„Před pár lety, když jsem se chtěl učit francouzštinu, nemohl jsem najít žádnou zábavnou a efektivní on-line výuku,“ říká Pavel Röder. Zastihli jsme ho v kanceláři firmy Click and Study, kterou vlastní spolu se společností BLUE OCEAN Management. Se svým nápadem vytvořit on-line výuku jazyků formou hry dokázal zaujmout nejen agenturu CzechInvest, ale také investory v Singapuru, kam už za měsíc opět odcestuje dohlédnout na hladký průběh spuštění svého produktu na zdejším trhu.
Co rozhodlo o tom, že expandujete nejprve v jihovýchodní Asii?
Rozhodla naše účast v programu CzechAccelerator agentury CzechInvest. Poté, co jsme byli vybráni, jsme společně vyhodnotili, že nejvhodnějším trhem pro náš produkt je Malajsie, případně další státy jihovýchodní Asie. Důvodem jsou plánované investice tamních vlád do jazykového vzdělávání. Následoval pobyt v singapurském „inkubátoru“, dostali jsme kancelář, mohli jsme také využívat služeb mentora. Byl to Američan, který tam žije přes dvacet let a má se start-upy a s vyvíjením internetových firem hodně zkušeností. Velmi nám pomohl, hlavně v začátku, kdy mně osobně trvalo minimálně tři týdny, než jsem se rozkoukal. Inkubátor nám poskytl projektovou manažerku, která domluvila základní schůzky nezbytné pro založení firmy a spojila nás s právníky. Také pomohla se strukturováním našeho byznys plánu.
Měl jste zkušenosti se startupovými projekty z Kanady. Zúročil jste je?
Částečně samozřejmě ano, ale hodně věcí je v jihovýchodní Asii jinak. Většina jednání stojí samozřejmě na lidech a v Asii mají zcela jinou mentalitu.
Jaké rozdíly jste nejvíc pociťoval?
Singapur je obchodní centrum, žije tam hodně Američanů a Evropanů, ale například v Malajsii jsou už velké rozdíly v komunikaci. Asiaté vám nikdy neřeknou „ne“, neřeknou na rovinu, co si myslí. Pro ně je to neslušné. Vůbec nejdou do konfrontací. Pokud bych se například rozzlobil na svého dodavatele, on pouze tiše odejde a druhý den mi řekne: „Doufám, že ses uklidnil, jinak bych s tebou nemohl spolupracovat. Nebudu si ničit zdraví.“ Není možné udělat obchod na první schůzce, když máte štěstí, získáte sympatie na druhé nebo až na třetí. Zároveň neodpovídají na e-maily. Stalo se mi, že mi tři týdny nepřišla žádná odpověď a až pak se mi ozval konkrétní člověk.
Jsou však velmi pracovití a systematičtí, jdou většinou za jednou věcí a tu dělají celý život. Není tam mnoho kreativních lidí, kteří by přemýšleli nad rámec svého segmentu. Proto potřebují Evropany, kteří přinášejí kreativitu. Singapur jim to umožňuje.
V Asii potřebují evropskou kreativitu.
250 tisíc dolarů do začátku
Singapur prý velmi dbá na duševní vlastnictví. Jak se to projevuje v praxi?
Je tam opravdu silně cítit podpora začínajících firem. Pokud má kdokoliv nějaký nápad, může okamžitě založit firmu a po zápisu žádat vládu o 250 tisíc dolarů podpory. V Singapuru jsou inkubátory, v nichž mají zkušení byznysmeni na starost 10 až 15 začínajících podnikatelů a radí jim. Jejich prostřednictvím se pak vybírá, kdo vládní podporu dostane a kdo ne. Tyto soukromé inkubátory také ručí za úspěšnost portfolia start-upů, a pokud mají nízkou úspěšnost, peníze přes ně v budoucnosti již netečou. Prvních 50 tisíc dolarů obdrží firma na samotný produkt. Nesmí je tedy utratit za právníky nebo za poradce, jako je tomu u nás.
Peníze se uvolňují postupně. Přímo ve smlouvě je stanoveno, jaké atributy musí firma splnit a do kdy. Zcela logicky je podmínkou, že musí být založena právě v Singapuru. Nelze ji pak snadno prodat například do Silicon Valley, protože je vázaná těmito právy.
Kolik podpořených firem skutečně uspěje?
Rizikovost fondů je jedna ku třiceti. Avšak zisk úspěšné firmy pokryje vklady do těch, co neuspěly.
Angličtinou začínáme, plánujeme však dalších pět jazyků.
A vaše první kroky při získávání podpory v Singapuru?
Nejdříve jsme přímo v místě hledali partnera, který by nám pomohl se vstupem na trh. Aplikace je jedna věc, druhou je rozšíření produktu mezi lidi. Čekalo nás několik „koleček“ s investory, úspěch přišel až téměř na konci našeho pobytu. Byznys plán i samotný software jsme několikrát předělávali. Oslovil nás jeden místní fond a pak také japonský fond. S oběma jsme nyní v due diligence, už pouze finišujeme práci na softwaru, abychom tam mohli vše spustit.
Japonci nás oslovili sami
Kdo nejvíce podporuje internetové produkty?
Pokud jde o internetové start-upy, tak nejsilnější fondy, které v Singapuru fungují, jsou z japonského kapitálu. Místní nemají tyto Japonce z historických důvodů příliš v oblibě, ale je to také kapitál z japonských korporací, který jim dává obrovskou moc. Japonské fondy vyhledávají nápady uplatnitelné v podnikání v jihovýchodní Asii. Předpokládají, že vývoj internetových produktů pro tyto velké trhy bude překotný. Sami nás oslovili, chtějí v budoucnu investovat do e-learningu.
Jak vás napadlo udělat z on-line výuky jazyka hru?
Když jsem v Kanadě pracoval v investičním fondu, měl jsem na starost projekt Wall Street Survivor. Šlo o to, udělat z obchodování s akciemi hru na internetu. To se povedlo a po roce měl tento projekt velmi dobrý exit. Zároveň jsem měl možnost vidět, že investice do internetového projektu je velice systematická věc. Napadlo mne, že pokud jde udělat hra z obchodování s akciemi, proč ji neudělat i z učení se jazykům. Zároveň jsem viděl, že u nás je velký potenciál v oblasti start-upů. Spojil jsem se proto se společností BLUE OCEAN Management, o níž jsem věděl, že start-upy podporuje, a společně jsme na projektu začali pracovat. CzechAccelerator agentury CzechInvest nám připadal jako velice dobrá forma pomoci.