Nejistota je jedinou jistotou, kterou současný svět nabízí

„Automobilový sektor čekají zásadní změny, revoluci, jakou zažil například hudební průmysl, ale nečekám,“ říká šéf prodejů Volkswagen Group Martin Jahn. Ten mezi nejvýznamnější trendy současnosti řadí autonomní řízení a propojení vozů s internetem. Těm navzdory – nebo možná právě díky nim – se ale podle něj vztah lidí k individuální mobilitě měnit nebude. Na rozvíjejících se trzích je totiž auto stále symbolem statusu, na těch rozvinutých pak hraje výrobcům do karet demografie, myslí si Jahn.

Během krize se hlasitě mluvilo o tom, že ten, kdo není na trzích BRICS, MINT a podobně, jako by nebyl. Problémy Číny, Ruska či Brazílie na straně jedné a prodeje v EU a USA na druhé ale jako by svědčily o opaku. Jak i proto potenciál rozvinutých trhů a takzvaného globálního jihu vidíte vy?

Já si myslím, že střízlivý pohled ukazuje, že staré trhy jako Amerika, Evropa nebo Japonsko představují solidní základ, kde se jednak realizují poměrně solidní objemy a kde jsou také velké marže. Přeci jen jsou to trhy, kde se prodávají také dražší auta, dobře vybavená, která přinášejí právě vyšší marže. Rozvíjející se trhy jsou naopak důležité z pohledu objemů a dalšího růstu. To, co zmiňujete vy, je zkreslený pohled některých analytiků nebo novinářů, kteří hledají nějakou senzaci nebo něco zajímavého. Pro automobilky ale vždy platilo, že oba typy trhů byly důležité. Tak tomu bude i v budoucnu. Dnes nicméně, to máte pravdu, jsou trhy BRICS poměrně nestabilní.

Odchody se nevyplácejí

Zaměřme se tedy na trhy BRICS, do nichž byly vkládány velké naděje. S výjimkou Indie dění v posledních měsících připomíná tvrdé probuzení ze sna.

Souhlasím, Brazílie a Rusko, to je docela velký průšvih. Indie, která byla dlouho řekněme pasivní, začíná od té doby, co se vlády ujal nový prezident a vláda, nabírat poměrně pozitivní kurz. A Čína naopak zpomaluje, tedy není to tak, že by se propadala, ale ten nedávný poměrně razantní růst oslabuje a problémy s akciovým trhem tomu nepřidávají. BRICS tak bude hrát roli místa další expanze, ale v porovnání s klasickými trhy prostě není tak stabilní. Je třeba tam vstupovat s větší obezřetností.

Zmínil jste Rusko, kde mnohé firmy kvůli geopolitickým třenicím zažívají velké problémy. Podobné napětí přitom roste na mnoha frontách. Dovedete si představit, že některý z těchto velkých, alespoň ještě nedávno velmi zajímavých trhů minimálně dočasně vyklidíte – a to ať už z politických důvodů nebo kvůli tomu, že daná ekonomika zažije kolaps?

Já si myslím, že na těch velkých trzích je třeba vytrvat a překonat krize. Ony nejsou ničím novým, opakují se, například zmíněné Rusko a Brazílie měly problémy už v minulosti. Navíc to není moc jednoduché, protože náklady na odchod z takového trhu a návrat na něj jsou poměrně velké. V podstatě se tak vyplatí tam nějakou dobu negativního vývoje přečkat. Ani pro image značky není moc dobré, když z trhu odcházíte, a pak se zase vracíte. Kvůli pověsti i kvůli financím se tak odchody a návraty moc nevyplácejí. Můžete je dělat u menších trhů, ale ne u velkých, jako je Rusko a Brazílie.

V případě BRICS se bavíme o rozvíjejících se trzích. Jak nahlížíte na takzvané frontier markets, tedy ty, které by se měly stát hitem poté, co se z Číny a spol. stanou stálice? Často citovanými příklady jsou Nigérie nebo Pákistán. V poslední době se mluví také o Íránu, který vystupuje z politické izolace a Volkswagen o něj podle mých zdrojů má zájem.

Volkswagen to svým způsobem už i oficiálně deklaroval, o íránský trh má zájem. První rozhovory probíhají a bezpochyby jde o trh, který je zajímavý. Nemůže nahradit výpadek Ruska nebo Brazílie, ale zaslouží si bezpochyby pozornost. Dalším zajímavým trhem, kterému se v poslední době daří, je Mexiko. Stejně tak má smysl v této souvislosti sledovat ASEAN, země jako Filipíny, Malajsie a Thajsko budou do budoucna pro všechny zajímavé; jsou to místa, kde je možné očekávat solidní vývoj. Nesmím zapomenout ani na Afriku, Nigérie a podobně jsou trhy, na něž je třeba se též dívat. Zatím ale ani v případě jednoho z nich nedošlo k nějakému explozivnímu růstu.

Jde o to nemít všechna vejce v jednom košíku, ale rizika rozložit a být schopen rychle reagovat.

V době nejistoty vyžadujme předvídatelnost

Nejen kvůli ukrajinské krizi se na finančních trzích v loňském roce začal bouřlivě diskutovat návrat geopolitiky, tedy možné dopady faktických i případných sporů mezi jednotlivými zeměmi a aliancemi zemí na trh. Do jaké míry je to problém nebo obecněji řečeno záležitost, kterou musí teď reflektovat i globální výrobci, jako je Volkswagen?

Určitě je to věc, kterou musí mít člověk na paměti. Na druhou stranu geopolitické tenze tu byly a jsou pořád, spíše je otázka, jakou mají intenzitu. K tomu samozřejmě přispívají finanční krize, ceny surovin i rozvoj ekonomické síly dané země. Že by tu geopolitika vůbec nebyla, to si nemyslím, někdy jen hraje pozitivní roli, někdy negativní, nikdy ji ale nelze úplně ignorovat. Je nicméně pravdou, že jsme za posledních pět let viděli tolik změn jak v oblasti finančních trhů, tak v oblasti cen surovin a geopolitiky, že nejistota a neustálá změna jsou jedinou jistotou, kterou dnes máme. Je tak třeba neustále sledovat, co se děje, a přizpůsobovat se tomu.

Zkusme ten recept na úspěch v době, kdy je jedinou jistotou nejistota, rozvést.

Je potřeba věci sledovat a být maximálně flexibilní. V podstatě se hledají faktory a území, kde je alespoň jistá míra předvídatelnosti – předvídatelnost hraje v plánování a obecněji v byznysu čím dál tím větší roli, protože je jí čím dál tím méně. To znamená, že se předvídatelnost snažíme vyžadovat jako jistou podporu nebo podmínku od vlád jednotlivých zemí. V podstatě ať už jsou jakékoli změny v oblasti daní, zaměstnavatelské politiky nebo přijetí eura, potřebujeme o tom vědět, potřebujeme řekněme stabilitu. Abychom alespoň na tradičních trzích věděli, co se bude dít.

Tedy hledání jistoty v nejistotě. A co se týče rozvíjejících se trhů?

Ta nejistota je tam mnohem, mnohem větší a je potřeba tam věci, jak jsem řekl, prostě sledovat a být maximálně flexibilní. Jde o to nemít všechna vejce v jednom košíku, ale rizika rozložit a být schopen rychle reagovat. To se přitom týká jak nových technologií, tak právě i geopolitických trendů. Na druhou stranu je fakt, že i příliš rychlá reakce může být škodlivá, protože například firmy, které před několika lety příliš brzy zainvestovaly do elektromobility, jež se následně neukázala úplně životaschopná, kvůli tomu trpěly. Trendy je tak třeba podchytit a začít se podle nich chovat ve správné době. Správné rozpoznání trendů a jejich realizace je prostě dnes předpokladem úspěšného rozvoje každé globální firmy, což platí více než kdykoli v minulosti.

Které trendy teď považujete z pohledu automobilek a jejich budoucnosti za nejdůležitější? Jinými slovy: co by měli výrobci sledovat a následně s tím také pracovat?

V současné době je to určitě autonomní řízení. Samozřejmě, že alternativní pohony budou hrát důležitou roli. Je otázka, jestli se prosadí více hybridy nebo elektrická auta nebo auta na vodík. To je samozřejmě důležité, ale já si myslím, že autonomní řízení a konektivita, tedy spojení auta s internetem, s okolním světem, je tím hlavním trendem, tam je potřeba se posouvat kupředu. Nemyslím si nicméně, že by automobilový průmysl prošel nějakou zásadní změnou, nevidím tam žádný game changer, který by náš obchodní model úplně postavil na hlavu, jak se to například stalo v hudebním průmyslu nebo ve spotřební elektronice. Autoprůmysl je v porovnání s nimi trochu konzervativnější a změny v něm trvají delší dobu než nějakých pět let. Čeká nás tak určitě zajímavý vývoj, automobilový průmysl se nachází v bodě, kdy nejspíš přijdou významné změny. Ty se ale budou odehrávat pomaleji než v jiných oborech.

Za posledních pět let jsme viděli tolik změn jak v oblasti finančních trhů, tak v oblasti cen surovin a geopolitiky, že nejistota a neustálá změna jsou jedinou jistotou, kterou dnes máme.

Výzkumy, podle nichž už automobil v myslích nemála mladých nepatří k top prioritám, vás prozatím ze sna nebudí, respektive skutečné nákupy nakonec tolik neovlivní?

Pokud se mladý člověk nakonec usadí a má rodinu, bude potřebovat auto víc. Navíc tím, jak se auta budou měnit, jak budou čím dál tím víc propojena s okolním světem, s internetem, s tím, jak poroste možnost autonomního řízení, si i tato generace najde k autu určitý vztah. Přeci jen ta osobní svoboda a individuální mobilita jsou poměrně velkým výdobytkem moderní společnosti a nečekám, že by se ho lidé v dohledné době v nějaké větší míře vzdávali. K tomu je třeba přičíst, že je to trend týkající se Evropy nebo rozvinutých trhů a nikoli těch rozvíjejících se, kde je pořád auto důležitý symbol statusu. Například v Číně k tomu, abyste se dobře oženil, potřebujete vlastní auto.

A co v Evropě?

V Evropě se s tím, jak stárne populace a jak je starší populace dobře zabezpečená, kupuje více aut nebo novější auta než v minulosti. Tím se rozšiřuje zákaznická základna v segmentu starších lidí nebo důchodců. Měnící se přístup části populace k autům, který je určitě možné sledovat, tak podle mě nebude mít žádný výrazný dopad na prodeje automobilů v Evropě ani v Americe v příštích řekněme pěti letech.

V souvislosti se Spojenými státy a Evropou se teď hodně diskutují výhody spojené s dohodou o další liberalizaci vzájemného obchodu, známou jako TTIP. Co od ní čekáte vy?

Já si nemyslím, že to bude mít na autoprůmysl nějaký zásadní dopad. Z globálního hlediska je podle mě asi v pořádku a logické, aby měly Amerika a Evropa podobnou dohodu. Ta dohoda by přitom měla být vyjednána tak, aby byla férová pro obě strany, aby byla férová pro všechny typy průmyslu, tedy ne aby došlo k „obětování“ jednoho druhu průmyslu, jak tomu bylo například v dohodě s Koreou. Stručně: z globálního, strategického hlediska je to správně, na autoprůmysl ale nečekám žádný dopad.