Jan Čuřík: V Íránu vládne opatrný optimismus

Írán je poslední velká šance západu na blízkém východě. Tímto titulkem jsme před více než třemi lety v TRADE NEWS lákali ústy arabisty Jana Čuříka české firmy na slibný íránský trh po uvolnění mezinárodních ekonomických sankcí. Nastal čas se k tématu vrátit. O postupné transformaci íránské ekonomiky, netrpělivosti některých českých podnikatelů a dobrých důvodech, proč se vyplatí nevzdávat se předem, jsme si s ním povídali těsně před jeho další cestou do zemí zálivu.

Jaké panují v íránské podnikatelské komunitě dojmy z postsankčního období?

Asi před měsícem publikoval na toto téma výsledky ankety jeden z respektovaných íránských webzinů Burza a bazar, věnující se ekonomickým tématům. Respondenti vyjádřili na jedné straně skepsi nad přístupem současné americké administrativy k naplňování smlouvy o zrušení sankcí, na straně druhé zájem co nejvíce spolupracovat s evropskými a japonskými partnery. Sympatie projevili zejména vůči Německu, které za uplynulý rok a půl dostálo svým slibům a na vzájemných projektech odvedlo mnoho práce. Německo tak z této ankety vychází společně s Japonskem jako obchodní a investiční partner, který se mezi Íránci těší zdaleka největší náklonnosti (89 % respondentů vyjádřilo přesvědčení, že je zcela anebo částečně v zájmu Íránu stát se destinací pro německé výrobky a investice). Tento postoj kontrastuje s negativním postojem vyjadřovaným k Číně a Spojeným státům americkým.

A jak hodnotí postsankční období obyčejní Íránci?

Vyjdu­li z tohoto a některých dalších průzkumů veřejného mínění a také svých vlastních rozhovorů, očekávali v průběhu let 2015 a 2016 rychlejší příchod nadnárodních řetězců a větší množství pracovních příležitostí přímo generovaných zahraničními investory. Ale na druhou stranu se dá předpokládat, že v Íránu roku 2017 nebude realita odpovídat očekáváním. Citoval bych na tomto místě ještě jednou výše uvedenou sondu, z jejíchž výsledků mimo jiné vyplývá, že Íránci v zahraničním kapitálu nevidí nic samospasitelného. Na otázku, jaké společnosti se mohou nejlépe zasadit o zlepšení ekonomických podmínek v Íránu, zhruba třetina respondentů odpověděla, že to jsou íránské veřejné společnosti, a 41 procent tuto roli očekává od soukromého íránského kapitálu. Oproti tomu jen 21 procent si myslí, že toto zlepšení může přijít ze strany nadnárodních společností. Interpretaci tohoto výsledku ponechávám zcela otevřenou.

Nahlédnutí pod povrch

Do Íránu a dalších blízkovýchodních zemí jezdíte po dobu dvaceti let. Co považujete za největší změnu v životě tamní společnosti v poslední době?

Domnívám se, že ty největší a skutečně strukturální změny se dějí zcela mimo zájem novinových titulků. V konkrétním íránském případě bych tuto změnu viděl v úspěšném zavedení plošného systému zdravotního pojištění, což v mnoha jiných blízkovýchodních zemích dodnes není ani zdaleka běžnou záležitostí. Prezident Rúhání z této politiky, pro níž se explicitně inspiroval programem Obamacare, udělal jeden z pilířů své vlády. Úspěch politiky „Rouhanicare“, jak bývá úsměvně nazývána, se tak ve velké míře zasloužil o jeho znovuzvolení íránským prezidentem v květnu tohoto roku. Íránský systém zdravotního a sociálního pojištění je obecně velmi zajímavým terénem ukazujícím, jak silně se Írán z demografického pohledu podobá kontinentálním evropským zemím, kde je penzijní systém financován na průběžné bázi. Organizace pro sociální zabezpečení, jak je íránský penzijní fond nazýván, pak je současně největším domácím investorem prostřednictvím Investiční společnosti pro sociální zabezpečení, známé v perštině pod akronymem Šasta. Z nenápadné a omšelé budovy na jednom z teheránských bulvárů tak jsou spravována aktiva v aktuální výši kolem 550 miliard korun.

Vidíte v íránské ekonomice nějaký sektor, který zatím českým firmám, usilujícím tradičně především o dodávky strojírenských výrobků a celků, uniká?

Nakupování přes internet, e­commerce a obecně celý maloobchod. Od íránské islámské revoluce v roce 1979 sice íránský stát nikterak nepodporuje konzumní kulturu, ale to neznamená, že íránská města nedisponují hustými sítěmi obchodních ploch všeho druhu a zaměření. Tradiční formy prodeje, ztělesněné drobnými prodejci a dosud živou institucí bazaru, se však dostávají do stále ostřejší konkurence se zahraničními obchodními řetězci, jejichž logistika proměňuje i okolí íránských měst. Elektroniku a luxusní zboží včetně aut si Íránci dosud sice často vozí ze zahraničí, ale v posledním desetiletí se v zemi více než úspěšně etabloval internetový obchod, jímž se v současné době zabývá asi 250 firem. Nahrává jim relativně hustá penetrace IT připojením i celková změna v kultuře nakupování, ztělesněná ochotou nejen mladých lidí nakupovat přes internet. Pro provozovatele našich internetových obchodů by to mohla být zajímavá inspirace k zahraniční expanzi.

Nezastupitelná role íránských bank

Vzájemný obchod mezi Íránem a Českem vzrostl za loňský rok o třetinu. Naše firmy, které již na íránském trhu operují, však varují zejména před uspěchaným výběrem partnerů a nedostatečným ošetřením plateb. Jak vlastně funguje íránský bankovní systém?

Íránský bankovní systém se oproti modelu, který známe ze států OECD, odlišuje především specifickou rolí Centrální banky Íránu. Ta totiž vedle tvorby standardní monetární politiky a kultivace celého regulatorního prostředí je podle své vlastní definice rolí odpovědná i za „usnadňování obchodních operací“. Plní tedy sama o sobě rovněž funkci komerční. Akreditivy vystavované jak státními, tak soukromými íránskými bankami například stále podléhají autorizaci CBI. Centrální banka v rámci íránského bankovního systému alokuje – v tamějším kontextu za minimální marži – u íránských komerčních bank depozita, která pocházejí z prodeje ropy, jež je stále hlavním zdrojem příjmů do státního rozpočtu. Komerční banky, ať státní nebo soukromé, je pak dále distribuují do ekonomiky.

Platby za ropu směřují přímo na účty centrální banky Íránu?

Ano. Centrální banka Íránu disponuje po celém světě několika stovkami účtů, které v součtu utvářejí fascinující síť, jejímž prostřednictvím je řízena likvidita íránského státu alokovaná v zahraničních měnách. V průběhu poslední vlny sankcí (2011–2014) bylo mnoho z těchto účtů spravovaných CBI zablokováno a celý systém se podařilo opětovně „zprovoznit“ až na přelomu let 2016 a 2017. Domnívám se, že teprve tento krok ve výsledku znamenal definitivní konec období sankcí a umožnil financovat větší a investičně náročnější projekty na území Íránu.

Existuje ve finančních vztazích íránských a zahraničních podnikatelských subjektů důležitý faktor, na který jinde naše firmy nenarazí?

Íránské bankovnictví je z právního hlediska stále spravováno v souladu s měnovým a bankovním zákonem, jenž byl formulován už v roce 1972. Jedním z doprovodných prvků tohoto archaismu je i skutečnost, že podle platného zákona například nemohou zahraniční instituce přímo financovat firmu, právnickou osobu působící na území Íránu. Ne že by zájemců o podobný typ úvěrování bylo mnoho. Velmi obtížné, ba až nemožné požadavky na íránského partnera, sporné a nejednotné účetní standardy a mnoho dalších nástrah vedou k tomu, že íránské banky jsou a zřejmě ještě dlouho budou vedle neformálních transferů směnárnami monopolním kanálem na zprostředkování plateb do a z Íránu. Je otázkou, zda přetrvávající archaismy nakonec nepovedou k tomu, že se v souvislosti s digitalizací bankovních operací v mezinárodním obchodě nakonec Írán paradoxně stane jedním z nejzajímavějších trhů pro finanční technologie.

Jak si vysvětlujete, že se Íránci již bezmála půlstoletí drží legislativní normy z dob císařství, která ve výsledku znesnadňuje obchod nejvíc jim samotným?

Jedním z faktorů bude nejspíš setrvačnost, která zároveň vychází z politické linie současného vedení země, kladoucí důraz na soběstačnost, ale i snaha bránit kapitálovým únikům do zahraničí. Tento způsob řízení likvidity v íránské ekonomice se ještě upevnil v osmdesátých letech za války s Irákem a pak během desetiletí následných sankcí. Do určité míry je tak možné na roli íránských finančních institucí a Centrální banky Íránu nahlížet optikou kontinuity „válečné ekonomiky“, pouze postupně praktikované „jinými prostředky“.

Cesta k mezinárodním standardům

Jaký je současný stav íránských bank?

Jako v mnoha jiných situacích nelze ani v tomto případě generalizovat. Íránská centrální banka od roku 2016 ukládá íránským bankám povinnost reportovat výsledky v souladu s mezinárodními účetními standardy IFRS, ačkoliv celkové období vymezené pro implementaci IFRS bylo stanoveno na pět let. Míra defaultních úvěrů tak je například stále předmětem četných debat, kdy i v rozhovorech s íránskými bankéři získáte naprosto protichůdné názory na jejich skutečnou výši. Některé problémové transakce, v nichž byly nesplácením poškozeny zahraniční protistrany, se v období posledních pěti až šesti let paradoxně týkaly těch íránských bank, které lze objektivně považovat za nejdynamičtější a finančně nejzdravější.

Které z bank se primárně zaměřují na obchod?

Mezi ty, jež se významně orientují na oblast trade finance, patří tradičně soukromá Saman Bank, Bank Pasargad a státní Tejarat Bank a až minulý rok sankcí zbavená Bank Saderat. Íránských bank, které však jsou schopny bez problémů dostát svým závazkům a mají adekvátní schopnost garantovat mezinárodní transakce, je zhruba patnáct. Je však třeba dodat, že pro potencionální evropské, a tedy i české exportéry hraje stěžejní roli hamburská EuropäischIranische Handelsbank AG. Tato banka, jež je svým fungováním úzce spojena s Centrální bankou Íránu, nese velký podíl na tom, že se cena exportního financování do Íránu pro německé, ale potencionálně i české exportéry v průběhu letošního roku snížila pod Íránci oblíbeným instrumentem akreditivu s odloženou splatností až na přijatelná 4 až 4,5 procenta ročně a bude pravděpodobně dále klesat.

Jsou íránské podniky schopné zaručit svým zahraničním partnerům, že dostojí svým závazkům?

Zahraničním investorům neposkytuje garance jejich obchodní partner, ale vždy jeho íránská banka. Opět je třeba zdůraznit, že i v nelehkém období let 2011 až 2015 se íránské banky pokoušely v maximální míře dostát svým závazkům vůči zahraničním partnerům, ačkoliv zároveň čelily problematickému úvěrovému portfoliu vůči svým firemním klientům íránským. Očekávám, že pokud prezident Trump nepřistoupí k dramatickým akcím proti Íránu, bude tomu tak i v budoucnosti.

Jinak než prostřednictvím oficiálních úvěrových linek se zahraniční investice do Íránu nedostanou?

V posledních měsících dochází ke kapitálovým vstupům prvních zahraničních investičních společností do íránských investičních společností působících na teheránské burze. Vzhledem k tomu, že nemalá část finančních transakcí je v Íránu realizovaná prostřednictvím kapitálového trhu, je i tato cesta jednou z komplikovaných, ale přesto reálných možností.

Text: Věra Vortelová

Foto: Marek Jenšík