Držet tempo s trendyJak datové toky mění svět mezinárodního obchodu

Státy, vědomy si nezbytnosti vytvořit příznivé podmínky pro obchod, spolupracují na množství iniciativ, které mají za cíl nastavit ambiciózní pravidla digitálního obchodu, z nichž budou těžit jak firmy, tak i občané a státy jako celek. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale zajistit firmám co možná nejpříznivější podmínky pro digitální obchod má také obrovský strategický význam.

Ač může být koncept digitálního obchodu těžce představitelný, v důsledku je to poměrně jednoduché. Firmy se vlivem technologií přesouvají mnohem více do online a bezpapírového světa, čemuž odpovídají i produkty a služby, které nabízejí, ale také to, jak komunikují pobočky mezi sebou nebo přímo se zákazníky. Dnes a denně pak firmy využívají umělou inteligenci, cloudová úložiště a další inovace vedoucí k automatizaci procesů, díky nimž ušetří nemalé částky. A zejména obchodované služby se také čím dál častěji pojí s nejrůznější analýzou dat a nabídkou automatizovaných či online řešení. Nejlépe si lze situaci představit například na online chatovacích robotech nebo trochu specifičtěji na společnosti, která na základě algoritmů analyzuje potřeby skladů a automaticky chybějící zboží doobjedná.

Díky pár klikům prodat na konci světa

V dnešním globalizovaném světě je pak také pro poskytovatele výše popsaných digitálních služeb zcela zásadní, aby je mohl nabízet také ve třetích zemích, tedy mimo EU, a dané služby a produkty tak exportovat na nové, perspektivní trhy. Mezikontinentálně provázané dodavatelské řetězce jsou také významné z hlediska výroby finálních produktů a služeb a pro posílení konkurenceschopnosti. To nejen vede k přívětivějším cenám pro zákazníky, ale také k dalšímu rozvoji inovací. Otevřený mezinárodní obchod je pak o to více důležitý pro služby ve své podstatě digitální, které lze díky „pár klikům“ prodat na druhý konec světa.

Volný tok dat je základ

Jádrem digitálního obchodu jsou data. Jejich volné přeshraniční toky umožňují firmám posílat informace mezi pobočkami, poskytovat služby související s chytrými produkty a další softwarová řešení. V podstatě se tak dá říci, že bez pohybu dat není digitálního obchodu. Kromě nezbytného významu volného toku dat pro rozvoj obchodu a prosperity nelze opomenout ani to, že může přispět také k posílení kybernetické bezpečnosti a zajištění bezpečnosti daných dat.

Typicky se pro firmy stává obtížné zajistit bezpečnost dat v situacích, kdy každá ze zemí, v nichž operují, uplatňuje jiná, často i protichůdná pravidla pro nakládání s daty a jejich mezinárodní transfery. Navíc v případě lokalizování dat pouze v zemi jejich využívání či zpracovávání hrozí zneužití dat, neboť nejsou ojedinělé případy, kdy si vlády mimoevropských zemí, zejména těch nedemokratických, nárokují rozšířený přístup ke všem datům na svém území. Pro naplnění svého účelu a dosažení plného využití musí data po světě proudit, a to především v kontextu současných potřeb světového obchodu, které jsou založeny na diverzifikaci dodavatelských řetězců, otevřenosti a spolupráci.

Jak na to reaguje EU

V první řadě je třeba zdůraznit, že digitální obchod jakožto součást obchodní politiky spadá do výlučné pravomoci EU. To v podstatě znamená, že s třetími státy jedná Evropská komise jménem členských států, nikoliv členské státy samotné. Ty jsou ale samozřejmě do vyjednávacího procesu rovněž zapojeny. Evropská unie, vědoma si nutnosti být v oblasti digitálního obchodu aktivní, se zapojuje do řady iniciativ, které mají za cíl nastavit pravidla pro digitální obchod a tok dat a zároveň zajistit, aby přístupy jednotlivých zemí byly co nejbližší, a tak i pro firmy nejpřívětivější.

Evropský přístup k vyjednávání pravidel pro digitální obchod vychází z již ustáleného narativu, který zákaz lokalizace dat – tedy umožnění jejich volného toku – doplňuje také výjimkou pro ochranu osobních dat. Osobní data samozřejmě vyžadují speciální přístup daný vysokými standardy GDPR, od něhož se odvíjí i přístup k přeshraničnímu toku dat neosobních. Tento, dnes již standardní přístup EU bývá vyjednáván v dohodách o volném obchodu EU s třetími zeměmi. Mimo to je EU také zapojena do vyjednávání tzv. JSI e-commerce ve Světové obchodní organizaci (WTO), jehož se aktuálně účastní 71 členů WTO. Přestože má být součástí vyjednaného textu i článek k volnému toku dat, hovoříme o měsících, ne-li letech, než dojde mezi zeměmi ke shodě. To je dáno značnou odlišností přístupů jednotlivých zemí či regionů k tomu, jak dosáhnout ambicí v digitálním obchodu.

Další významnou iniciativou v oblasti digitálního obchodu jsou digitální partnerství. Ta Evropská komise vyjednává se zeměmi v Indo-Pacifiku, který je v této oblasti značně napřed. Digitální partnerství je již vyjednáno s Japonskem, v procesu je pak vyjednávání se Singapurem a Jižní Koreou. Digitální partnerství ovšem nepředstavují právně závazné dohody, jejich cílem je zejména posílit spolupráci a sdílet zkušenosti s jinými zeměmi ambiciózními v digitální oblasti, jako jsou právě ty výše zmíněné.

Digitální dohody

Druhou stranou mince jsou přístupy dalších velkých hráčů, jako jsou i zmiňované země Indo-Pacifiku, jmenovitě např. Japonsko, Austrálie či Nový Zéland, nebo přístup USA a Číny. Zatímco přístup Číny se zakládá spíše na lokalizaci dat na jejím území a značné možnosti vlády se k nim dostat, přístupy zemí širšího Indo-Pacifiku jsou odlišné a založené na aktivní a ambiciózní spolupráci. Výše zmíněný koncept tzv. digitálních partnerství má svůj původ v oblasti Indo-Pacifiku, avšak zatímco partnerství s EU jsou právně nezávazná, jak bylo řečeno výše, země Indo-Pacifiku do svých dohod zakomponovaly i závazná ustanovení. Jako příklad lze uvést dohodu DEPA (Digital Economy Partnership Agreement), kterou podepsal Singapur, Nový Zéland a Chile, avšak sloužit má také jako rámec vhodný pro připojení dalších států. Zájem již vyjádřilo několik z nich, konkrétně Čína, Kanada či Jižní Korea. Mimo výše zmíněné existují specifické digitálně ekonomické dohody, tzv. DEA (Digital Economy Agreement), které již dojednaly Austrálie se Singapurem či UK se Singapurem. USA potom zvolily specifický přístup k digitálnímu obchodu v indo-pacifické oblasti a tento obchod zakomponovaly do širšího tzv. ekonomického rámce pro Indo-Pacifik, který byl zahájen teprve v květnu tohoto roku.

Kromě ekonomického významu digitálních dohod nelze zapomenout na strategický význam digitální spolupráce, neboť jejím prostřednictvím lze posílit vztahy s klíčovými státy a regiony. Digitální dohody jsou vysoce aktuálním tématem a rozhodnou nejenom o tom, kdo vyhraje digitální závody v inovacích a digitální ekonomice obecně, ale také o tom, jak bude vypadat budoucí vzájemná závislost, provázanost a spolupráce zemí. Více než kdy jindy je důležité, aby EU byla přítomná ve strategických regionech, v nichž se snaží svůj vliv šířit nedemokratické režimy. Je stěžejní rozvinout spolupráci v těchto oblastech dříve a více, než to udělají jiní.

Text: Aneta Smilková a Karolina Lukášová

Foto: Shutterstock