Štěpán Jílek: Rusko se rychle měníFirmy by měly zvážit jiné způsoby expanze

„Dnešní Rusko už je jiný trh než před pěti nebo deseti lety a s těmito novými podmínkami musejí české firmy počítat,“ říká Štěpán Jílek, ředitel regionálního centra Rusko a SNS agentury CzechTrade v Moskvě. Země láká investory, požaduje lokalizaci výroby a zvýšená aktivita i příležitosti jsou znát zejména v regionech, které se předhánějí při lákání investorů formou různých investičních pobídek a daňových zvýhodnění. „Rusko se diametrálně změnilo. Sankce do značné míry stimulovaly domácí výrobu a vládní projekt ,náhrady exportu‘ pomohl už vyřešit například zemědělskou a potravinovou soběstačnost.“

V květnovém průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR čtyři pětiny českých exportérů uvedly, že letos očekávají pokles tržeb z vývozu, a třetina dokonce počítá s poklesem tržeb ze zahraničí o více než 40 procent. Jak se tento trend projevuje v Rusku?

Situace skutečně není pro české exportéry příznivá. Rusko se již šestým rokem nachází v sankčním režimu, který bohužel postihl řadu výrobců, a to nejen ze strojírenství a energetiky. K sankcím se později přidaly kurzové problémy, protože místní měna oslabila. Tím se velká část dovozového zboží stala téměř neprodejnou. Někomu se podařilo nalézt nové odběratele a trhy, ale pro jiné to bylo likvidační. Vzhledem k sankcím se Rusové dnes snaží maximálně těžit z vlastních kapacit. A to všechno má vliv na propad českého exportu do Ruska.

Jaké možnosti tedy českým exportérům zůstávají?

Ruská ekonomika se v některých oblastech postupně uzavírá a firmy musejí hledat nové možnosti a v některých případech i jiné trhy nejen v rámci regionu. I ostatní velké ekonomiky se „zapouzdřují“ a snaží se zajistit vlastní bezpečnost proti vnějším vlivům. Trend tak vidíme ve vyšší formě spolupráce s Ruskem, než je jen čistě export. Firmy by měly uvažovat o kooperaci, lokalizaci a tak podobně. Ty, které tak již učinily, dnes realizují prodej nejen zde, ale i do okolních států Euroasijské unie.

Příležitosti napříč odvětvími

Tradiční české exportní komodity, jako jsou tvářecí stroje, energetická zařízení a dopravní prostředky, ještě donedávna představovaly více než 65 procent českého vývozu do Ruska. Jak to vypadá nyní?

Dodávky strojů a dopravních prostředků dlouhodobě tvoří páteř našeho exportu do Ruska. Jde hlavně o díly a komponenty pro automobilový průmysl, což je dáno především tím, že Škoda Auto má v Rusku dva výrobní závody. Vývoz této zbožové skupiny v roce 2019 dosáhl 2,854 mld. amerických dolarů, což je v celkové výši českého exportu téměř 67 procent.

V Rusku se v posledních letech dařilo také aktivitám v letecké oblasti. Odvětví však patří mezi krizí nejpostiženější. Jakou vidíte perspektivu do budoucna?

Česká letecká produkce má v Rusku tradičně velmi dobré jméno. Především letouny L 410 z produkce společnosti Let Kunovice (nyní Aircraft Industries) dodnes brázdí vzdušný prostor a patří díky svým technickým parametrům a nenáročné údržbě mezi nejpopulárnější leteckou techniku na krátkých regionálních linkách. Nová generace těchto letounů pod označením L 410 NGbude bezesporu také velmi žádaná. Zájem ze strany ruských partnerů je nejen o finální leteckou techniku, ale i komponenty, zařízení, motory, avioniku. Výrobky s označením Made in Czech Republic mají v Rusku stále dobrý zvuk.

Trend vidíme ve vyšší formě spolupráce s Ruskem, než je jen čistý export. Firmy by měly uvažovat o kooperaci či lokalizaci.

A co biotechnologie, IT nebo různá odvětví digitální ekonomiky, která na pandemii spíše vydělala? Jsou v Rusku pro české firmy příležitosti?

V těchto odvětvích má Rusko velmi dobře našlápnuto a patří mezi světovou špičku. Nadto vlivem covidu-19 výrazně přibylo firem, které nabídku zboží a služeb přesunuly z obchodů do on-line světa, a tento trend bude dál pokračovat. Firmy zabývající se vývojem IT aplikací pro sféru služeb mají před sebou velkou budoucnost, a to i na ruském trhu.

Ruská podpora ekonomiky jako příležitost

V roce 2010 přišlo Rusko s tzv. doktrínou potravinové bezpečnosti. Přesto český agroexport na jeho trhu rostl. Změnily se v posledních měsících priority tamějších odběratelů?

Ano, za tu dobu se v zemědělském a potravinářském sektoru opravdu mnohé změnilo. V tradičních komoditách je Rusko soběstačné a je i významným exportérem. Například vývoz pšenice vloni dosáhl 43 milionů tun. Vyrostly desítky nových agrokomplexů, drůbežáren či chovných stanic a je určitě příjemné, že mnohé projekty byly realizovány za pomoci českých firem, dodávkami jejich technologií, zařízení či plemenného skotu, násadových vajec, osiva od českých chovatelů a šlechtitelů.

Jaké nástroje používá Rusko v podpoře svojí ekonomiky a s jakým efektem?

Byl přijat Národní plán stabilizace a dalšího růstu ruské ekonomiky pro období 2020–2021 v celkovém finančním rámci pěti bilionů rublů. Jeho cílem je obnovit ekonomický růst, stabilizovat a snížit nezaměstnanost, zachovat a zvýšit reálné příjmy obyvatelstva, zajistit a zvýšit epidemiologickou bezpečnost.

Byznys v Rusku je tradičně postaven na osobních vztazích. S pandemií se mnoho změnilo. Jak byste charakterizoval současné podnikatelské prostředí?

S příchodem pandemie se možnosti osobního styku značně omezily a komunikace je vedena především přes mobilní aplikace. Tato forma sice nemůže nahradit osobní styk, ale jiná možnost není. Největší problémy mají firmy, které již realizují projekty a nemohou pokračovat, protože kvůli karanténám či leteckému omezení nemají možnost dopravit své pracovníky na místo realizace.

Platí stále, že exportéři musejí být připraveni na specifika ruského prostředí a povahy?

Trochu bych tyto stereotypy vyvrátil: z vlastní zkušenosti bych spíš počítal s tím, že váš obchodní protějšek bude velmi dobře odborně připraven, bude ovládat několik světových jazyků, zkrátka profík. Bez ohledu na region. Samozřejmě platí nepsané pravidlo, že čím je firma silnější, tím si může dovolit zaplatit kvalitnější personál. V dnešní době v klíčových funkcích mnohdy působí i zahraniční specialisté.

Velký potenciál i v ruských regionech a okolních zemích

Doporučil byste českým firmám zůstávat v Moskvě a odtamtud vyrážet do regionů, nebo se usídlit přímo v konkrétních regionech?

Rusko je rozlohou zhruba dvěstěkrát větší než Česko, takže je dobré se zorientovat ve struktuře průmyslu v regionech. Většina firem začíná Moskvou, popřípadě Petrohradem, což je nepochybně správné. Právě zde mají sídla velké mateřské společnosti, kumuluje se zde kapitál, přes Moskvu proudí spotřební zboží, sídlí tu velcí importéři.

Firmy ze strojírenství, energetiky, ekologie či stavebnictví se nemusejí bát objevování vzdálenějších regionů, protože právě tam sídlí velké průmyslové holdingy a korporace. Každý ruský region je jiný, proto bych firmám doporučil obrátit se na naše zastoupení v Moskvě nebo v Jekatěrinburgu a poradit se o nejvhodnějším způsobu expanze.

Kazachstán, Gruzie, Ázerbájdžán a další bývalé země SSSR se rychle zvedají. Má Rusko a jeho regiony potenciál stát se vstupní branou na tyto trhy?

Potenciál okolních zemí je velký a mnohé ruské firmy v nich realizují zajímavé projekty. Tyto podniky pak pro zdárnou realizaci projektů hledají subdodavatele, a právě tady vidíme možnosti pro uplatnění našich firem.

Jaká byste závěrem dal firmám doporučení před vstupem na trh?

V Rusku je vysoká konkurence z celého světa a zároveň je kladen obrovský tlak na cenu, kvalitu a obchodní podmínky. Export dále znesnadňuje podpora domácí výroby a celkový trend lokalizace. České firmy by si měly provést detailní předběžnou analýzu trhu (konkurence, ceny, dovozní podmínky, bariéry), aby se ujistily, že mají šanci být na trhu úspěšné. V této souvislosti se nabízí přímá pomoc našich kanceláří v Moskvě a v Jekatěrinburgu.

Text: Daniel Libertin

Foto: archiv CzechTrade