Josef a Jan Látovi: Data jsou náš denní chleba

S nástupem Průmyslu 4.0 se převažujícím tématem v mediálním prostoru stala robotizace. „Ale pro průmyslové podniky představují roboty jen jakousi konfekci, podmínku nutnou, kterou si pořídí, aby zefektivnily výrobu, snížily objem namáhavé práce a zajistily co největší bezpečnost pracovníků. Průmysl 4.0 a jeho přínos pro konkurenceschopnost spatřujeme v automatizaci a digitalizaci, práci s daty pro včasné rozhodování,“ shodují se bratři Látové, spolumajitelé rodinné akciové společnosti BENEŠ a LÁT. Tedy obchodní ředitel a ryzí strojař Josef a nositel titulu Manažer roku 2021, CFO a ekonom Jan.

Read in English

V posledních letech umožnila robotizace firmám ušetřit lidskou sílu a s ní spojené náklady. Současně však stouply platby za energie, jejichž dlouhodobě relativně nízké ceny do jara roku 2021 nikdo moc neřešil. Roboty sice nemají potřeby jako člověk, ale jsou energeticky náročnější jak v provozu, tak ve stand-by režimu. Pod tlakem nové reality se proto začínají firmy zaměřovat na eliminaci neprodukční energie.

Energie šla šestkrát nahoru a výroba na polovinu

„Asi patnáct let se ceny energií ‚placatily‘ zhruba na stejné výši až do jara předloňského roku, kdy začaly poměrně svižně růst. Slévárenství patří mezi energeticky nejnáročnější obory. Energie u nás do té doby tvořila zhruba 4 až 5 procent celkových nákladů. Dlouhodobě jsme do dvaceti procent predikované spotřeby nakupovali dopředu, i když se forwardové ceny při realizaci nacházely o něco výš než na spotu, jednalo se o jakousi ‚pojistku‘. Zbytek spotřeby byl vyrovnáván na spotu, protože náš odběr je v průběhu dne i týdne nevyrovnaný, nedokázali jsme si zajistit víc. Jenže v krátké době nastala skoková změna v chování trhu.

Zatímco faktura za měsíční odběr se do března 2021 pohybovala mezi sedmdesáti až osmdesáti tisíci eur, v srpnu 2022 to bylo už 400 tisíc eur. Jako prvovýrobci se běžně v ziskovosti pohybujeme v malých jednotkách procent, nárůst nákladů na energie tak byl během pár měsíců významně vyšší než běžná míra ziskovosti. Protože v týdenních intervalech sledujeme hlavní parametry výroby a jsme schopni posoudit a vyhodnotit, kolik kilowatthodin u nás stojí výroba každého z 1600 produktů, vytvořil jsem proto již v létě 2021 model energetické doložky pro naše odběratele, v němž jsem zohlednil náročnost zákazníkova portfolia. Model je otevřený, kopíruje pohyb cen energií na burze jak nahoru, tak poslední tři kvartály bohudík i dolů,“ vysvětluje Jan Lát s tím, že většina zákazníků tehdy ještě vůbec netušila, co je v blízké době čeká. „Naším cílem není uměle nafouknout ceny a ‚odřít‘ naše klienty, ale přežít a nepřerušit dodavatelsko-odběratelský řetězec.“

Počáteční impulz k širšímu využití datové analytiky a vizualizace dat nejen ve výrobě, ale i vývoji přišel po roce 2003 s nástupem IT specialisty Zdenka Piovarčiho. V následujících letech společnost zejména díky němu vybudovala centrální systém, do něhož sbírá procesní data, případně i logistická, data z výrobních zařízení, ale také od operátorů na výrobních linkách, kteří mohou upozornit na opakující se problémy a ve spolupráci s dalšími specialisty nalézt jejich řešení. Nad daty běží algoritmy vyhodnocující možné opakování poruch, predikující potřebnou údržbu a další obtížně odhalitelné stavy.

Bez litých odlitků se žádný obor neobejde

Už ve středověku se na území českých zemí provozovalo slévárenství, které bylo na špici oboru. Dvacáté století přineslo řadu novinek a jednou z nejvýznamnějších bylo odlévání hliníku. Převratným objevem byla technologie tlakového lití. Jak je pro průmyslový stát slévárenství důležité, svědčí mimo jiné přes 500 sléváren, které se na území samostatného Československa nacházely v roce 1918. Na nepostradatelnosti tohoto oboru pro průmysl se nic nezměnilo dodnes. Většina komplexnějších průmyslových výrobků se bez odlitků stále neobejde. Moderní slévárenské technologie totiž umožňují zhotovit tvarově náročné díly, které by se jinak při zachování potřebných vlastností nedaly buď vyrobit vůbec, nebo jen za nepřiměřeně vysokých nákladů.

Společnost BENEŠ a LÁT osmdesát procent produkce exportuje. Dominantním cílovým teritoriem je Evropa, především Maďarsko, Německo a Polsko, ale v poslední době se jí otevírají i náročné a metalurgicky vyspělé trhy s levnými zdroji energie ve Skandinávii, kam směřují hliníkové odlitky k výrobcům lodních pohonů či dětských hřišť. Čím Skandinávii oslovila firma ze surovinově chudé země s několikanásobně dražší energií? (Pozn.: Megawatthodina elektrické energie přišla do poloviny roku 2021 českého výrobce asi na 40 až 50 eur, zatímco ve Skandinávii na 1,4 eura.)

V budoucnu bude datový analytik tak trochu každý.

„Aktivním přístupem k inovacím a šetrným vztahem k životnímu prostředí. Díky našemu vývoji a spolupráci se společností Cardam se nám podařilo dodržet technické parametry požadované zákazníkem a současně redesignovat (topologicky optimalizovat) výrobek tak, aby se jeho hmotnost snížila ze dvou kilogramů na 1,2 kila. Výsledkem je pokles energetické náročnosti na jeho výrobu, úspora materiálu a nižší náklady na dopravu, a tedy významné snížení uhlíkové stopy,“ odhaluje tajemství úspěchu na ekologicky senzitivních trzích Josef Lát. „Předností Skandinávců je oproti velkým evropským ekonomikám a nadnárodním korporacím také jejich otevřenost vůči partnerovým argumentům a novým, udržitelným řešením.“

O smysluplnosti přesunu výroby blíž k cílovým trhům v kontextu výrobních nákladů a hodnoty času ušetřeného za dopravu už není pochyb. Podle výzkumu společnosti McKinsey hodlá většina výrobců relokovat do roku 2025 až 20 % své výroby blíž svým odbytištím. Stále však panuje řada mýtů, například o nekompatibilitě průmyslové výroby s ekologií, a to i tam, kde by to člověk nečekal. „Jako řada jiných se naši skandinávští partneři domnívali, že nejvýhodnější výroba hliníku je primární cestou – elektrolýzou z bauxitu. Jenomže ta je energeticky mnohem náročnější než získat ho recyklací z odpadů. V našem byznysu běhá po planetě už tolik této suroviny, že firmy, jako je naše, využívají pro vlastní výrobu převážně recyklovaný hliník, do něhož se přidává jen pár procent nového.“

Diverzifikace se osvědčila v každé krizi

„Každá krize v novodobé historii naší firmy byla jiná a jiné byly i způsoby, jakými jsme se s ní vyrovnávali. Naštěstí máme již od počátku tisíciletí poměrně hodně diverzifikované výrobní portfolio. Nastavili jsme si jednoduchá pravidla. Žádný zákazník by neměl dlouhodobě překračovat patnáctiprocentní podíl na tržbách a žádný segment trhu by neměl tvořit víc než 25 procent obratu. Osmdesát procent obratu nám dnes dělá sedm segmentů – zejména kolejová vozidla, vysokozdvižné vozíky, telekomunikační zařízení, automotive, ruční nářadí a další. Zbylých dvacet procent pokrývá sektor potravinářství, medicíny, dětských hraček a stavebnic a podobně.

Toto široké spektrum nám pomohlo vyrovnat se s krizí v letech 2008 a 2009, protože každý segment padal jindy. Infarktové stavy nám přineslo období 2017 až 2018, když všechny segmenty rostly současně a všichni objednávali i o desítky procent víc oproti předchozímu období, a chtěli to hned. Rozběhli jsme čtyřsměnný provoz, a stejně někteří zákazníci museli chvíli počkat.

Další stres přišel s covidovými opatřeními, na která navázal nedostatek polovodičů, růst cen energií a konflikt na Ukrajině. Tentokrát se však oproti minulosti projevila krize plošně ve všech segmentech tím, že se sešlo v řadě několik vlivů, které trvají v podstatě souvisle již čtvrtým rokem a žádný ze segmentů zatím nenaskočil na rostoucí trajektorii. Navíc turbulentní vývoj na trhu s energiemi přinesl i změny v konkurenčním prostředí. Do budoucna bude obtížnější obstát v soutěži se slévárenskými firmami z USA a jižního křídla EU, kde ceny energií rostly řádově pomaleji než u nás. Proto svou perspektivu spatřujeme především v rozšíření technologického portfolia a další digitalizaci a automatizaci,“ říkají představitelé třetí generace rodinné firmy.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv společnosti BENEŠ a LÁT