Jak to zvládnout a nezbláznit se

Role šéfa, manažera či ředitele je dnes náročnější než kdykoli dříve. Kromě obvyklých výzev a problémů se přidávají další, jako například všemožná omezení kvůli probíhající pandemii, mnohem dražší nebo zcela chybějící materiál či komponenty a k tomu ještě nedostatek potenciálních zaměstnanců.

Je to stav, který mnoha manažerům nedá spát, a jejich šedivé vlasy tak přibývají. A i v této situaci se očekává, že šéf bude pomyslným majákem celé firmy nebo týmu, nenechá se strhnout špatnou náladou a pocitem marnosti a bude vědět kudy kam. Jak to má ale zvládnout, když šéfové přeci nejsou supermani?

Posuňte pozornost před kamion

Znáte ten nepříjemný pocit, když předjíždíte na dálnici kamion v místě zúžení? Možná jste si všimli zajímavé skutečnosti. Jakmile se soustředíte na ten úzký prostor mezi svodidly a kamionem a na vysokou rychlost, pocítíte jakousi vnitřní „turbulenci“, která vyvolává napětí, nervozitu a velký výdej energie. Ale ve chvíli, kdy zaměříte svou pozornost do místa, kam se chcete dostat, tedy před kamion, zjistíte, že je průjezd mnohem hladší. Drama se nekoná a vy celkem v pohodě najdete optimální cestu ven, tedy vpřed.

Lidé, včetně manažerů, mají tendenci v náročných chvílích prožívat a zveličovat to, co se právě teď kolem nich děje. A nemalá skupina lidí má dokonce talent dostávat ostatní do větší turbulence, než by byli sami o sobě. To je pro šéfa velmi nepříjemné, ale aby mohl mít na své spolupracovníky uklidňující vliv, musí zvládnout nejprve sám sebe. Můj osobní tip je změnit prostředí a jít se prostě projít ven. Přitom se snažím zaměřit svou pozornost „před kamion“ a často přijdu s hladkým řešením, které stabilizuje celý tým.

S tím souvisí i můj druhý tip. Pokud za mnou lidé přicházejí s problémy, úvahami nebo stesky, nenechám se do nich vtáhnout, ale jsem s nimi. Vyslechnu je, aniž bych se nechala vyvést z míry. Ať už na mě od nich srší jakékoli emoce, snažím se udržet si odstup a se zájmem porozumět tomu, co říkají. Důležité je tady to, že je neodmítám, nebojuji s nimi, nekritizuji je, ani jim nepodléhám.

V momentě, kdy mi sdělili svou myšlenku a já jsem jí porozuměla, dám jim to najevo. Mé potvrzení, že to, co chtěli říct, dorazilo na místo určení, je totiž pomyslná i praktická tečka, která zbytečně neprodlužuje dramatické momenty. Potom je otázkami nasměruji na řešení, na to, co sami mohou udělat, aby byla situace zvládnuta, a slovo „nejde“ se snažím ignorovat.

V příkladu s kamionem by to vypadalo asi takhle: „Zdá se, že je to vážně dost úzké. Chápu, že ti to je nepříjemné. Potřebujeme se dostat támhle, vidíš ten bod před tím kamionem? Co bys mohl udělat pro to, aby ses tam dostal?“

A ještě je tu jeden velmi podstatný faktor, který ovlivní to, jak touto turbulentní dobou jako šéf proplujete. Je jím kvalita samotného týmu. Čím lépe vyberete dnes, tím snazší to budete mít zítra.

Text: Lucie Spáčilová

Foto: Shutterstock