S hudbou do Nového světaPlánovat americké turné je dnes větší rébus než jindy

Když v roce 1892 Antonín Dvořák odjížděl do Ameriky, čekalo jej téměř čtrnáctidenní cestování. Jen samotná plavba přes Atlantik trvala devět dní a jeho rodinné příslušníky většinu z toho času trápila mořská nemoc. Posádka lodi, která konečně připlula do přístavu, musela na vylodění ještě den čekat v karanténě, než mohla poprvé vkročit na půdu Nového světa. Ačkoli o cestování do USA si zatím můžeme nechat zdát, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se připravuje na velké americké turné. Tak velké, že není možné na něm kvůli pandemii přestat pracovat. Má se uskutečnit na přelomu zimy a jara 2021 a i bez současné koronavirové krize by bylo logistickým oříškem. Od českého orchestru totiž právem všichni očekávají jen to nejlepší; příkladné a autenticky české provedení díla Antonína Dvořáka, který Čechům v Americe udělal dobré jméno. A tomu je třeba dostát.

Poprvé v roce 1969

Americkou premiéru slavil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v roce 1969, kdy koncertoval v Pittsburghu s dirigentem Václavem Smetáčkem. Chystané americké turné bude v pořadí osmé. Plavbu lodí, která by trvala devět dnů, si ale orchestr dokáže jen těžko představit. A karanténu? Všichni pevně věří, že v roce 2021 již nebude nutná. Stovka muzikantů, management, lékař i několik tun hudebních nástrojů a koncertního vybavení cestuje samozřejmě letecky, i tak bývá cesta nesmírně náročná a vyčerpávající. Na letišti je pro orchestr připraveno několik autobusů a na nástroje, které musejí letět pár dní předem, čeká kamion spediční firmy, kterou zajišťuje americká strana.

Letos v únoru se ředitel orchestru FOK Daniel Sobotka vypravil do New Yorku dojednávat detailní plán zájezdu, aniž by tušil, jak se vše během následujících měsíců změní. „Urputně, po milimetrech řešíme produkční rébus: trasu, velikost obsazení orchestru, časovou náročnost přejezdů, hotely, letenky, víza, pojištění,“ řekl krátce před začátkem pandemie koronaviru, „a pak vplujeme do úplně jiných vod, když jsme u hudby samotné a diskutujeme o programu. Jako bychom tu byli my víc doma než Američané: Devátou symfonii Antonína Dvořáka? Americká inspirace a souvislosti jsou zřejmé. Nebo bychom raději hráli Sedmou symfonii a k tomu Klavírní či Violoncellový koncert?“

Vůle překonat problémy je oboustranná

V mezičase se svět pořádně zkomplikoval a znervózněl. Zdá se až neuvěřitelné, že i nyní na obou stranách panuje vůle k řešení a pevné přesvědčení, že svět bude zase normální. Rozmanité krize jím přeci zmítaly i dávno před námi. Antonína Dvořáka z Ameriky vyhnal nejen stesk po domově, ale také ekonomická krize roku 1893, přezdívaná „stříbrná panika“. Společnost se vyrovnávala s finančními ztrátami a newyorská konzervatoř, kde byl Dvořák ředitelem, přišla o sponzory. A tak postupně nebyla schopna pokrýt štědrý honorář, který Dvořákovi slíbila. Několik měsíců vyučoval a komponoval bez finanční odměny.

Při dnešní krizi naštěstí máme opatření, která pomáhají její důsledky (nejen finanční) zmírnit. I tak se ale plánování na delší dobu dopředu mění v noční můru. „Vždycky musíme mít i záložní program pro orchestr, kdyby náhodou nemohl odletět a celé turné se zrušilo, a jsme si vědomi, že tentokrát to riziko je výraznější než kdy dřív. Přemýšlíme o všech variantách a velmi těžko na ně nacházíme odpověď. Loni jsme plánovali turné po Velké Británii a nevěděli jsme přitom, kdy a jak proběhne brexit, který se nebezpečně točil okolo termínu našeho odletu. Nakonec všechno dopadlo dobře a turné jsme zvládli. Zatím tedy myslíme pozitivně a věříme, že se do Ameriky vydáme,“ říká manažerka orchestru FOK Margita Losová.

Pod rouškami členů managementu se rýsují úsměvy, když přicházejí se zprávou, že s orchestrem do USA pojedou dva mladí, ale zároveň již zkušení a etablovaní čeští sólisté – klavírista Marek Kozák a violoncellista Tomáš Jamník. „Požadavkem pořadatele bylo přivézt české sólisty a ideálně představit naši mladší generaci, což jsme velmi uvítali, protože to je součást našeho poslání – ať už u nás nebo ve světě, nesmírně rádi podporujeme nadějné talenty,“ vysvětluje Margita Losová.

Pozván do Ameriky, aby ukázal cestu mladým skladatelským talentům, která by vedla k vytvoření nového národního kompozičního stylu, projevil Antonín Dvořák svoji troufalost a nadčasovost, když ve své době prohlašoval, že americkou národní hudbu je třeba vystavět na prvcích indiánské a černošské hudby, a programově Afroameričany přijal na konzervatoř. Pro představu situace: Amerika se v těch letech čerstvě řídila doktrínou „equal but separate“ a i to byl velký společenský pokrok. Zpočátku nedůvěřivé reakce Dvořákových současníků vystřídal bouřlivý nástup jazzu, který se však rozvinul teprve o generaci později a jehož se skladatel nedožil.

Antonín Dvořák by měl radost

Dnes již nepochybujeme o přínosu kulturní výměny, která koneckonců formovala i Dvořákova nejslavnější díla. Kromě Novosvětské symfonie k nim patří také třeba slavný Americký kvartet a částečně rovněž Violoncellový koncert h moll, který mimochodem bude hrát právě Tomáš Jamník s Pražskými symfoniky a který vznikl na samém sklonku Dvořákova amerického pobytu. Skladateli, který v Americe nabyl spoustu zkušeností a fantastických zážitků, přeci jen Čechy scházely a nemohl se po dlouhé době dočkat návratu.

„Dosud nejdelší zájezd orchestru FOK do USA se konal v roce 2005, navazoval bezprostředně na 15 koncertů v Německu a čítal 29 koncertů. Rekord FOK v jedné tour je ale 44 koncertů,“ napsal Pavel Verner, tehdejší člen orchestru a kronikář. „Nyní nás čeká sice ‚jen‘ devatenáct koncertů, ale i to znamená pro orchestr celý měsíc na cestách. Takovéto turné se plánuje alespoň čtyři roky předem,“ uvádí Margita Losová. „Pro mě je zásadní, aby vše, co domluvíme, bylo co nejdetailněji propracováno. Chci, aby naši muzikanti měli prostor se soustředit na prvotřídní výkon, reprezentovali Čechy i jméno Antonína Dvořáka co nejlépe a abychom se všichni vraceli domů s hřejivým pocitem.“

Text: Tereza Axmannová

Foto: archiv FOK