Angola: Perla v koruně bývalého portugalského impéria zvedá hlavu

Když se Angola před patnácti lety vymotala z bludného kruhu občanských válek, začala se zvolna stabilizovat a intenzivněji využívat především svého velkého přírodního bohatství. Jedna z největších zemí na černém kontinentu přitahuje již po staletí pozornost díky svému strategickému geopolitickému umístění a obchodním příležitostem. Současná politika vlády směrem k diverzifikaci ekonomiky a snížení závislosti na těžbě ropy podporuje nové investiční projekty, na které je možné navázat kvalitní české produkty včetně know-how.

Spousta absolventů českých škol

Potenciální příležitosti pro české subjekty se nacházejí zejména v oblasti zemědělství a potravinářství, těžebním a ropném průmyslu, energetice, infrastruktuře, zdravotnictví i v oblasti exportu spotřebního zboží. Velkou výhodou ve vzájemných vztazích je možnost navázat na dobrou pověst českých produktů z dob bývalého Československa a velké množství česky mluvících angolských absolventů našich středních a vysokých škol, kteří buď zastávají významné funkce v místních institucích, nebo se angažují ve vzájemném obchodu mezi Českou republikou a Angolou.

Angola je mladou a křehkou demokracií, která zažila nelehké období spojené s bojem za nezávislost a následnou občanskou válkou, která trvala až do roku 2002 a zničila veškeré ekonomické základy, které vytvořili Portugalci během své koloniální nadvlády. Do jejího vypuknutí byla Angola potravinově nejen zcela soběstačná, ale vyvážela zemědělské produkty i do okolních zemí a byla čtvrtým největším vývozcem kávy na světě. Disponovala také několika průmyslovými podniky, které budovala i během občanské války, a české subjekty se na tom významnou měrou podílely v rámci pomoci bývalého Československa. Dodávaly například vybavení pro celulózky, pivovary, zásobovaly angolské zákazníky traktory, nákladními vozy a exportovaly i spotřební zboží včetně českého křišťálu. Vztahy mezi ČR a Angolou byly nejintenzivnější během 70. a 80. let, kdy bývalé Československo poskytovalo také mnoho stipendií angolským studentům.

Ze závislosti na ropě k diverzifikaci

Angola je silně závislá na těžbě ropy, která představuje až 70 % jejích příjmů, přes 50 % HDP a více než 90 % celkového exportu země. Jedná se tak o druhou nejvíce koncentrovanou ekonomiku světa (hned po Iráku) a druhého největšího vývozce ropy v Africe (po Nigérii). Projevem stávající ekonomické a sociální nerovnosti mezi obyvatelstvem Angoly je skutečnost, že její hlavní město Luanda patří mezi nejdražší města světa. Příčinou je uměle vytvářená poptávka ze strany úzké skupiny zbohatlých zástupců ropného průmyslu a vysoká závislost na dovozech, která se nejbolestivěji projevuje u základních potravin včetně mléka.

S propadem ceny ropy v roce 2014 se totiž Angola dostala do složité ekonomické a finanční situace, která přiměla její vedení k novému nastavení ekonomiky a zaměření se na její diverzifikaci, zejména snížení závislosti na těžbě ropy a dovozech. V návaznosti na pokles příjmů plynoucích z těžby ropy začala mít Angola také omezený přístup k zahraničním měnám, především k dolaru a euru. V jeho důsledku musela administrativa zavést pro jednotlivé projekty schvalovací systém na přidělování zahraniční měny.

Investiční zákon otevírá nové možnosti

V rámci nové strategie byly za hlavní prioritu stanoveny rozvoj projektů v oblasti zemědělství a potravinářství, v těžbě nerostných surovin, výstavba průmyslových podniků, zahrnujících ocelárny, cementárny, zpracování stavebních materiálů, chemických závodů a rafinerií, rozvoj energetiky a celkové zkvalitnění dopravní infrastruktury. Nová strategie zahrnuje i nástroje a prostředky, jak přilákat zahraniční investory.

Jedním z nich je také nový investiční zákon ze srpna 2015. Jeho hlavní předností je možnost repatriace zisků a dividend zahraničních investorů zpět do jejich vlasti a významné daňové a celní pobídky vztahující se jak na interní, tak i zahraniční investice. Mezi sektory, v nichž je povinné partnerství zahraničního investora se státní institucí, angolskou firmou či angolským občanem, patří hotelnictví a turistika, výroba a distribuce elektřiny, vodohospodářství, doprava a logistika, stavebnictví a informační a komunikační technologie.

Projekty v oblasti bankovnictví, ropném průmyslu a těžbě diamantů podléhají speciálnímu režimu a musí být schvalovány prezidentskou kanceláří prostřednictvím Technické jednotky pro soukromé investice (UTIP). Právě UTIP je jednou z nových institucí, které vznikly v návaznosti na nový investiční zákon, a představuje jak poradní, tak i schvalovací orgán, který slouží pro domácí i zahraniční investory se zájmem o uvedené projekty a projekty v hodnotě nad 10 milionů amerických dolarů.

Vedle UTIP byla vytvořena další technická jednotka – UTAIP, spadající pod jednotlivá ministerstva podle oboru činnosti, která plní podobnou funkci s tím rozdílem, že schvaluje projekty v hodnotě nižší než 10 milionů dolarů. Na samosprávách v jednotlivých provinciích země pak působí technická jednotka UTAI, která má jen poradní funkci pro veškeré projekty v dané provincii. Agentura na podporu vývozů a investic (APIEX) pak představuje čtvrtou instituci, která vznikla za účelem budování image Angoly v zahraničí, propojení zahraničních investorů s místními partnery a k propagaci angolských produktů.

Celní zvýhodnění při realizaci domácích i zahraničních investic představuje nulové clo a rovněž vracení „spotřebních daní“ zpět danému podniku (Angola totiž nemá DPH, ale jen tzv. spotřební daně na běžné spotřební produkty). Mezi takto zvýhodněné produkty patří zemědělské stroje, nástroje a příslušenství, hnojiva, traktory a přídavná zařízení, svařovací stroje, pneumatiky pro stroje a vozidla používaná v zemědělství a lesnictví, kamiony a autobusy pro více než osmnáct osob a vstupní suroviny pro průmyslovou výrobu (spadající pod kapitolu 98). Vzhledem k tomu, že v Angole nyní vznikají samé nové projekty, tak dovozy dané techniky téměř vždy souvisejí s určitou investicí v zemi. Za účelem podpory sofistikovaných projektů slouží rovněž speciální ekonomická zóna zvaná ZEE Luanda-Bengo o celkové rozloze 8434 hektarů, zaměřená na průmyslovou a zemědělskou výrobu a těžební průmysl.

Podceněná potravinová soběstačnost

Z pohledu jednotlivých oborových příležitostí si zaslouží zvláštní pozornost zemědělství a potravinářství, jež představují hlavní prioritní oblasti vlády a nového prezidenta Joãa Lourença, který nastoupil do své funkce 26. září letošního roku. Cílem je rozvinout v zemi s 35 miliony hektary úrodné půdy, z nichž se zatím využívá pouze jedna sedmina, všechny oblasti zemědělské činnosti a zpracovatelského průmyslu, a nahradit tak dovoz.

Hlavní investiční a obchodní příležitosti spočívají v pěstování a zpracování tropického ovoce, v dodávkách traktorů a příslušenství, zemědělských strojů a vybavení, hnojiv, v produkci semen pro následný prodej, v pěstování kukuřice, obilí, manioku, cukrové třtiny, sóji, rýže a kávy, ve zpracování kukuřice na mouku, ve výrobě palmového a sójového oleje, v exportu zařízení na skladování a uchování úrody, pro kácení a zpracování dřeva, v dodávkách krmných směsí či jejich výrobě v místě spotřeby, techniky pro živočišnou výrobu a technologií zpracování mléka, sýrů a dalších mléčných produktů, zpracování masa, ve výrobě uzenin či ve vybavení pro chov kuřat a slepic.

Africký nerostný obr se probouzí

Během posledních let se angolský těžební průmysl zredukoval jen na těžbu ropy, zemního plynu, diamantů a stavebních kamenů (mramoru, žuly, vápence a křemence). Země však disponuje obrovskými nalezišti také dalších nerostných surovin a hornin. Proto si nechala vypracovat detailní geologický průzkum, tzv. Planageo, jehož závěry budou známé během roku 2018. Již dílčí výsledky naznačují, že se na angolském území nachází 38 surovin z 50 nejvyhledávanějších na světě, které zahrnují měď, kobalt, zlato, mangan, draslík, hořčík, ametyst, diamanty, fosfáty, uran, bauxit, železo, zirkon, vápenec, křemenec, žulu, mramor, ropu, zemní plyn a další. V roce 2018 by měla být zahájena oficiální těžba zlata, železa a mědi a následně i dalších surovin.

Pro české podniky se tady otevírá řada příležitostí v oblasti dodávek strojů a důlní techniky. Koncesionářskou společností v těžbě nerostných surovin je Ferrangol, který rozvíjí potřebné projekty většinou ve spolupráci se zahraničními investory. U těžby diamantů se jedná o koncesionáře Endiama a v ropném průmyslu figuruje největší angolská společnost Sonangol.

Do roku 2015 měly české podniky zaručený odbyt ocelových dutých trubek pro angolský ropný průmysl. Kontrakty však skončily s výstavbou první angolské ocelárny, která nahradila téměř veškeré dovozy, a v následujícím období se plánuje výstavba dalších ocelárenských kapacit. Příležitosti se nyní otevírají v oblasti dodávek generátorů a dalších strojů pro ropné věže a rafinerie, které v Angole budují zahraniční investoři, zejména BP, Chevron, ENI, ExxonMobil, Statoil, Repso, Petrobras a Total.

Řadu šancí nabízí dopravní infrastruktura a projekty, které často navazují na těžební průmysl a výstavbu průmyslových podniků. Cílem je zajistit kvalitní propojení s místními přístavy, letišti a okolními zeměmi. V roce 2019 se očekává dokončení nového letiště pro Luandu, nacházející se přibližně čtyřicet kilometrů od centra města, které budují čínští investoři. Projekt zahrnuje i výstavbu související železniční a silniční infrastruktury. V plánech nemá chybět ani výstavba nových kabotážních přístavů na severu země v provincii Cabinda a rozšíření stávajících železničních spojů.

Energetika – základ všeho

Angola má obrovský potenciál ve výrobě elektrické energie z vodních zdrojů, ale v současné době z něj využívá pouze pět procent. Země má v provozu deset vodních elektráren a čínští investoři staví obrovské vodní dílo Caculo Cabaça s očekávanou kapacitou 2,17 GW. Vedle velkých se počítá rovněž s výstavbou malých vodních elektráren, kterou často iniciují zemědělské firmy s cílem zásobovat elektřinou nejen své průmyslové a zemědělské podniky, ale také místní vesnice či menší města. Kromě nich se v zemi staví rovněž první elektrárna na kombinovaný cyklus.

Své angolské zákazníky by jistě našly také zdravotnické přístroje, nástroje a léky české provenience. Sektor angolského zdravotnictví spoluvytváří tři typy nemocnic. Veřejné, které jsou poddimenzované, s nedostatkem lékařů, a tím pádem i s nižší úrovní zdravotní péče. Dalším typem nemocnic jsou Angolany nepříliš oblíbená soukromá zařízení. Nejkvalitnějšími a současně také nejdražšími jsou veřejné nemocnice vlastněné státním podnikem, které jsou pro většinu angolského obyvatelstva zcela nedostupné.

Mnoho příležitostí našim firmám nesporně nabízí angolský obranný a bezpečnostní průmysl. V souvislosti s tradičními kontakty se mohou uplatnit zejména v rámci projektů modernizace a oprav stávajícího vojenského vybavení (letadel a tanků) a při nákupu lehčí vojenské techniky. Angola, která donedávna patřila mezi země s největšími výdaji na obranný průmysl, totiž s poklesem zisků z prodeje ropy posílila sektor oprav stávající techniky na úkor nákupu nové. V případě zdárného hospodářského vývoje by se česká strana mohla v budoucnu prosadit také v oblasti školení vojenského personálu pozemních a leteckých jednotek.

Text: Kristýna Chvátalová

Foto: Shutterstock