Rozhovor s profesorkou Evou Sykovou o spolupráci vědy a byznysu jsme původně plánovali do prosincového čísla TRADE NEWS. Ředitelka Ústavu experimentální medicíny je však natolik vytížená, že jsme na setkání s ní čekali dva měsíce – a rádi. Podařilo se až novém roce. Během našeho dvouhodinového povídání se probírala spousta věcí, nejvíc nás však zajímaly její zkušenosti s komerčním využitím výsledků biomedicínského výzkumu.
Čeho by se měly firmy se zájmem investovat do regenerativní medicíny vyvarovat?
Přehnaných očekávání rychlého zisku.
A co by podle vás neměly podcenit?
Způsob komunikace s vědci a lékaři. Sebelepší manažer jen těžko chápe specifika tohoto oboru. Hlavní rozdíl oproti jiným oborům spočívá v náročnosti diskuze mezi kolegy, veřejností a investory. I na odborném sympoziu, protože jeho účastníci bádají každý v jiné oblasti, se může stát, že je třeba za pomoci vhodných argumentů vysvětlovat jiné myšlenky, než chtěl přednášející prezentovat. Objasnit laikovi nebo zástupci jiné profese co nejpřesněji a přitom srozumitelně, jakou přidanou hodnotu nabízí medicínský objev, je ještě náročnější a vyžaduje to korektnost a vzájemný respekt. Třeba jen odborné termíny, které vědci rutinně používají, většina lidí nikdy neslyšela. Naše společnosti a spin-off firmy vedli v minulosti schopní a slušní manažeři, přesto je pracovní tým nepřijal. Nyní je řídí moji žáci, kteří možná nejsou manažersky tak zdatní, ale kolegové je berou.
Jakými normami se řídí a jak přísná jsou pravidla klinického testování?
Podléhají sjednocené evropské a české legislativě, jsou velmi přísná a je to správné. Ke klientům se musí dostat jen bezpečné a účinné preparáty a služby. Mimoevropské země jsou někdy v této oblasti velmi benevolentní. Některé tamější kliniky nabízejí pacientům drahou léčbu, která jim nejen nepomůže, ale může jim naopak ublížit.
Akademičtí pracovníci často vnímají podnikatele jako někoho, kdo chce jen vydělat. Proč podle vás věda neumí své objevy dobře prodat?
Problém je zakódován již v podstatě obou druhů činnosti. Vědec je hnán zvědavostí a výzkum, který se může dlouho jevit jako zdánlivě neužitečný, přinese společnosti profit až po mnoha letech. Převratným objevům vždy předcházel tzv. curiosity research, který se někdy pod tlakem vyhrocených událostí zkrátil. Například u DNA nebo penicilinu. Uvádí se, že jeho aplikace zaplatila veškerý dosavadní výzkum ve Velké Británii. Ale tak to probíhá spíš výjimečně. Věda je tvrdá, systematická a dlouhodobá práce. Pokud si společnost význam invence vědců uvědomuje, přijme tento fakt a poskytne jim prostředky, které jí dříve či později přinesou profit.
V současné éře grantů se taková filozofie obtížně obhajuje. Ale čím je základní výzkum obecnější, tím otevírá větší prostor pro aplikační možnosti. Jaká je struktura finančních zdrojů pro váš výzkum v oblasti regenerativní medicíny?
Ta struktura bude asi u všech oborů zhruba stejná. Základní výzkum se v našem Ústavu experimentální medicíny AV ČR typicky financuje ze státních zdrojů. Aplikovaný výzkum pokrývají omezené prostředky od několika investorů a zbytek si musíme formou klinických studií a služeb vydělat sami. Regenerativní medicína není levná a až na výjimky ji nehradí zdravotní pojišťovny. Ryze českých výrobních firem je málo, do výzkumu moc neinvestují a nejsou ani dost motivovány zajímavými daňovými úlevami. Navíc ne každý náš objev je patentovatelný, třeba u buněčných produktů to není možné. Naše společné firmy proto nejsou založeny na našich vlastních patentech a náš ústav poskytuje partnerům z komerční sféry především know-how a superčisté (GMP) prostory vybavené nejmodernějšími technologiemi. Ostatně ani patent sám o sobě ještě není zárukou finančního přínosu, ale pouhou investicí. Podle Evropské patentové kanceláře dospěje k průmyslové realizaci jen každý desátý.
Čeho si na firmách, s nimiž spolupracujete, nejvíce ceníte?
Asi trpělivosti a respektu k pravidlům. Jak už jsem naznačila, u medicínského výzkumu a aplikace jeho výsledků do praxe platí mimořádně přísná kritéria. Než se objev dostane do praxe, trvá to minimálně tři až pět, někdy deset let. Mezitím probíhají náročné a drahé preklinické a klinické testy nejprve na zvířatech a poté na vhodných pacientech. Zavedení nového léku stojí nejméně půl miliardy dolarů. Takovou investici si menší země nemohou dovolit. I nadnárodní farmaceutické společnosti nejprve pokryjí prodejem preparátu náklady na výzkum jeho novější varianty, i když ji mají v „šuplíku“ již ve finální podobě. Malé firmy mají náklady menší, ale i tak velmi vysoké a jejich uplatnění na trhu je velmi těžké.
,,Věda je tvrdá, systematická a dlouhodobá práce. Pokud si společnost význam invence vědců uvědomuje, přijme tento fakt a poskytne jim prostředky, které jí dříve či později přinesou profit.“
Můžete nějaké partnery ze soukromé sféry jmenovat?
Dlouhodobě s úspěchem spolupracujeme se společnostmi Sindat a SinBio. V jejich případě už se nám podařilo vybudovat tolik potřebný vzájemný respekt.
