V Africe mu říkají Mr. Tiger. Před dvanácti lety totiž Milan Máša spolu se svým spolužákem z vysoké školy a svého času finančním manažerem společnosti Gillette Czech Marianem Michlíčkem a jeho kolegou oživili a rozvinuli šedesátiletou exportní tradici čepelek z Jevíčka do Afriky a jihovýchodní Asie.
V ekonomice silně orientované na automobilový průmysl se může sázka mladých inženýrů na tradiční produkt jevit jako pošetilá. Prodej uhlíkatých čepelek v celkovém objemu kolem tři čtvrtě miliardy jen na západoafrických a jihoasijských trzích však svědčí o důkladné rozvaze, znalostech, praxi a právem odměněné úctyhodné odvaze.
Když se v roce 2005 rozhodli koupit od společnosti Gillette Czech, která se později stala součástí koncernu Procter and Gamble, podnik na výrobu světoznámých čepelek Astra spolu s kontraktem na výrobu uhlíkatých čepelek, dali dohromady jen prostředky na základní jmění. Kapitál na zakoupení továrny a zařízení museli plně pokrýt z bankovního úvěru.
„Při rozjezdu to byl velký balvan u nohy. Nechali jsme kontrakt běžet ještě asi tři roky a v období krize 2008 až 2009 jsme od tehdejšího obchodního partnera Procter and Gamble zakoupili vlastnická práva k ochranným známkám Tiger, Tatra, Sokol a Luxor. Naší výhodou bylo, že jsme převzali stabilizovanou výrobu a trh a mohli se opřít o vlastní zkušenosti z působení v nadnárodních společnostech,“ vysvětluje někdejší marketingový manažer amerického koncernu DuPont v Německu a současný spolumajitel Czech Blades Milan Máša.
Výjimku představovala prestižní značka Astra, jejíž výrobu společnost Procter and Gamble přesunula v roce 2004 do Ruska. Propad rublu v roce 1997 tak původní záměr pouze oddálil, ale neodvrátil. Od roku 2004 sjíždějí astry z linek v Petrohradu. Z výběrového řízení na prodej podniku v Jevíčku, do něhož se přihlásilo dvanáct zájemců, vyšli vítězně právě tehdejší finanční ředitel firmy Marian Michlíček, její výrobní ředitel Radomír Barák a bývalý spolužák a kamarád Milan Máša. Vznikla tak společnost, jejíž výroba během poměrně krátké doby stoupla asi o třetinu, počet pracovníků vzrostl téměř o čtvrtinu na 220 a obrat asi na 350 milionů korun.
Čepelky z Jevíčka do každé domácnosti?
Zatímco na českém trhu natrefíte na uhlíkaté čepelky již jen vzácně, mimoevropský trh s nimi stále roste. Souvisí to s typem vlasů a vousů zákazníků v Africe a jihovýchodní Asii a univerzalitou použití nástroje. Uhlíkatými čepelkami z Jevíčka si tam lidé nejen holí vousy, hlavy a těla, ale řežou si i vlasy, používají je k pedikúře, ve zdravotnictví i v průmyslové výrobě, například na řezání plastových fólií a PET lahví. Jsou sice oproti nerezovým při holení méně komfortní a rychleji korodují v extrémně vlhkém prostředí, zato tvrdší a ostřejší. V jihovýchodní Asii slouží také k zařezávání kaučukovníku a stonků rýže.
Pro Czech Blades je však největším trhem Afrika. „Velkou výhodou při koupi firmy byla skutečnost, že jsme s ní převzali i její africká a asijská odbytiště včetně zaběhnuté obchodní sítě. Konkrétně v západní Africe spolupracujeme se spolehlivým partnerem, s jednou z největších distribučních společností na kontinentu. Předci jejích indických majitelů se tam etablovali již před dvěma sty lety. V jihovýchodní Asii, kam putuje asi dvacet procent našeho uhlíkatého sortimentu, jsme si našli distributora sami v roce 2009. Menší množství směřuje na Blízký východ, do Jižní Ameriky a východní Afriky, z níž předchozí vlastníky společnosti bohužel vytlačili levnějšími imitacemi Číňané a zatím se nám nepodařilo se dostat zpět. O nezanedbatelný odbyt jsme v souvislosti s válkou přišli také v Sýrii,“ mapuje exportní destinace obchodní ředitel.
Tradice a inovace pod jednou střechou
Známá pravda, že stabilní a zodpovědná firma stojí na několika pilířích, platí i pro Czech Blades. S cílem upevnit své postavení na zahraničních trzích se vedení společnosti rozhodlo masivněji investovat také do technologie nerezových čepelek, kterou předchozí majitel přenesl do své petrohradské pobočky.
V následujících dvou letech hodlá pořídit nové linky, kalicí pece a brusy za zhruba 120 milionů korun. Tato opatření společně s náborem až 70 pracovníků by měla vytvořit podmínky pro roční produkci asi 220 milionů nerezových čepelek.
Součást výrobního portfolia jevíčské společnosti představují rovněž průmyslové čepelky v objemu asi 30 milionů kusů ročně, který kontinuálně roste. Směřují převážně k evropským zákazníkům zejména v automobilovém, plastikářském a obalovém průmyslu. Jsou potřeba například při začišťování plastových výlisků po vyjmutí z formy, výrobě autoskel, odstraňování nepřesností plastikářských výrobků, v logistických areálech, skladech a stavbách, při výrobě bytových doplňků, reklamních polepů, při pokládce podlahových krytin a v neposlední řadě i v úklidových firmách. Oblíbené jsou i mezi modeláři a výrobci elektroniky.
Evropa zralá pro kreativní destrukci
Mnohé naše firmy se často a právem odvolávají na dlouhou tradici českého strojírenství. V souvislosti s ekonomickou transformací po roce 1989 a globálním přesunem výrob z rozvinutých zemí do Asie však významně poklesl počet českých finálních dodavatelů strojů a zařízení ve prospěch subdodavatelských aktivit převážně pro automobilový průmysl.
„V posledních letech jen horko těžko hledáte po Evropě firmu, která by vám dodala technologické zařízení na míru. Příliš mnoho českých firem se i při vědomí možných rizik vyplývajících ze silné závislosti spokojilo s působením v odvětví automotive. Naše společnost sice má technické oddělení s kvalitním týmem, nástrojárnu, údržbu a leccos si dokážeme vyrobit či inovovat sami, ale složitější technologická zařízení v podobě jednoúčelových strojů a linek musíme zadat. Aktuálně třeba potřebujeme speciální linku na balení nerezových čepelek a rozhovory s potenciálními dodavateli se odehrávají asi v tomto duchu: jste sice zákazník, ale my máme tolik zakázek na tolik let dopředu, že buď přijmete naše podmínky, včetně dlouhých dodacích lhůt, anebo máte smůlu. My teď máme spoustu a jednodušších zakázek pro automobilový průmysl. Opakovaný byznys se zkrátka uzavřel do bubliny s minimálními maržemi a vysokým rizikem a v zásadě na tom nemusí, aspoň zatím, nic měnit,“ přibližuje evropskou a potažmo českou realitu mezi výrobci speciálních či jedno účelových strojů a technického vybavení Milan Máša.
Dodavatelů, kteří by byli schopni dodat jevíčské firmě technologii podle jejího zadání, je po celé Evropě jen několik a za dveřmi jim stojí řada dalších zákazníků. Indický výrobce sice slíbí modré z nebe, ale minimálně se významně prodlouží dodací doba a problematické je také dostat od mimoevropského dodavatele zařízení se zákonem požadovanou certifikací CE. „Není normální, aby ve fungujícím tržním hospodářství o podmínkách kontraktu dominantně rozhodoval dodavatel,“ kroutí hlavou nad současným „trhem dodavatelů“ zkušený manažer.
Text: Věra Vortelová
Foto: archiv Czech Blades
