Geniální inovátoři neměli nikdy na růžích ustláno. Například slavného přírodovědce a zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela vyhodili pro jeho moderní názory od profesorských zkoušek, a to – z botaniky!
Předurčení
Moravský kněz, geniální přírodovědec a po celém světě uznávaný zakladatel genetiky Johann Gregor Mendel se narodil 20. července roku 1822 chudému německému rolníkovi Antonu Mendelovi a jeho manželce Rosině rozené Schwirtlich. Početná rodina žije v malé vesničce Hynčice (něm. Heinzendorf bei Odrau) nedaleko Nového Jičína. Zdejší kraj spadá pod Slezsko a odedávna je označován za „Kravařsko“.
Malý Johann od dětství miluje přírodu a tráví v ní většinu času. Zejména takhle na jaře, kdy všechno úžasně kvete. Pak se mnohdy v té přenádherné přírodě zapomíná, takže do výuky dorazí pozdě a někdy vůbec ne. Není přitom žádným špatným žákem, škola ho baví – reálná příroda však víc. Chtěl by studovat, jenomže rodina nemá dost peněz. Jak se zdá, chlapec asi bude pokračovat v tatínkově nelehkém malorolnickém údělu…
Navzdory osudu anebo dle boží vůle?
Pak ale přichází jakési řešení: zbožná maminka si přeje, aby se její milovaný, nesporně studijně nadaný chlapec stal knězem. I Johann tehdy pochopí, že to je jediná cesta, jak se dostat ven ze začarovaného kruhu „osudového předurčení“ k ubíjející rolnické lopotě, a matčinu pobídku rád přijímá. Záhy nastupuje na piaristickou klášterní školu v Lipníku nad Bečvou. Provozuje ji mužský řeholní řád zaměřený na pedagogickou činnost. Maturitu skládá na gymnáziu v Opavě.
Úspěšný maturant Johann Mendel chce být vědcem. Chvíli se pokusí studovat na olomoucké filozofické fakultě (1840–1843), živí se kondicemi, ale není to nakonec ani k přežití. A tak, opět zejména kvůli nedostatku financí, podlehne už podruhé láskyplnému tlaku své matky. Vstupuje do semináře augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně, kde přijímá řeholní jméno Gregor. Po čtyřech letech bude vysvěcen na kněze a nakonec se stane prelátem, což je vyšší církevní hodnostář vybavený církevněsprávní mocí a jurisdikcí. Abychom však nepředbíhali…
Propadá z přírodopisu
Po absolvování studia bude Johann Mendel nejprve suplentem čili vyučujícím, který dosud nesložil státní zkoušku. Učí na gymnáziu ve Znojmě řečtinu, latinu, němčinu a také matematiku. Vzhledem k tomu, že se mezitím rozhodl i nadále věnovat roli pedagoga, přihlásí se ke zkouškám z přírodopisu a fyziky. Skládá je na blízké vídeňské univerzitě. Profesorský diplom však nedostane, protože – paradoxně – propadne z přírodopisu. Nemalý vliv na to mají jeho novátorské názory, kvůli nimž není u zdejších konzervativních profesorů oblíben: „To je divný kněz, když vznik světa vysvětluje nikoliv dle bible, nýbrž na základě Kant-Laplaceovy metody.“
A tak ho vídeňský profesorský sbor jaksi preventivně raději vyhodí od zkoušek.
Nedá se zlomit ani odradit
Mendel se ale nedá jen tak odradit. Studuje nyní přírodní vědy o to usilovněji přímo ve Vídni, na zdejší filozofické fakultě. A to v letech 1851 až 1853, kdy si nabere neobvykle rozsáhlou škálu předmětů od matematiky přes fyziku, chemii, botaniku a zoologii až po lehce odtažitou paleontologii. Znovu se přihlásí ke zkouškám – a zase ho, nejspíše ze stejných důvodů jako předtím, zdejší profesorský sbor odmítne prohlásit za středoškolského pedagoga. Některé prameny pak sice hovoří o jakési Mendelově blíže neurčené „nemoci, která mu znemožnila i napodruhé složit profesorské zkoušky“, což však zní poněkud alibisticky: spíše jako výmluva z jeho strany či od jeho pozdějších vyznavačů. Třeba byl ale trémista, anebo prostě jenom neměl rád zkoušky. Nebo snad „zabedněné“ profesory?! Neuspěl paradoxně z botaniky.
