích aktivitách v japonské byznysové komunitě.

A jaké jsou vaše nejbližší plány?

Kromě tradičního obchodního semináře v České republice o podnikání v Japonsku se zaměřením na české malé a střední firmy chceme pokračovat v poskytování informací stávajícím členům, organizování networkingových příležitostí pro ně a obchodní partnery v Japonsku a jako oficiální partner kanceláře generálního komisaře české expozice na EXPO 2025 v Ósace pomáháme v oblasti marketingu našemu organizačnímu týmu.

Za rozhovor děkují Jana Jenšíková a Věra Vortelová

Foto: archiv R. Watanabeho