Každá zakázka je rovnice plná známých i neznámých. „vývoj je natolik nepředvídatelný, že výsledný produkt se tomu původně zamýšlenému jen více či méně přibližuje,“ upozorňuje na podnikatelské riziko Jaromír Hvížďala, spolumajitel české rodinné firmy, která se řadí mezi světovou špičku ve vývoji a výrobě automatizovaných výrobních a montážních linek.
A upřesňuje: „Hned na začátku se musíme rychle rozhodnout, kterým směrem se vydáme, promyslet si, kde by mohly vzniknout problémy a kolik času musíme do zakázky investovat. Je to velmi náročné a každé špatné rozhodnutí může generovat ztrátu. Proto se u nás obchodem zabývají naši bývalí konstruktéři, kteří rozumí celému produktovému procesu. Ale občas se samozřejmě stane, že něco nefunguje podle původních předpokladů, a naším úkolem je pak nalézt nové řešení v co nejkratším čase a s co nejmenšími náklady. Na začátku vývoje jen kvalifikovaně odhadujeme, co přesně bude na jeho konci. To proto, že sedmdesát procent našich projektů děláme pro odvětví automotive, které je velmi dynamické. Často vyvíjíme linku na něco, co ještě není úplně hotové, kde ještě probíhá vývoj. Proto se stává, že zákazník přijde s podstatnými úpravami, které úplně změní zamýšlenou koncepci.“
Nejkratší projekt linky trval dvacet pět týdnů, nejdelší asi třiapadesát. Následuje testování, ladění a další úkony, takže finální produkt je k dispozici nejdříve za půl roku.
Na vlastní riziko
„Vývoj je velké dobrodružství, ale zatím jsme měli kliku. Kromě jednoho případu z více než pěti set jsme zakázky zvládli v termínu, kvalitě i předpokládaných nákladech,“ neskrývá uspokojení zakladatel společnosti. Tuzemská i zahraniční zákaznická komunita už dobře ví, že tahle technologická firma na kraji Pardubic se podobných rizik nebojí, a proto nemá o lukrativní zakázky nouzi.
Podle něj je tajemstvím úspěchu perfektní tým. Jádro představují jeho bývalí kolegové a kamarádi, kteří k nim přišli krátce po založení společnosti a pracují tam dodnes. Víc než polovinu kolektivu tvoří čerství absolventi technických vysokých škol. Většina z nich ve společnosti pobývala již během studia na praxi. Přestože je práce v JHV odborně a psychicky velmi náročná, mohou se pochlubit takřka nulovou fluktuací.
„Myslím si, že to není jen dobrým zacházením a nadprůměrným finančním ohodnocením. U nás mají šanci všichni, kteří mají rádi stroje, jsou schopni myslet kreativně, dokáží se odpoutat od utkvělé myšlenky, když se objeví lepší, a dát se jinou cestou,“ říká Jaromír Hvížďala.
Vedoucí obchodního oddělení Jan Václavovič během prohlídky podniku dodává: „Troufnu si tvrdit, že tu máme jedny z nejlepších inženýrů, kteří jsou na českém pracovním trhu k mání. Každý ale musí projít náročným přijímacím a adaptačním procesem a musí splnit velmi náročná kritéria. Kromě potřebné odbornosti a odvahy požadujeme také psychickou odolnost, aby byl uchazeč schopen dlouhodobě odolávat stresu a snášet vysoké pracovní tempo.“
Noční můra ajťáků
Ale ani u sofistikovaných zařízení s vysokým stupněm automatizace pro provozy Průmyslu 4.0 nelze stoprocentně zaručit, že se neobjeví nějaký technický problém. Jak je servisní tým JHV Engineeringu připraven ho v digitálním prostředí odstranit bez fyzického kontaktu?
„Po dálkovém zpřístupnění našeho zařízení lokalizovaného u zákazníka jsme schopni chyby v softwaru diagnostikovat a opravit na dálku. Do cesty se nám však často staví přísné interní předpisy odběratelů, jako jsou firewally a další bezpečnostní opatření, kdy nás není partner ochoten pustit do systému. Pro ajťáka každé firmy je právě tohle noční můra, i když my máme kolikrát lepší zabezpečení než partner. Naše linky jsou každopádně pro takovou variantu vybavené. Na dálku jsme schopni s podporou zákazníka opravit i mechanickou závadu. Tento oříšek však bude třeba vyřešit, jinak nebude možné přednosti Průmyslu 4.0, který je obecně o vzájemném propojení, plně využít,“ vysvětluje stávající překážky k plné automatizaci systémů Jan Václavovič.
Originalita se nedá zcizit
V současné době se na obratu JHV Engineering podílí kolem 210 pracovníků, z nichž více než 110 inženýrů tvoří vývojové oddělení sídlící v Pardubicích a Praze. Mezi zákazníky společnosti dominují automobilky a jejich velcí subdodavatelé, kteří disponují dostatečným kapitálem na vybavení provozů nejmodernějšími automatizovanými linkami a robotickými buňkami.
Podle Jana Václavoviče se tyto technologie objevují v dalších průmyslových odvětvích zhruba s pětiletým zpožděním. Linky a stroje z JHV Engineering jsou však již nyní připraveny na změny stylu výroby. Jejich součástí může být i umělá inteligence, jsou připraveny na sběr dat, propojení, centrální statistiku a podobně a je na zákaznících, kdy a jak těchto vlastností využijí. „Zakázky si pečlivě vybíráme, poslední dva roky jsme pokrývali hlavně velké tuzemské zakázky a export představoval jen asi třicet procent produkce. Ten směřuje hlavně do Německa, dalších zemí EU, Severní a Jižní Ameriky nebo Číny. Mezi naše superzákazníky se řadí společnosti jako ASSA Abloy, BROSE, Continental, KOSTAL, Monroe, Siemens, ŠKODA Auto a mnoho dalších,“ vypočítává vedoucí obchodního oddělení. A obavy z kopírování? Ty v JHV Engineering nemají ani u Číňanů, kteří z něj bývají obviňováni nejčastěji. „Z mého pohledu není naší konkurencí ani Čína, protože každý náš produkt je vysoce sofistikovaný originál a navíc, co by ušetřili na pracovní síle, prodražilo by se jim na logistice,“ mávne nad naznačenými obavami rukou Jan Václavovič.
Proč Češi nečtou návody?
Z řady důvodů se Česká republika jeví jako země automatizaci a robotizaci zaslíbená. Na jejím teritoriu působí velký počet montážních firem, které řeší akutní nedostatek pracovníků. Díky strojům a automatizovaným linkám společností, jako je JHV Engineering, se jim daří postupně tento problém řešit.
„Čím dál víc se na nás obracejí s žádostí, abychom jim postavili automatizovanou linku, také firmy, které plánují přesunout alespoň část své výroby do zemí na východ. Tady ji otestujeme a ony si ji převezou například do Bulharska nebo Rumunska, které disponují levnější pracovní silou. Naše zařízení obsahují výkonné automatické kontrolní mechanismy, jež umožňují snížit nároky na jejich operátory a přitom zabezpečit vysokou kvalitu produkce. Jak mi tuhle vyprávěl kolega, je to z pohledu naší branže zatím ještě trochu jiný svět. Když u nás přestane něco fungovat, Čech se zamyslí, hledá chybu, proč to nejde a jak by se to dalo spravit. Technické myšlení a kreativitu, které má díky dlouhé průmyslové tradici spousta Čechů v genech, posílily ještě desetiletí socialismu. Nedostaly se k nám ani nejnovější vědecké informace, ani špičkové průmyslové výrobky, a tak jsme si na leccos museli přijít sami. Tím se naše kreativita ještě víc rozvinula,“ vzpomíná Jaromír Hvížďala na velký kus života stráveného v socialistické ekonomice.
Text: Věra Vortelová
Foto: archiv JHV Engineering
