Turecké stavební firmy čeká boom

Většina, kterou strana AKP získala v nedávných tureckých parlamentních volbách, je příslibem stability. Snahy Recepa Erdogana o koncentraci moci v rukou prezidenta nicméně toto očekávání mohou rychle změnit v iluzi. Domácí politika by se pak zařadila do řady neznámých, které se teď nad Tureckem a jeho ekonomikou vznášejí, říká ekonomka Neslihan Yilmaz. Turecko má ale i přesto podle ní stále co nabídnout.

Nedávné předčasné parlamentní volby v Turecku vyhrála strana AKP prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Ta překvapivě získala bezmála padesát procent hlasů, což jí zajistilo bezpečnou většinu v parlamentu. Co to znamená pro ekonomiku a pro celou zemi?

Tak jako je to v případě každé rozvíjející se země, i síla turecké ekonomiky závisí na stabilitě. Výsledky nedávných voleb přitom znamenají, že Turecko bude mít čtyři roky většinovou vládu jedné strany, tedy AKP. Ta vládla posledních třináct let, což znamená příslib kontinua, předvídatelnosti, a tím jisté politické a ekonomické stability.

Část komentátorů v této souvislosti připomíná ambice Recepa Erdogana, který se snaží změnit tureckou parlamentní demokracii v systém, v němž má moc v rukou prezident. Zřejmě i proto červnové parlamentní volby dopadly patem, který vyřešil listopadový plebiscit. Otázkou je, zda snaha od základu změnit politický systém nepřinese nestabilitu.

Pravdou je, že prezident Erdogan chce přeměnit politický systém země z parlamentního na prezidentský. A to může určitě způsobit jisté turbulence jak v politice, tak i v ekonomice, což ostatně naznačil už kurz liry těsně po volbách. Turecká měna nejdříve posílila na úroveň 2,8 za dolar, aby následně – poté, co AKP začala mluvit o změně politického systému – opět oslabila. Investoři tak jasně ukázali, že si na jednu stranu cení stability, ale na druhou stranu je podobné plány znervózňují.

Nervozita byla po volbách cítit i v souvislosti s otázkou, jakou hospodářskou politiku začne AKP, opírající se o většinu, zemi diktovat. Růst ekonomiky byl totiž v tu chvíli dýchavičný, měna se řadila mezi letošní poražené a důvěra spotřebitelů byla na šestiletém minimu.

Investoři začali hned po volbách pozorně sledovat osobní vztahy klíčových politických hráčů a jejich dopad na obsazování pozic ve vládě. Bylo jasné, že chtěli, aby ekonomiku napříště řídili Ali Babajan (někdejší vicepremiér se kvůli sporům s Erdoganem dostal do izolace) a někdejší ministr financí Mehmet Simsek. Právě tito dva totiž podle mnohých expertů v minulosti zaručovali potřebné reformy a rozpočtovou disciplínu. Jejich přítomnost v novém kabinetu by tak považovali za pozitivní signál. Už proto, že přáním většiny investorů bylo pokračování hospodářské politiky posledních let.

Co může přinést zlepšování vztahů s Washingtonem

Personální otázky týkající se nové vlády sledovali (nejen) investoři i kvůli zahraniční politice. Turecko je totiž aktivním hráčem hned v několika geopoliticky významných trendech: pokračujících turbulencích v Iráku, eskalujícím konfliktu v Sýrii a v neposlední řadě v případě návratu Íránu na globální scénu. Co to pro jeho ekonomiku znamená?

Mnohé, jak říkáte, bude záviset na tom, jak se AKP rozhodne řešit zásadní zahraničněpolitická témata dneška. Jedním z nich je bezesporu migrace – Turecko se musí vypořádat se zhruba třemi miliony syrských uprchlíků. Většina těchto lidí přitom míří do Evropy, což na mnoha místech vyvolává obavy. Jak se k tomu nová vláda postaví, bude z mnoha důvodů a pro mnoho zainteresovaných hráčů velmi důležité. S tím pak souvisí i oficiální postoj Ankary ke konfliktu v Sýrii a spolupráce s NATO. Turecko umožnilo USA otevřít na svém území operační centrálu pro takzvaný jihovýchodní koridor, což by mohlo přispět k vylepšení vztahů s Washingtonem.

Zlepšení vztahů s Washingtonem může být v očích investorů příslibem stability. Z Washingtonu nicméně může paradoxně přijít i signál zvyšující nejistotu. Očekávané zvýšení amerických úrokových sazeb totiž už teď dostává rozvíjející se trhy pod tlak.

Zvýšení sazeb Fedu je určitě velmi důležitý faktor. Pokud se podíváte na poslední údaje o vývoji běžného účtu Turecka, najdete navýšení objemu vývozu do EU; kvůli komplikující se situaci v Iráku ale poklesl náš vývoz do této země a stejně tak – kvůli tamním hospodářským problémům – vývoz do Ruska.

Běžný účet také prozradí, že dochází k ochlazení portfoliových investic přicházejících do Turecka. I tak ale do země proudí přímé zahraniční investice a nadále o nás mají investoři zájem. Zejména pak o stavební společnosti a banky, které tak nemají problém půjčovat si v zahraničí.

Blízkému východu je teď hodně obtížné rozumět. Je to jako Matrix, máte tu množství stran a ty hrají stylem „všichni proti všem“.

Dostupné signály, jak ostatně sama naznačujete, ale varují, že by utažení americké měnové politiky mohlo Turecku způsobit problémy. Jak velké by podle vás mohly být?

Otázkou je, jak výrazně Fed šlápne na brzdu. Kdyby ale nakonec američtí bankéři udělali tento krok příliš rychle, mohlo by to mít pro nás nepříjemné důsledky. Stručně řečeno, Fed je třeba v souvislosti s vývojem turecké ekonomiky hodně ostře sledovat – navzdory tomu, že je cena ropy hodně nízko, což je pro nás dobré. Jak jsem zmínila, příjem z vývozu klesá, portfoliové investice nebudí nijak velký optimismus a tak dále. Trh přitom očekává na konci roku deficit běžného účtu na úrovni 5,5 procenta. Pokud nakonec bude i o něco horší, řekněme šest procent, bude to z pohledu investorů ještě v pořádku. Fed ale může vším ještě zamíchat.

Investoři by nejen proto měli sledovat centrální banku. O té se po volbách mluvilo i v souvislosti s její nezávislostí, respektive s mírou, do jaké se AKP pokusí ovlivňovat její politiku. Je možné, že se nová vláda pokusí oživit ekonomiku i s pomocí tohoto kanálu?

V dubnu dojde ke změně ve vedení banky, to je jeden faktor, který je třeba mít na paměti. Druhým je rostoucí inflace a zejména pak jádrová inflace. V tuto chvíli je velmi důležité, aby banka udržela inflaci pod kontrolou; aby nespouštěla oči ze svých cílů. Turecká vláda, jak jste ostatně naznačil, totiž často tlačí růstové a nikoli inflační cíle.

Do Íránu společně s Turky

Vraťme se ještě na skok ke zmíněné geopolitice, konkrétně k Íránu. To je ekonomika, jejíž HDP je 500 miliard dolarů a kterou pohání 80 milionů v průměru mladých a vzdělaných lidí. Jde tak o nejzajímavější znovuzapojení se země do globálních struktur od kolapsu Sovětského svazu a jeho impéria. Jak výrazně z toho podle vás bude Turecko těžit?

Zmínila jsem propad vývozu do Sýrie a Iráku, Írán by to mohl kompenzovat. Je to země, která podle mě nabídne hodně příležitostí, a to mimo jiné i stavebním společnostem. V této souvislosti je určitě důležité sledovat, komu se v Íránu povedlo dohodnout nějaké obchody a nebo komu se daří o něčem podobném mluvit s relevantními lidmi, otevřít kanceláře a tak dále. Jde stále o velkou neznámou, ale i tak je už v tuto chvíli jasné, že Írán bude pro turecké investory velmi zajímavým trhem.

Pokud AKP zvolí smířlivý tón a zvýšení sazeb Fedu nebude nijak dramatické, nemělo by Turecko zažít žádný kolaps.

Siemens a mnoho dalších velkých evropských společností mají o Írán eminentní zájem. Do země už proto vyrazili zástupci německé či britské vlády. Firmy z menších zemí, jako je například Česká republika, mají obavy, že se v ostré konkurenci podpořené politickým lobbingem neprosadí. Mohly by jim pomoci společné projekty s tureckými firmami?

Určitě. Berte to tak, že Blízkému východu je teď hodně obtížné rozumět. Je to jako Matrix, máte tu množství stran a ty hrají stylem „všichni proti všem“. Je tak nutné tomuto dění být co možná nejblíž – a Turecko je součástí veškerého tohoto dění už z principu věci, prostě proto, kde se nachází. (Zmínila jsem tři miliony syrských uprchlíků, to je jen ukázka toho, že jsme součástí blízkovýchodní politiky.) Joint ventures nebo obecněji společné projekty s tureckými firmami tak mohou být pro české společnosti velmi dobrou cestou, jak region pochopit a díky tomu se tu také prosadit. Zejména pak ve stavebnictví či sektoru spotřebního zboží, které po ukončení sankcí rychle porostou.

S čím má česká firma přijít, aby byla pro tureckého partnera zajímavá?

Ideálně nabídne zkušenost s nějakým rozvíjejícím se trhem, která bude příslibem toho, že strany najdou společnou řeč. Důležité je také nějaké unikátní know-how, které by tureckého partnera obohatilo a navýšilo pravděpodobnost, že společný podnik uspěje.

Příležitosti spojené s návratem Íránu na globální scénu jsou z pohledu dalšího vývoje turecké ekonomiky pozitivem. Jinak jsme ale diskutovali spíše problémy a nebo přinejmenším otazníky. Pokud tedy všechny zmíněné faktory pomyslně sečteme a podtrhneme, jaký výsledek nám vyjde, jaký je střednědobý výhled turecké ekonomiky?

Výsledek voleb je možné brát jako příslib stability, to je určitě plus. Na druhou stranu, jak už jsem zmínila, bude v této souvislosti nesmírně důležité sledovat, jak se AKP postaví ke změně politického systému. Další neznámou, která může jakékoli predikce postavit na hlavu, je pak zmíněný Fed. Pokud nicméně AKP zvolí smířlivý tón a zvýšení sazeb Fedu nebude nijak dramatické, nemělo by Turecko zažít žádný kolaps.

Vycházejme tedy z toho, že turecká ekonomika naplní nedávnou předpověď EBRD a poroste zhruba tříprocentním tempem. Které sektory by ji měly táhnout a kde by se naopak mohly objevit nějaké problémy?

Podle mě bude i nadále hrát významnou a pozitivní úlohu stavebnictví. AKP má velmi ambiciózní plány v oblasti infrastruktury, které se teď nejspíš pokusí s využitím svého většinového mandátu naplnit. Mnoho blízkovýchodních investorů přitom v poslední době projevilo zájem o sázky na turecký stavební sektor, což toto očekávání svým způsobem jen potvrzuje. V souvislosti s ambicemi či plány AKP bych také zmínila sektor obrany a bezpečnosti, kde se dá také očekávat, že bude nová vláda aktivní.