V boji proti digitálnímu organizovanému zločinu je důležité, abychom táhli za jeden provaz

Podle nedávného průzkumu CFA Institute, jehož se zúčastnily více než tři tisíce certifikovaných finančních analytiků z celého světa, se většina oslovených domnívá, že nové technologie jsou největší hrozbou především pro asset management a bankovnictví. Jak to vidí šéf Komerční banky Albert Le Dirac’h? Nejen o tom, ale třeba také o bankovních regulacích či o politice záporných úrokových sazeb jsme s ním hovořili v předvečer Mezinárodního strojírenského veletrhu.

Nakolik tedy tento trend ovlivňuje činnost Komerční banky? Můžete zaručit svým klientům stoprocentní bezpečnost?

Ovlivňuje nás to stejně jako všechny ostatní banky. Pravidelně investujeme do transformace našeho podnikání a integrace těchto nových technologií. Zmiňujete bezpečnost, a to je opravdu jeden z nejdůležitějších faktorů, speciálně pak bezpečnost v oblasti digitálních technologií. Riziko podvodu nebo nebezpečí kybernetických útoků jsou každodenní realitou. Digitální technologie daly vzniknout nové formě organizovaného zločinu – a tyto nové mafie jsou velmi aktivní a nesmírně zdatné v oblasti digitálu a jeho možností. Pracují pro ně kvalifikovaní lidé, kteří dobře rozumějí ekonomice a financím a kteří neustále sondují, kde může nejlépe dojít k selhání technologií či lidského faktoru. Pokud jde o bezpečnost, je tedy třeba být pořád ve střehu, což platí zejména pro oblast digitálních technologií. KB v tomto směru vyvíjí permanentní úsilí za účelem neustále zlepšovat naši schopnost chránit transakce a bankovní údaje našich zákazníků v dnešním rychle se měnícím světě.

Co považujete za nejdůležitější v boji proti digitálnímu organizovanému zločinu?

Abychom táhli za jeden provaz. Bezpečnost systému se vždy pozná podle míry bezpečnosti v jeho nejslabším místě. Proto si myslím, že chování jednotlivců musí brát více v potaz tato digitální rizika, jimž jsou dnes dennodenně vystavováni. Stejně tak míra uvědomění tohoto rizika u všech zúčastněných stran – vlády, policie, justice, firem – mi přijde příliš malá na to, o jak závažné téma se jedná.

Můžete to blíž specifikovat?

Díky technologickému a digitálnímu pokroku dnes žijeme ve světě, kde malé skupiny osob pracují na velké množství lidí. Třeba takové Airbnb: v podstatě malá firma, ale slouží obrovskému množství klientů. Airbnb je často uváděno jako zářný příklad sdílené ekonomiky, která je považovaná za velký fenomén budoucnosti. Nicméně faktem je i to, že kolem této ekonomiky je mnoho právních a daňových arbitráží, u Airbnb například s majiteli nemovitostí, kteří ze své činnosti neplatili daně. Takže ano, na jedné straně jde o tzv. sdílenou ekonomiku, ale na druhé straně bychom ji zrovna tak mohli označit za „šedou ekonomiku právního a daňového pašeráctví“. Obrovská část tohoto odvětví vytváří velkou hodnotu, aniž by ovšem ve státech, kde působí, odváděla tomu odpovídající daně. Nejde jen o Airbnb, ale také o Apple, Google a jiné.

Jak se všechny tyto skutečnosti odrážejí v projektech Komerční banky?

U projektů, kde je zapotřebí využití digitálních služeb, je pro nás hlavní výzvou spíše přijít s novými řešeními nebo s novými způsoby dodání téhož řešení za využití možností, které digitál nabízí. V našem pojetí jsou inovace, včetně těch digitálních, především nástrojem zjednodušení. Dobrým příkladem tohoto konceptu je Google – pro uživatele velmi jednoduchý nástroj, ale technicky je to nesmírně komplexní a sofistikovaný systém.

Dvojí metr kontrol a předpisů

Před dvěma lety jste prohlásil, že vaším snem jsou tři roky bez nové regulace. Zůstalo jen u přání. Jaké nejbolestivější regulace a investice doléhají na Komerční banku v současné době i dlouhodobě?

Je třeba zdůraznit, že v případě bankovních regulací se nejedná pouze o regulace ze strany centrálních bank. Patří sem i další orgány trhu, státy, EU, účetní orgány – celá řada všemožných zdrojů regulací. V důsledku krize všechny tyto orgány zaujaly primárně opatrný postoj, a proto toto regulační prostředí generuje stále větší počet předpisů vztahujících se k celé řadě oblastí. Některé z nich jsou pochopitelné, ale vždy je třeba brát v potaz celkový dopad na hospodářské subjekty. Vždyť často ani centrální banky již nejsou zárukou soudržnosti této politiky na makroúrovni.

Vezměte si současnou politiku evropských centrálních bank, včetně ČNB, které usilují o nižší úrokové sazby, aby stimulovaly ekonomiku. Zároveň ovšem tyto organizace a cela řada výše zmíněných regulačních orgánů často bez jakékoli koordinace implementují opatření, která zvyšují náklady na bankovní zprostředkování, a tím i náklady na úvěr. A rozporů tohoto typu je mnoho: například bitcoin, jemuž nebyla dlouho věnována pozornost, možná proto, že je považován za elektronickou měnu. No a mezitím se z něj stal systém, který se zhusta používá na „dark webu“ (jakémsi internetovém černém trhu – pozn. red.). Je zajímavé pozorovat, že na jednu stranu je bankovnictví podrobováno velkému a stále rostoucímu počtu kontrol a předpisů, ale na druhou stranu jsou někteří noví hráči schopni bez problémů zavést neprůhledné systémy typu bitcoin, které lze využít částečně k páchání trestné činnosti.

Ekonomická racionalita nám říká, že každá služba má vždy svou cenu. A banky nejsou neziskové organizace.

Jak byste tedy hodnotil regulační opatření ČNB?

Obecně vzato je velká část českých regulačních opatření převzata z Evropy. Je třeba uznat, že česká ekonomika pocítila dopady krize v roce 2008 méně než jiné evropské země, do velké míry díky opatrnosti českého bankovního systému a také díky dobré platební morálce klientů. Na druhou stranu má tento český systém tendenci být přísnější než v ostatních zemích a také zacházet často až nad rámec evropských požadavků.

Otevřeně říkáte, že největším omylem je myšlenka, že bankovní služby budou zdarma. Takže s touto strategií nesouhlasíte? Proč?

Asi znáte americké úsloví „There is no free lunch“ (obdoba českého „Nic není zadarmo“ – pozn. red.). V dnešní společnosti je velmi populární nabízet něco jakoby zcela zdarma, a zejména to platí pro bankovní služby. Jelikož ty jsou v dnešní elektronické době méně hmatatelné, klient se může ptát, za jaké služby to vlastně platí. Faktem zůstává, že ekonomická racionalita nám říká, že každá služba má vždy svou cenu. A banky nejsou neziskové organizace. Manipulace s hotovostí, bankomaty, naši zaměstnanci, kteří radí klientům v našich call centrech, to vše něco stojí. Je proto normální, že banky za služby, které poskytují svým klientům, žádají přiměřenou odměnu.

Firmy více investují do výroby

Podle dostupných informací vzrostla v prvním čtvrtletí letošního roku ve Francii poptávka po investičních úvěrech od podniků. Jaký je trend v ČR?

I v ČR výrazně vzrostla. Na jedné straně firmy k financování svého provozního cyklu používají méně úvěrů. Na druhé straně zvýšily své investice do výroby, které financují zejména z dluhu.

A kdybyste měl vůbec srovnat bankovnictví ve Francii a v ČR?

Myslím si, že bankovní služby obecně jsou v obou zemích prakticky na stejné úrovni, s jedinou výjimkou, a tou je investiční management. V tomto směru jsou řešení dostupná ve Francii nebo v jiných evropských zemích více vyvinuta než v České republice. Souvisí to s rozdíly v socioekonomickém vývojovém cyklu. Ve Francii stejně jako ve většině evropských zemí se většina bohatých lidí rekrutuje ze starších generací, zatímco v ČR – do značné míry vzhledem ke čtyřiceti letům totality – je nejvíce bohatých mezi lidmi ve věku 35 až 60 let. Ale je jasné, že to se bude časem měnit.

Zadlužování ekonomik se stalo jakousi „měkkou drogou“. Ale zítra, jakmile sazby opět vzrostou, se to může rychle změnit a některé země mohou mít pěknou „kocovinu“.

Nabízejme diverzifikovaná investiční řešení, ne státní dluhopisy

V posledních týdnech opět rezonuje v oblasti měnové politiky téma záporných úrokových sazeb. Co si o této politice myslíte? A existuje řešení, jak se dostat ze začarovaného kruhu stále většího zadlužování ekonomik?

Celý kontext záporných úrokových sazeb je pro bankovní sektor obecně velmi stresující. Jedním z argumentů, jímž centrální banky ospravedlňují použití záporných sazeb, je to, že donutí lidi víc utrácet, a budou tak stimulovat ekonomiku pomocí spotřeby.

Existuje dokonce případ jedné malé německé banky, která oznámila, že bude od svých klientů požadovat platby za jejich vklady. To se pak ovšem nacházíme ve zcela novém světě. Pokud budete muset platit své bance za to, že si u ní uložíte peníze, může to snadno vést k tomu, že lidé budou raději hromadit své finanční prostředky v hotovosti kdesi doma, a tím oslabovat ekonomický systém. A to neplatí jen o jednotlivcích. Jedna známá pojišťovna si nedávno nechala vypočítat náklady na fyzické uložení miliardy eur v hotovosti!

Pokud jde o zadlužení ekonomik, mnoho zemí se dnes na státní dluh příliš spoléhá – nejenže je to řešení ještě více atraktivní než negativní úrokové sazby, ale v současné době také dosti levné. Stalo se jakousi „měkkou drogou“. Ale zítra, jakmile sazby opět vzrostou, se to může rychle změnit a některé země mohou mít pěknou „kocovinu“, pokud tedy aktuálních příznivých podmínek půjčování nevyužily na strukturální reformy. Centrální banky nejsou všemocné; měnová politika již mnoho let vytváří podmínky pro politiky, aby prováděli co nejlepší restrukturalizaci a rozumně investovali. To je nyní naší hlavní výzvou.

A konečně, je třeba opětovně vyvážit evropský finanční systém, protože je příliš zaměřen na financování státních dluhů na úkor firemních dluhů a vlastního kapitálu. Ale na to by bylo potřeba přezkoumat financování důchodů s tím, že více prostoru by měla dostat kapitalizace a kapitálová účast. Dále je zapotřebí hladkého fungování finančního systému tak, aby mohl klientům nabídnout diverzifikovaná investiční řešení, a nejen státní dluhy.