Z loňského průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) mezi čtyřmi stovkami českých rodinných firem vyplynulo, že šest z deseti oslovených majitelů by uvažovalo o prodeji, pokud by dostalo výhodnou nabídku. Jak to udělat, aby poctivě vydřené klenoty zůstaly v rukou českých podnikatelů a neskončily pod anonymní zahraniční korporátní kontrolou? I o tom jsme mluvili s jedním z nich – Liborem Musilem, předsedou představenstva slavkovské rodinné společnosti LIKO-S a členem představenstva AMSP ČR.
Připomeňme, že podle odhadů AMSP ČR tvoří české rodinné firmy minimálně 30 procent celkového HDP, ale v Německu je to až 85 procent. I ta třetina je však obrovský úspěch, když si uvědomíme, že se tu znovu budují od nuly teprve o něco víc než dvě desítky let. Často hovoříš o tom, že se dnes nacházejí na rozcestí. Proč?
Většina z nich byla založena v 90. letech a jejich majitelé-zakladatelé jsou právě nyní ve věku, kdy se rozhodují, co dál. Po letech tvrdé práce se dostavuje únava. Podařilo se jim vybudovat perspektivní podnik, který má hodnotu, a tak je zde velmi lákavá příležitost ho prodat. V tom je právě to rozcestí. K výprodeji českých rodinných firem už dochází, to je jedna stránka věci. A druhá je, co udělají peníze inkasované za firmu s dětmi podnikatelů a jejich rodinami?
Z vlastní zkušenosti vím, že proces předání firmy další generaci není jednoduchý. České podnikatelské rodiny na to nejsou připravené, a tak se jim v rámci aktivit AMSP ČR snažíme dodat sebevědomí i know-how, jak na to. Vyvrcholením byla prosincová konference, kterou jsme pořádali společně s Fakultou podnikohospodářskou VŠE za účasti tří ministrů a více než stovky podnikatelů. Přizvali jsme vynikající evropské odborníky na rodinné firmy ze Švýcarska, Rakouska a Německa, aby majitelům a jejich následovníkům postoupili něco z teorie úspěšného předávání, ale hlavně je nasměrovali na možnost vzdělávání se v této oblasti.
Mimo jiné jste na konferenci zdůraznili také nutnost stanovit definici rodinných firem a získat pro ně od státu podporu. Od jednoho účastníka jsem zaznamenala obavu, aby se pak pod definici rodinné firmy neschovali i nepoctivci, a nekazili tak jméno ostatním. Připomněl znehodnocení slova „podnikatel“ v devadesátých letech. Podle něj není potřeba definice rodinné firmy a její zvláštní podpora od státu, ale rovné podnikatelské prostředí.
Rovné podnikatelské prostředí je právě to, co chceme nastolit uzákoněním rodinných firem. Je zde velká a mnoholetá nerovnost mezi zahraničními korporáty a českými rodinnými firmami. Zahraniční investoři dostávali od vlády z našich peněz pobídky. Za poslední roky je to v průměru až jeden milion korun na jednoho zaměstnance. Jelikož je u nás nyní prakticky nulová nezaměstnanost a podnikání se stalo bojem o lidi, s takovýmito příspěvky korporáty české rodinné firmy vykrádají. Cítíme tlak zaměstnanců na odchod do „světově proslulé firmy“, tlak na zvyšování mezd. I kvůli tomu nám chybí nejen lidi, ale také prostředky pro rozvoj našeho podnikání. Chceme-li zvyšovat svou konkurenceschopnost, musíme investovat do inovací. A stojím si za tím, že česká rodinná firma, která vznikla z ničeho a je na trhu přes dvacet let, je kvalitní společností. Pokud se někde najde výjimka, tak jenom proto, že potvrzuje toto pravidlo.
Investice do rodinných firem se státu vyplatí
Proč je tedy dobré stanovit definici rodinných firem a jejich včlenění do české legislativy?
Je třeba definovat, kdo do této skupiny patří, jaký vliv na naši ekonomiku má a obrátit k němu zaslouženou pozornost. Je to nutné právě v období, kdy dochází k zásadní změně ve vedení českých rodinných firem. Zakladatelé jsou většinou válečníci, co si cestu sami prošlapali a ve svých firmách znají každý detail. Jejich děti byly vychovány příkladem pracovitosti rodičů. Vyrůstaly v jakémsi podnikatelském inkubátoru, ale musíme si uvědomit, že dostanou na ramena rozjetou firmu v globální konkurenci. Nebudou to mít vůbec jednoduché, musí si vydobýt autoritu. Tyto rodiny si zaslouží pozornost společnosti. Každá koruna, kterou do nich stát vloží, se mnohonásobně vrátí. Mimo jiné i proto, že zůstane u nás, neboť jsou sžité s regionem a jsou to lokální patrioti.
Pokud tedy chceme rodinné podnikání cíleně podporovat a sledovat jeho přínos pro českou ekonomiku, musíme je v českém právním řádu jasně zakotvit, podobně jako je tomu v mnoha zemích EU. České právo doposud zná pouze právní institut rodinného závodu zakotvený v novém občanském zákoníku, který není pro tento účel dostatečný.
Vloni jste v rámci asociace uspořádali zhruba desítku kulatých stolů na téma rodinných firem po celé republice. Byl o ně zájem? A co vás v jejich průběhu nejvíc překvapilo?
Zájem byl velký. Na kulatých stolech se otevřeně bavíme o svých zkušenostech s vedením firem, ale hlavně o tom, jak to chodí v našich rodinách. Měl jsem obavy, že debata v širším kruhu bude těmto silným individualitám vadit. Ale opak je pravdou. Čeští podnikatelé oceňují, že se mohou otevřeně pobavit s lidmi s podobnými starostmi a osudem v uzavřené skupině. Sdílení vlastních zkušeností se ukázalo jako velmi užitečné. A naprosto mě několikrát dostalo, když mi řekli, že díky setkání u kulatého stolu rodinných firem konečně vědí, jak na to ve firmě i v rodině.
Založili jste také Klub českých, moravských a slezských rodinných firem. Jak funguje?
Naše asociace tento klub rozbíhá na základě požadavků z řad podnikatelů, které jsme získali právě i na kulatých stolech. Základem je otestovat v praxi správnost definice rodinného podnikání, kterou jsme připravili, a propojit rodinné firmy u nás. Zaznamenali jsme velký zájem o setkávání především u nástupnické generace stejně jako zájem o výměnné stáže nové generace budoucích majitelů v jiných rodinných firmách. To chceme podpořit a zavést v tom pravidla mezi členy klubu. Uvidíme, jestli se nám podaří rozběhnout i uzavřený webový chat mezi majiteli rodinných firem umožňující pravidelnou výměnu zkušeností. Právě ta je totiž k nezaplacení a jsem rád, že i TRADE NEWS slouží jako takováto platforma.
Vydal jsi knihu o rodinném podnikání švýcarských autorů. V čem je jedinečná? A mohou Švýcaři rozumět českým rodinným firmám?
Za chyby v procesu předávání firmy se platí velmi draze. Jeho nezvládnutí může úplně rozmetat dobré rodinné vztahy na mnoho let. Pozitivních příkladů z řad našich firem přibývá pozvolna, a tak je třeba učit se v zahraničí, kde je tento proces běžnou součástí podnikatelského života po mnoho generací. I přes drobné kulturní rozdíly především v rodinách jsou zásady vedení rodinného byznysu stejné. Autorka knihy Rodinná firma paní Denise Kenyon-Rouvinez pochází sama z rodinné firmy a je profesorkou na katedře rodinného podnikání jedné z nejlepších světových univerzit IMD v Lausanne. Její publikace je skutečně inspirativní.
Co bys rodinným firmám na základě vlastní zkušenosti doporučil? V čem je zakleto tajemství úspěchu?
Mohu opravdu vycházet pouze z vlastní zkušenosti, a to ještě neúplné, protože i u nás předávání teprve probíhá. Je třeba se nebránit tomu, že firma vroste do rodiny. Mnoho rodin se za každou cenu snaží jasně oddělit rodinu a firmu. Firma je součástí rodiny se všemi pozitivními i negativními důsledky. Něco nám všem dává a my jí to všichni musíme vracet. A pokud je tento organismus součástí naší rodiny a všechny nás ovlivňuje, tak o firmě musíme společně hovořit. Musíme o ni společně pečovat. A v dobré komunikaci je myslím základ dobrého fungování firmy a rodiny. Je třeba se o firmě bavit pozitivně a udělat z péče o ni lepidlo, které drží rodinu pospolu.
Tvá slova mohu za naše malé rodinné vydavatelství podepsat. Přejme si tedy, jak jsi řekl v České televizi, aby se co nejvíc rodinných firem, princezen českého průmyslu, které vyrostly z popelek, podařilo nastupující generaci dostat mezi královny světového byznysu.
