Mladí Ázerbájdžánci sní o práci v nadnárodních společnostech

Jak přilákat do Ázerbájdžánu více českých firem, aby mohli uplatnit své znalosti češtiny? S touto otázkou se obrátili studenti Bakuské slovanské univerzity na prezidenta Miloše Zemana během jeho předloňské cesty po této Kavkazské republice, jejímž cílem bylo podpořit české investice do místní ekonomiky. Ivana Bozděchová, bohemistka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vedla v té době intenzivní kurzy praktické češtiny pro ázerbájdžánské studenty v Baku. I proto jsme se jí ptali, jaké je v Ázerbájdžánu povědomí o Evropské unii, a na aktivity Centra českého jazyka a kultury Bakuské slovanské univerzity.

V současné době studuje češtinu na Bakuské slovanské univerzitě něco kolem padesáti budoucích bohemistů. Co je inspirovalo k výběru tak těžkého cizího jazyka?

Ázerbájdžánci projevují mimořádný zájem o rozvoj obchodních a kulturních vztahů se státy Evropské unie. Zejména studenti a mladí absolventi touží po tom, aby v budoucnu našli uplatnění v zahraničních a nadnárodních společnostech. Když se Ázerbájdžánců zeptáte, kde leží jejich vlast, s trochou nadsázky říkají, že tam, kde končí Evropa a začíná Asie.

Ropa – požehnání i prokletí

Nevyplývá jejich přání víc se ekonomicky propojit se vzdálenou Evropou také trochu z obavy o stabilitu země v poněkud turbulentním regionu jižního Kavkazu?

Ázerbájdžán je relativně malá země, která profituje především z těžby ropy a zemního plynu. Obklopují ji velcí a silní sousedé – Rusko a Írán, další regionální velmoc Turecko je vzdálená pouhých 1590 kilometrů. Proto má pochopitelně starost o svůj bezpečný hospodářský rozmach.

A proto hledá oporu v křesťanské Evropě?

Téměř všichni obyvatelé této zakavkazské země jsou sice muslimové převážně šíitského vyznání, ale, jak jsem se přesvědčila, s velmi vlažným vztahem k náboženství a vysokou tolerancí k jiným vírám a etnikům. Když mě má tamější kolegyně provázela po Baku, musela na mě počkat před mešitou, zatímco mě tam jako návštěvu pustili bez pokrývky hlavy i do míst vyhrazených pouze mužům.

Jaké má tamější veřejnost vůbec povědomí o Evropě?

Oč méně mají znalostí, o to větší projevují zájem. Mají přehled o předních světových hráčích fotbalu a prestižních automobilových značkách. Když někteří moji studenti něco neuměli, snažili se převést konverzaci k fotbalu. Jména předních českých a světových fotbalistů odříkávali „jako když bičem mrská“.

Mluví Ázerbájdžánci anglicky? Jak jsou jazykově vybaveni?

Jejich mateřština patří do skupiny turkických jazyků a turečtina a ázerbájdžánština jsou si blízké asi jako čeština se slovenštinou. Se znalostí slovanských, germánských a románských jazyků je to zatím slabší. Zatímco v Evropě a dokonce již i v Číně se v akademickém prostředí běžně domluvím anglicky, tady není znalost angličtiny samozřejmá. Když jsem předloni poprvé přiletěla učit česky na Bakuskou slovanskou univerzitu, měla jsem schůzku s jejím rektorem. Protože anglický jazyk neovládal, musela jsem oprášit svou školní ruštinu, s níž se ještě domluvíte se střední a starší generací. U mých studentů je tomu ale jinak: až na výjimky rusky už neumí a anglicky se ještě dobře nenaučili. Chce to čas. I u nás trvalo jednu generaci, než veřejnost zvládla aspoň běžnou anglickou konverzaci.

Muslimští bohemisté

Pro aktivní znalost je důležitá praxe. Mají studenti příležitost procvičit si své pasivní znalosti na zahraničních pobytech nebo jako turisté?

Pro zahraniční studenty pořádá Univerzita Karlova letní školy českého jazyka v Česku, ale jako turisté se dostanou Ázerbájdžánci do Evropy jen sporadicky. Podle mých informací navštěvují převážně Turecko a Írán, který je láká svým bohatstvím historických památek, ale podle jejich slov by jim většinou nevyhovoval tamější životní styl.

Tím spíš mě překvapuje relativně velký zájem o češtinu, která je pro Ázerbájdžánce exotický jazyk. Jak se ho daří uspokojovat?

Na Bakuské slovanské univerzitě se čeština učí již od roku 1996 a v současné době ji lze absolvovat v bakalářském studiu na jejích dvou fakultách – Fakultě překladatelství a Fakultě regionálních studií, největší fakultě univerzity. K lepším studijním podmínkám přispívá od října 2010 Centrum českého jazyka a kultury, které bylo otevřeno především zásluhou Velvyslanectví České republiky v Baku, Univerzity Karlovy a Bakuské slovanské univerzity.

Nejlepší studenti bývají navrhováni ke studiu na tradičních letních školách v ČR, někteří absolvovali magisterské studium na Ostravské univerzitě a od roku 2012 zahájilo několik studentů doktorské studium v Baku a v České republice. Český jazyk vyučují ázerbájdžánští pedagogové a v posledních čtyřech letech vedli intenzivní třítýdenní kurzy praktické češtiny vyučující z ČR v rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí.

Češtinu na bázi ruštiny vyučují na místní pobočce Moskevské státní univerzity rovněž hostující bohemisté z Moskvy.

Takže na český byznys čekají v Ázerbájdžánu komfortní servisní služby?

Podmínky se zlepšují, ale ne tak rychle, jak by bylo potřeba. Když tam přiletěla

česká státní (v roce 2011 bývalý prezident Václav Klaus a v září 2015 prezident Miloš Zeman) nebo podnikatelská návštěva, nebyl k dispozici profesionální tlumočník z češtiny do ázerbájdžánštiny, ale pouze přes ruštinu. Nebo si organizátoři vyžádali naše absolventky, které se však nespecializují na tlumočnictví.

A podmínky studentů?

Stále jsou velmi složité. Výuka je náročná i proto, že zatím neexistuje ani gramatika, ani učebnice češtiny napsaná na základě ázerbájdžánštiny, a česko-ázerbájdžánský slovník není kvalitní. Studenti nedisponují vlastními výtisky učebnic, takže se doma připravují jen z vlastních poznámek a poskytnutých zkopírovaných textů a spoléhají na svou výbornou paměť. Jen prezenčně mohou využívat malou příruční knihovnu v Centru českého jazyka a kultury. Při praktické výuce zpravidla převažují tradiční gramaticko-překladové metody výuky vedené vesměs v ázerbájdžánštině a příležitostně v ruštině. Intenzivní třítýdenní kurzy konverzace s českými učiteli jsou proto důležitým prvkem komplexní výuky.

Není tajemstvím, že někteří čeští vysokoškolští pedagogové působící na prestižních západních univerzitách váhají s návratem domů mimo jiné i proto, že doma by neměli tak příznivé materiální a sociální podmínky pro výuku a vědeckou práci jako v zahraničí. Jak jsou na tom po této stránce akademici v Ázerbájdžánu?

Mnohem hůř. Snaží se udržet si své pracovní úvazky co nejdéle, protože v zemi neexistuje systém sociálního a zdravotního pojištění v našem slova smyslu. Není výjimkou profesor v důchodovém věku, který se snaží udržet na pracovním trhu co nejdéle, byť s velmi nízkou mzdou. Lépe finančně situovaní Ázerbájdžánci cestují na operace a rodit do Ruska nebo na Ukrajinu. Vážnější nemoc je tam pro běžného občana pohroma. Není proto divu, že v digitálně propojeném světě se snadno inspirují sociálně vlídnějšími společenskými systémy, jaké fungují v zemích Evropské unie.

Text: Věra Vortelová

Foto: Marek Jenšík