„Díky pečlivé práci zástupců našich odborů Mezinárodní vztahy a Treasury jsme v mezinárodních strukturách u kormidla,“ říká o zapojení ČEB její generální ředitel Karel Bureš.
Dá se stručně přiblížit, na jakém principu ve světě funguje státní podpora exportu?
Pokud jde o institucionální uspořádání státní podpory exportu, existují mezi jednotlivými národními systémy značné rozdíly. S jistým zjednodušením je můžeme rozdělit na tři hlavní skupiny.
Buď jde o jednu instituci, která v sobě spojuje funkce poskytovatele i pojistitele vývozních úvěrů (to je mimo jiné případ USA, Kanady nebo Slovenska), nebo dvě samostatné instituce banka a pojišťovna (příkladem je ČR, Švédsko, Japonsko, Jižní Korea). Třetím modelem je řešení prostřednictvím pojišťovny, která poskytuje pojištění či záruky za vývozní úvěry poskytované komerčními bankami, většinou s využitím systému dorovnávání úrokových sazeb ze státního rozpočtu, tzv. IMU. Tento model funguje například ve Francii, Itálii nebo Belgii.
Pokud se však na věc podíváme z pohledu regulatorních podmínek, za nichž jednotlivé instituce na podporu exportu (tzv. ECAs - Export Credit Agencies) fungují, existují dvě kategorie zemí.
Do první patří participanti tzv. konsenzu OECD ujednání o státem podpořených vývozních úvěrech, které zakazuje poskytování výhodnějších podmínek státní podpory, než jsou ty v něm stanovené. Až na drobné výjimky se jedná o členské země OECD. V druhé jsou ostatní země světa, které pravidly OECD vázány nejsou; v posledních letech jsou v podpoře svých exportérů aktivní zejména Čína, Brazílie nebo Indie.
Domníváte se, že by bylo vhodné nastavit povinně jednotná mezinárodní pravidla exportu?
Jednoznačně ano. Již řadu měsíců probíhají v rámci tzv. mezinárodní pracovní skupiny (IWG) jednání s cílem napravit tyto nerovné konkurenční podmínky a nastavit jednotná mezinárodní pravidla pro státní podporu exportu. Zatím však bez konkrétních výsledků. Dá se očekávat, že tyto snahy o dosažení rovných podmínek mezi všemi hráči světového obchodu budou během na dlouhou trať.
Pokud vím, zástupce České exportní banky (ČEB) se zúčastňuje expertních jednání v rámci Rady EU a OECD. Jaká témata jsou nyní nejaktuálnější?
Ano, zástupkyně ČEB se pravidelně zúčastňuje zasedání skupiny participantů konsenzu OECD a skupiny OECD pro exportní úvěry v Paříži. Protože je zároveň nutné zkoordinovat pozice i na úrovni EU, scházejí se členské země také v rámci pracovní skupiny Rady EU pro exportní úvěry v Bruselu, kde je ČEB rovněž zastoupena.
Z hlediska budoucnosti ČEB je nyní klíčovým projednávaným tématem především reforma systému minimálních úrokových sazeb (tzv. sazeb CIRR – Commercial Interest Reference Rates). Z tohoto důvodu ČEB tuto problematiku aktivně sleduje a prosazuje takové nastavení budoucího systému, které by vytvořilo podmínky pro efektivní podporu českých exportérů. Dalšími významnými aktuálními tématy jsou již zmíněná jednání v rámci mezinárodní pracovní skupiny IWG nebo novelizace vybraných částí konsenzu OECD.
Toto číslo Trade News je zaměřeno na Skandinávii, proto se k ní vraťme. Je v něčem skandinávský model inspirativní i pro nás?
Nelze hovořit o jednotném skandinávském modelu státní podpory exportu, protože i v tomto regionu existují mezi jednotlivými národními systémy určité rozdíly. Například v Dánsku existuje pouze pojišťovna EKF, která však v reakci na nedávnou finanční krizi dočasně zavedla i financování vývozních úvěrů. Podobný systém funguje ve Finsku, kde pojišťovna Finnvera dočasně poskytuje exportérům i financování, a to prostřednictvím své 100% dceřiné společnosti FEC. Naproti tomu ve Švédsku a v Norsku existují podobně jako v ČR dvě samostatné instituce – pojišťující (švédská EKN, norská GIEK) a financující (švédská SEK, norská Export Credit Norway).
Odborníci hodnotí velmi kladně zejména fungování švédské banky SEK, která by pro nás mohla být určitou inspirací mimo jiné v oblasti spolupráce s komerčními bankami, rozšiřování investorské základny nebo aktivní akvizice klientů. Nicméně mezi ČEB a skandinávskými ECAs existuje jeden podstatný rozdíl: cena, za niž získávají zdroje na finančních trzích. Je zřejmé, že instituce s ratingem AAA, jaký má většina skandinávských ECAs, získávají zdroje na své aktivity výrazně levněji než ČEB s ratingem na úrovni České republiky.
Považujete český model fungování za vhodný nebo byste navrhoval jeho změnu?
Vezmeme-li v úvahu všechny výhody a nevýhody jednotlivých modelů fungování podpory exportu, jsem přesvědčen, že je v současných podmínkách tím nejoptimálnějším. Jak již bylo uvedeno, není to model ryze český, ale velmi úspěšně funguje v mnoha dalších rozvinutých zemích. Domnívám se navíc, že k těmto zemím budou časem přibývat i další.
