Angola: Pokladnice Afriky se otevírá světu

Při zmínce o Angole se lidem nejčastěji vybaví trnitá cesta země k nezávislosti a dlouhá desetiletí občanských válek. Na počátku nového tisíciletí Angola tuto minulost nechala za sebou a úspěšně vykročila vstříc stabilitě, prosperitě a lepší budoucnosti. Díky svému obrovskému nerostnému bohatství, příznivým přírodním podmínkám a reformnímu programu centrální vlády pod vedením prezidenta Joãoa Lourença má dnes šanci stát se opět obilnicí Afriky a jedním z průmyslových center na kontinentu. Česká republika v současné době aktivně podniká kroky, aby českým firmám otevřela dveře na tento perspektivní mimoevropský trh.

Portugalské dědictví

Angola si v průběhu svých novodobých dějin prošla řadou bolestivých zkoušek, které významnou měrou ovlivnily charakter země. Skoro 500 let byla součástí portugalského koloniálního panství. I samotný název státu pochází od Portugalců, kteří zemi pojmenovali podle bantuského slova ngola, jímž kmen Ndongů tituloval své náčelníky.

Angola byla nejprve využívána jako zdroj otroků a poté jako zemědělská kolonie. Odhaduje se, že z cca 12 milionů Afričanů, kteří byli převezeni přes Atlantik do Nového světa, téměř třetina prošla přes přístavy v Angole. Navzdory tomuto plundrování lidských a nerostných zdrojů se Angola v průběhu 20. století začala rapidně rozvíjet a před rokem 1975 se jednalo o jednu z nejrozvinutějších zemí v Africe. Byla významným producentem kávy, cukrové třtiny, kukuřice, bavlny a dalších plodin a rapidně rostl především zpracovatelský průmysl.

Nelehká cesta ke svobodě

Nicméně boj za nezávislost (1961–1975) následovaný dvěma občanskými válkami (1975–2002) pohltily zárodky moderního hospodářství a země přežívala hlavně díky exportu nezpracovaných surovin, především ropy a diamantů. Rozvoji zemědělství zabraňovala mimo jiné skutečnost, že jedna třetina celého angolského území byla poseta více než 20 miliony nášlapných min.

I přes obrovskou lidskou tragédii těchto konfliktů, do nichž se zapojily světové i regionální mocnosti, je nutno dodat, že události v Angole měly z dlouhodobého hlediska i některé pozitivní dopady. Nelson Mandela jednou prohlásil, že vítězství angolské a kubánské armády u Cuito Cuanavale v roce 1988 přispělo k pádu apartheidu v Jihoafrické republice a otevřelo cestu k demokratizaci regionu jižní Afriky.

Když v roce 2002 nastal v Angole vytoužený mír, začala obnova poničeného hospodářství. Zlomovým okamžikem byly nepochybně prezidentské volby v září roku 2017, kdy byla po více než 38 letech demokraticky zvolena nová hlava státu, někdejší ministr obrany João Lourenço, který uspěl mimo jiné na základě slibu realizovat „angolský hospodářský zázrak“.

Ekonomický profil země

Z hlediska nominálního hrubého domácího produktu představuje třicetimilionová Angola třetí největší ekonomiku v subsaharské Africe (120 mld. amerických dolarů). Je členem Jihoafrického rozvojového společenství (SADC) a Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Ropný průmysl, který je kontrolován prostřednictvím státního podniku Sonangol, tvoří páteř národního hospodářství a generuje zhruba 50 % HDP, 70 % vládních příjmů a 90 % exportu země. Angola je v současné době 2. nejvýznamnějším vývozcem ropy v Africe hned po Nigérii s produkcí 1,47 mil. barelů denně, přičemž většina ropných nalezišť se nachází při pobřeží a v enklávě Cabinda na severozápadě země. Kromě černého zlata disponuje také obrovskými zásobami většiny známých minerálů a hornin a příznivými přírodními podmínkami pro dynamický rozvoj zemědělství.

Mezi lety 2002 až 2014 se Angola dostala mezi dvanáct nejrychleji rostoucích ekonomik světa a výrazně snížila úroveň chudoby obyvatelstva: z 68 % na současných 37 %. I přes tento pokrok se jí v této době nepodařilo dostatečně diverzifikovat hospodářství a narovnat obrovské příjmové a sociální rozdíly, které jsou nejvíce patrné mezi hlavním městem Luandou a venkovskými oblastmi. Závislost Angoly na těžbě ropy se plně projevila v roce 2014, kdy se propadly ceny této komodity na světových trzích a zemi postihla ekonomická krize. V důsledku výpadku významné části příjmů do státního rozpočtu a nedostatku deviz se vláda rozhodla intenzivněji nahrazovat drahé dovozy posilováním domácí průmyslové a zemědělské produkce.

Reformy pokračují

V posledních dvou letech angolská vláda pod vedením prezidenta Joãoa Lourença přijala řadu zákonů a protikorupčních opatření s cílem zlepšit podnikatelské prostředí a přilákat zahraniční investice. Patří sem jednak zákon o konkurenci, jenž omezil vliv monopolů a zajistil volnou hospodářskou soutěž v zemi, a také nový investiční zákon, který odstraňuje povinnost realizovat zahraniční investice prostřednictvím partnerství s angolským subjektem v minimální výši 35 % vloženého kapitálu a poskytuje daňové výhody pro investiční projekty v sektorech ICT, dopravy, turistického ruchu či hotelnictví.

Rovněž byla vytvořena Agentura na podporu vývozů a investic (AIPEX), jejíž funkcí je propagovat angolské výrobky v zahraničí a hospodářské příležitosti v Angole. Lukrativní projekty se chystají především v největší ekonomické zóně Luanda-Bengo (EEZ), kde vláda plánuje privatizovat řadu průmyslových podniků.

Perspektivní hospodářské sektory

S ohledem na zvyšující se výnosy z prodeje ropy a reformní kroky angolské vlády se očekává, že v letošním roce bude dosaženo příznivého hospodářského růstu ve výši 2,9 %. V rámci Národního rozvojového plánu 2018–2022 (Plano de Desenvolvimento Nacional 2018–2022, PND) Angola vynaloží významné prostředky do rozvoje vybraných odvětví, mezi něž patří těžební sektor, zemědělství a rybolov, energetika, stavebnictví a infrastruktura, s cílem rychleji diverzifikovat národní hospodářství. To vytváří lukrativní obchodní příležitosti pro zahraniční dodavatele a investory, včetně těch z České republiky, kteří se mohou uplatnit na angolském trhu napříč všemi obory, od strojního vybavení, důlních zařízení, zemědělské techniky až po dopravní prostředky.

Zemědělská výroba je dlouhodobě považována za prioritní oblast. Angola disponuje 35 miliony hektarů úrodné půdy. Paradoxem zůstává, že z této plochy je aktivně obděláváno pouze 15 % a 50 % spotřeby potravin je kryto dovozem. Jen v roce 2018 vláda alokovala 166,3 milionu amerických dolarů na rozvoj produkce skotu a drůbeže, pěstování zeleniny, kukuřice či sóji. Další obrovské projekty jsou připravovány ve spolupráci se Světovou bankou (WB) a Africkou rozvojovou bankou (AfDB). V Angole je silná poptávka po technologiích na zpracování a uskladnění zemědělské produkce a tropického ovoce, průmyslových mlýnech, zavlažovacích systémech, traktorech, pesticidech, hnojivech a semenech.

Dalším perspektivním sektorem je výstavba železniční infrastruktury a rozvoj letecké dopravy. V zemi se nachází 2626 km opravených železnic rozdělených do tří hlavních oddělených úseků s rozchodem 1067 mm: trať Luanda-Malange (425 km) na severu; Lobitský koridor (1344 km) vedoucí od pobřeží k hranicím s Demokratickou republikou Kongo; a trať Mocamedes spojující města Namibe a Menongue (857 km) na jihu. Budoucí plány na rozvoj železnic zahrnují rozšíření jejich délky až na 10 000 km s cílem propojit všechny tři hlavní úseky a prodloužit Lobitský koridor do sousední Zambie. Přestože jsou železnice stavěny prostřednictvím čínských investic, západní firmy mohou dodávat státním dopravcům nezbytné železniční vybavení, včetně lokomotiv, vagonů, náhradních dílů, osvětlení, opravárenských závodů atd.

Perspektivní je i rozvoj a obnova regionálních letišť. V Angole se nalézá dohromady 30 letišť, přičemž pouze 17 jich může přijímat komerční lety. V roce 2020 by mělo být otevřeno nové mezinárodní letiště 40 km od Luandy s plánovanou kapacitou odbavení až 13 milionů pasažérů ročně. Dalším zajímavým tématem je bezesporu i výstavba městské infrastruktury v kontextu strategického plánu „Luanda 2030“ zaměřeného na rozvoj hlavního města.

Prioritou Angoly je v neposlední řadě i rozvoj energetické produkce, která se v současné době pohybuje celkově okolo 6,3 GW. Díky obrovským vodním zdrojům jsou dvě třetiny výroby kryty prostřednictvím soustavy velkých a malých hydroelektráren. V letošním roce bude dokončena přehrada Laúca na řece Kwanza, prozatím největší vodní dílo v Angole, jehož šest turbín bude souhrnně generovat 2 GW elektrické energie. Do roku 2025 by mělo být v zemi nainstalováno dalších 3,6 GW elektrické energie a elektrifikace měst má dosáhnout 60% úrovně. Podle studie Ministerstva energetiky a vodních zdrojů z roku 2014 činí energetický potenciál Angoly v oblasti obnovitelných zdrojů až 39,2 GW.

Obnovování kontaktů

Česká republika a Angola mají dlouhou tradici bilaterálních vztahů, které sahají do doby ještě před nezávislostí země. V průběhu 70. a 80. let Československo dodalo do Angoly několik investičních celků a mnoho angolských studentů studovalo na českých univerzitách.

Povědomí o československé průmyslové značce v zemi dodnes existuje, což poskytuje českým exportérům a investorům určitou konkurenční výhodu.

S ohledem na skutečnost, že angolské hospodářství je stále z velké části řízeno státem, jedná se o jeden z mimoevropských trhů, kde jednání na vládní úrovni může skutečně otevřít dveře pro české firmy. V současné době Česká republika podniká řadu kroků k posílení kontaktů mezi českými a angolskými subjekty.

V říjnu 2018 se angolská delegace pod vedením Ministerstva průmyslu Angoly zúčastnila jubilejního 60. ročníku Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Angolské firmy zde vyjádřily zájem o akvizici českých strojírenských technologií a na oficiální úrovni byl dojednán plán brzkého sjednání nové mezivládní dohody o hospodářské spolupráci, která založí smíšený hospodářský výbor, jehož úkolem bude podporovat zapojení českých firem do ekonomických projektů v Angole.

Text: Michal Prokop

Foto: Shutterstock