Ilyas Cosgun: Turecko je přátelské vůči investorůmK založení firmy tam stačí jen šest dnů

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj bude země půlměsíce v letech 2011 až 2017 nejrychleji rostoucí ekonomikou světa. O potenciálu spolupráce českých a tureckých firem jsme hovořili s Ilyasem Cosgunem z Česko-turecké asociace mladých podnikatelů.

Vaše asociace se mimo jiné snaží prohloubit komunikaci mezi českými a tureckými podnikatelskými subjekty a vyhledávat exportní a investiční příležitosti pro obě strany. Jaké projekty připravujete?

V souvislosti s letošní návštěvou premiéra Recepa Tayyipa Erdogana v ČR jsme často slýchali, že tuzemští podnikatelé mají málo informací o možnostech obchodní spolupráce s Tureckem. Proto pracujeme na spuštění internetového portálu Most tureckého obchodu, na němž budeme prezentovat aktuální informace o turecké ekonomice, firmách, osobnostech a podnikatelských příležitostech. Příští rok chceme v Praze uspořádat Česko-turecké obchodní fórum, jehož součástí budou bilaterální jednání s tureckými podnikateli. Naším cílem je také zvát turecké firmy do tendrů vyhlašovaných v České republice. V září jsme o této možnosti informovali potenciální zájemce přímo v Turecku.

Již nějaké akce proběhly?

V červnu jsme se zúčastnili veletrhu Turkiye – World Trade Bridge zaměřeného na stavebnictví a 25. a 26. listopadu proběhne v Istanbulu taková akce věnovaná zemědělství a potravinářství, něco podobného jako u vás Země živitelka.

Jak na tyto příležitosti reaguje česká strana?

Větší firmy, které se rozhodly expandovat do Turecka, tam již mají svá zastoupení nebo využívají zastoupení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (dříve CzechTrade – pozn. red.). Ty menší, které zatím váhají, jsou velmi obezřetné. Uvítali bychom, kdyby našich akcí, kde mohou navázat osobní kontakty, využily ve větší míře. Nejúčinnější je, když si první kontakty v novém teritoriu každý „odpracuje“ sám.

Zprostředkované informace nenahradí osobní pobyt v místě podnikatelského zájmu. Ale ten bývá časově limitován. Jste schopni zájemcům z řad exportérů vytipovat spolehlivé turecké protějšky a finančně přiměřené právní a poradenské služby?

 Ano, známe turecké prostředí, z něhož pocházíme, i české, protože jsme tu vystudovali a žijeme tady. Výhodou je také naše znalost českého jazyka a zdejší mentality. Své akce koordinujeme s největším podnikatelským uskupením v Turecku Tuscon.

Můžete je představit?

Konfederace podnikatelů a průmyslníků Turecka (Tuscon) je největší nevládní instituce u nás a zastupuje 168 podnikatelských svazů a 7 obchodních federací, 100 tisíc společností a 35 tisíc podnikatelů. Nabízí široké spektrum služeb, od pořádání podnikatelských misí přes investiční projekty až po zprostředkování kontaktů mezi tureckými a zahraničními subjekty. Disponuje rozsáhlou mezinárodní sítí, z níž nejvýznamnější jsou reprezentace v Bruselu, Washingtonu, Moskvě a Pekingu.

V souvislosti s hospodářskou recesí roste zájem českých exportérů o mimoevropská teritoria. Často tam však narážejí na celní a administrativní bariéry. Jak je v tomto ohledu mezinárodnímu obchodu otevřené Turecko?

Naše země liberalizovala zahraniční obchod již v osmdesátých letech dvacátého století. Podpis dohody o celní unii mezi Tureckem a EU otevřel cestu k harmonizaci cel a celních předpisů. České zboží je proto v Turecku osvobozeno od cel. Ovšem v některých případech může obchod komplikovat požadování nestandardních dokumentů při dovozu nebo cenová preference při využívání místních dodavatelů. Na podobné komplikace však v různé míře narazíte všude na světě.

Důležitým dokumentem, který vstoupil v platnost loni v březnu, je dohoda mezi ČR a Tureckem o vzájemné podpoře a ochraně investic. Je součástí velkorysého programu Turecka na podporu zahraničních investic. Patří do něj mimo jiné regionální pobídky pro investice také do zaostalejší východní části země. Pro zahraniční subjekty jsou zajímavé třeba tím, že počítají s výjimkami z cel a DPH.

Takže se čeští podnikatelé nemusejí obávat složitých ochranářských bariér?

Určitě ne. Během více než padesáti let, během nichž naše země jedná o při-stoupení k Evropskému hospodářskému společenství a později k EU, se Turecko významně přiblížilo evropským standardům. Tento proces se urychlil zejména od roku 2002, kdy vstoupila v platnost poslední část velké ústavní reformy, kterou požadovala Evropská unie.

V jakých oblastech mají české firmy největší příležitosti?

Ve strojírenství, energetice, automobilovém průmyslu, výrobě zdravotnických produktů a v obnovitelných zdrojích. Češi mají před námi stále náskok v moderních technologiích a udržují si renomé spolehlivých partnerů a dodavatelů kvalitních výrobků za nižší ceny, než za jaké prodávají Němci a Francouzi. Turecko má pro český byznys ještě jeden benefit. České firmy mohou společně s tureckými snáze pronikat na třetí trhy. Myslím tím především státy Střední Asie, Rusko, Blízký východ a rovněž Afriku. Turecká vláda posiluje v těchto teritoriích ekonomickou diplomacii. Například v Africe zvýšila v posledních letech počet velvyslanectví ze čtyř na deset.

Co brzdí rychlejší rozvoj vzájemné obchodní spolupráce na turecké straně? 

Europeizované a globalizované vrstvy, zejména finančníci, ekonomové a byznysmeni, se o středoevropský civilizační okruh zajímají, považují ho za perspektivní a ví o něm poměrně hodně. Menší podnikatelé o Česku buď nevědí vůbec, nebo je považují za příliš malý trh. Snažíme se jim vysvětlit, že jde o logisticky zajímavou a průmyslově vyspělou destinaci v centru Evropy s příznivým daňovým systémem. Řadu z nich však odrazuje složitý a zdlouhavý proces udělování víz. A s tímto problémem se nepotýkají jen fyzické osoby a malí podnikatelé, ale i velké firmy.

České firmy mohou společně s tureckými snáze pronikat na třetí trhy.

Turecké úřady jsou při udělování víz pružnější?

Víza udělujeme již elektronicky a v řádu několika dnů.

Turky předchází pověst zdatných obchodníků. S čím by měli čeští podnikatelé v kontaktu s tureckými partnery počítat?

Zatímco Češi jsou v obchodním styku rezervovanější, my jsme bezprostřednější a kreativnější. U nás se s trochou nadsázky říká, že nejnadanější dítě se bude věnovat obchodu a méně chytré půjde na studia. Každopádně by si měl tuzemský podnikatel zajistit z důvěryhodného zdroje reference o potenciálním partnerovi. Turečtí obchodníci jsou dobří psychologové a během běžné konverzace dokáží odhalit slabé i silné stránky mentality svého protějšku.

Zdůraznil bych také trpělivost, protože obchodní vztahy jsou v Turecku postaveny na důvěře a přátelství, které se vytvářejí vždy dlouho. Tamější firmy jsou většinou rodinného typu a hlavní slovo v nich mají příslušníci starší generace.

Ještě před dvěma lety uváděli analytici, že čisté marže malých a středních podniků v Turecku se pohybovaly jen mezi 5 a 15 %. Nedokázaly tak nashromáždit dost prostředků, aby mohly investovat, a místo výroby začaly víc dovážet. Podařilo se již vládě vyřešit tento strukturální problém?

 Naše vláda se jím intenzivně zabývá. Za největší problémy považuje velkou závislost na zahraničním spekulativním kapitálu, rozsah šedé ekonomiky, která je odhadována ve výši 27 procent HDP země, a v neposlední řadě slabou konkurenceschopnost exportérů a přílišnou závislost na domácí poptávce. Podle Eurostatu míří turecké zboží téměř z padesáti procent do zemí evropské osmadvacítky a vláda v Ankaře se – mimo jiné i posílením ekonomické diplomacie – snaží pomoci zejména malým a středním firmám proniknout na trhy Asie a Afriky.