Martin Šmejc: Češi zůstali pro Srbsko spolehlivými a srozumitelnými partnery

Text Věra Vortelová Foto archiv CzechTrade Publikováno

Srbsko si podle ratingu Světové banky Doing Business 2020 navzdory krizi způsobené koronavirovou pandemií udrželo pověst nejambicióznější balkánské země. Co se skrývá za tímto úspěchem? Nejen o tom jsme mluvili s ředitelem zahraniční kanceláře agentury CzechTrade v Bělehradě Martinem Šmejcem.

Jak se této malé zemi podařilo udržet si poměrně stabilní pozici, když pandemická krize zamávala s nejednou velkou ekonomikou?

Hlavním důvodem je skutečnost, že Srbsko není zapojeno do mezinárodních subdodavatelských řetězců do takové míry jako řada jiných zemí, mezi nimi členové Evropské unie. Proto se ho tolik nedotkly globální ekonomické výkyvy.

V čem si čeští podnikatelé vybudovali na srbském trhu respekt a důvěru?

Silné zastoupení mají naše firmy zejména ve vodohospodářství, strojírenství nebo bezpečnostních technologiích.

Od rozvojové pomoci ke komerci

V oblasti ochrany životního prostředí a odpadového hospodářství Srbsko dlouho patřilo k největším příjemcům české zahraniční pomoci. Převažuje v tomto segmentu stále forma rozvojové spolupráce nebo se již překlopila do komerční báze?

Srbsko se již poměrně dlouho nachází mimo akční rádius České rozvojové agentury, která projekty v minulosti administrovala. Naše firmy, které se v minulosti etablovaly v rámci rozvojové pomoci, se nyní snaží navazovat další spolupráci již na komerčním základě přímo s místními podnikateli a jsou úspěšné.

Češi mají v Srbsku stále dobré jméno. Máme k sobě kulturně a historicky blízko, čeští investoři jsou zde bráni ve srovnání s některými západními podnikatelskými subjekty jako spolehliví partneři. Pořád se tu dobře prodávají české strojírenské výrobky a škodovka patří k nejprodávanějším autům vůbec.

Přitažlivost Srbska pro české podnikatele příznivě ovlivňuje i vstřícný vztah srbské zahraniční diaspory, která žije hlavně v Praze, Brně a na severní Moravě. V posledních letech se uskutečnily rovněž velké zahraniční investice.

Můžete upřesnit?

Karlovarská společnost Mattoni zakoupila největšího výrobce balených minerálních vod – společnost Knjaz Miloš. Skupina PPF vstoupila do společnosti Telenor Srbija, mezi jejíž dceřiné firmy patří mimo jiné i bankovní dům a telefonní operátor. Čeští developeři se podílejí na obnově filmových studií. O údržbu letadel na bělehradském letišti Nikoly Tesly se stará společnost Avia Prime z holdingu Agrofert nebo společnost Czechoslovak Group kapitálově vstoupila do strojírny 14. oktobar ve městě Kruševac.

A co oblast vodního hospodářství?

V té je v Srbsku dlouhodobě přítomna inženýrská společnost Provod, která poskytuje místním samosprávám kompletní služby při výstavbě čističek odpadních vod a kanalizací. Ekologická struktura je v zemi dlouhá léta výrazně zanedbávaná. Srbové si uvědomují, že jako kandidátská země EU musí do budoucna splnit přísné nároky na ochranu životního prostředí a nakládání s odpady. Další společností, která se již před lety v Srbsku etablovala, jsou Vodní zdroje.

A co další tradiční obory?

Ve strojírenství bych za všechny jmenoval nejnovější investice, a to kolínského výrobce elektrokomponentů, kabelů a vodičových svazků Spel Manufacturing a výrobce plastových komponentů a stříkaných nádob pro stavebnictví a automobilový průmysl IMG Bohemia. Před pandemií se na nás obracely o pomoc s asistencí i další české firmy zejména ze stavebnictví nebo dodavatelských řetězců se záměrem přesunout do Srbska část výroby. Srbský trh také přitáhl pozornost našich firem, které se zabývají hardwarovými a softwarovými řešeními pro bezpečnostní technologie. Firmy Glomex/Mevos se podílely na modernizaci systému centrálního zásobování teplem ve městě Srbobran.

Do budoucna se velký prostor otevírá rovněž společnostem s technologiemi na ochranu ovzduší proti znečištění a dodavatelům zelených technologií. Srbsko totiž vytváří energii hlavně v uhelných elektrárnách, čímž znečišťuje ovzduší, a to má negativní vliv na zdraví obyvatelstva. Například na konci loňského roku se Bělehrad v tomto ukazateli zařadil dokonce před Peking a Dháku.

Pokud jde o nevyužitý exportní potenciál, neměli bychom opomenout ani sektor turismu, který dřímá ve stínu tradičních balkánských destinací, jako jsou Chorvatsko nebo Černá Hora.

Z vašich informací je patrné, že se Češi nebojí investovat ani do oborů náročných na kvalifikovanou pracovní sílu, jako je strojírenství. V jaké kondici se v tomto ohledu nachází srbský pracovní trh?

Srbsko je v regionu známé kvalitním technickým školstvím, ale v posledních letech jeho ekonomika pod tlakem nízkých mezd poměrně významně trpí odchodem kvalifikované pracovní síly zejména do střední a západní Evropy. V Srbsku se průměrný plat pohybuje pod pěti sty eury, zatímco v České republice nebo na Slovensku si srbský pracovník vydělá až na tisíc eur. Část kvalifikované pracovní síly se zatím drží kolem industriálních center především ve středním Srbsku, i když místní podniky, které dodávaly do Německa nebo kooperovaly s tureckými subjekty, pociťují výpadky v objednávkách a aktuálně se snaží získat nové zakázky a nabízejí zájemcům volnou výrobní kapacitu.

Obstojíme v ruské a čínské konkurenci?

Srbsko hodlá v rámci programu Serbia 2025 investovat čtrnáct miliard eur na podporu růstu své ekonomiky. Můžete uvést odvětví, do nichž budou investice směřovat, a kde by mohly české firmy hledat nové příležitosti?

V současné době srbská vláda masivně investuje do dopravní infrastruktury a jsou avizovány projekty na výstavbu 400 kilometrů nových dálnic. U zmíněného programu by mělo jít o výstavbu infrastruktury zhruba za devět miliard eur. Mnoho jednotlivých projektů získali ruští a čínští investoři, nicméně českým subjektům se nabízí možnost účasti v některých subdodavatelských řetězcích, v nichž mají slušnou šanci uspět.

Pět set milionů eur půjde na modernizaci energetické infrastruktury, čištění vzduchu z uhelných elektráren, které v dodavatelské energetické síti výrazně převažují, dále do zelených technologií. Zaznamenal jsem, že by se stát měl podílet na výměně teplárenských kotlů, modernizaci tepláren, kotelen na sídlištích a přispět na zateplení fasád na panelových sídlištích.

Z jakých zdrojů se tyto projekty financují?

Ekologické projekty jsou pokryty z předvstupních fondů EU a ze státního rozpočtu. Na projekty v dopravní infrastruktuře si Srbové vzali půjčku u Čínské exportní banky. Restrukturalizací finančních zdrojů se tak Srbové zachovali prozíravěji než třeba Černohorci, kteří Číňanům dluží částku ve výši 15 % HDP, což se blíží pandemií způsobenému propadu černohorského HDP.

Trable s rozdílnou legislativou

Co zahraničním společnostem mířícím do země, která ještě není plnoprávným členem EU, nejvíc komplikuje život?

Rozdílnosti v legislativě. Srbsko jako kandidátská země EU má sice povinnost synchronizovat svou legislativu s evropskou, ale v poslední době se tento proces velmi zpomalil. První vstup na trh může proto pro zahraniční společnosti znamenat zvýšené náklady na právní asistenci. Doporučujeme českým firmám služby místních právních kanceláří, o nichž máme dobré reference. Ty je dokáží odstínit od rozdílů, na něž nemusí být připravené. Některé kanceláře jsou schopny pracovat i v češtině. Další překážkou se mohou ukázat některé evropské certifikáty, které Srbsko neuznává. Pro podnikatelský subjekt z EU to znamená podstoupit certifikační proceduru i pro srbský trh. Náklady na ni se liší výrobek od výrobku.

Srbská republika získala status kandidáta na členství v EU již v roce 2012. Co se jí od té doby podařilo v oblasti zlepšování podnikatelského prostředí?

Srbsko využívá při lákání zahraničních investorů podobných pobídek jako v minulých třiceti letech Česká republika. Ať už se jedná o daňové prázdniny, výhodnější odkup pozemků, zrychlení stavebního řízení a podobně. Například do roku 2015 byly nepříjemnou záležitostí složitost a délka stavebního řízení, která se pohybovala kolem 280 dnů. Od té doby je zákonem proces minimálně deklarativně zastropován třiceti pracovními dny a celá procedura se pro investora výrazně zrychluje i tím, že vzniklo jedno kontaktní správní místo.

Srbsko využívá při lákání zahraničních investorů podobných pobídek jako v minulých třiceti letech Česká republika.

Stát podporuje inovace

Srbsko se netají velkými ambicemi v oblasti digitálních technologií. Vláda letos v březnu založila Institut umělé inteligence. Mohl byste nám projekt představit?

Srbská vláda se snaží vytvořit samostatnou veřejnou instituci, personálně propojenou s dosud roztříštěnou sítí vysokoškolských pracovišť zabývajících se problematikou umělé inteligence a s ekosystémem již existujících vědeckotechnických parků ve městech Novi Sad, Niš, Čačak a Bělehrad, jejichž zřizovatelem je rovněž srbský stát. Cílem této iniciativy, financované ze státních prostředků, je posílení výzkumu a vývoje, rozvoj počítačového programování a odborného poradenství, sledování a analýzy trendů v oblasti umělé inteligence a vytvoření prostoru pro odbornou debatu. Srbští odborníci na informační technologie by tak měli díky této iniciativě získat natolik atraktivní pracovní prostředí a podmínky, aby nemuseli vyhledávat příležitosti v zahraničí.

Nejen v Česku pandemie urychlila digitalizaci všech sfér života a posílila zájem veřejnosti o služby e-commerce. Kam se posunulo Srbsko?

Asi nejpatrnější urychlení digitalizace, která se stala otázkou spíše nutnosti než volby, proběhlo v bankovnictví a podnikatelské sféře. Omezení osobních kontaktů s klienty a zákazníky ještě posílilo trend elektronického a mobilního bankovnictví. Průmyslové podniky zůstaly v provozu, ale za zvýšeného důrazu na dodržování hygienických podmínek, zkracování směn a zavedení režimu home office. Využívání digitálních služeb se však v Srbsku nachází na nižší úrovni než u nás. Velké rozdíly panují i v chování běžných spotřebitelů. Platba bankovními kartami v obchodní síti a zejména v pohostinství je sice běžná, ale značná část populace stále upřednostňuje platby v hotovosti.

Srbové zatím nijak zvlášť nefandí ani nákupům přes internet a výjimku představují jenom vybrané druhy spotřební elektroniky. Zákaznický potenciál e-commerce teprve čeká na svou příležitost. Provozovatelé e-shopů by tu narazili také na problémy s distribucí. Například formát Zásilkovny či jejího ekvivalentu se v Srbsku zatím neetabloval.

Žádná česká e-commerce společnost se tedy o expanzi do Srbska ještě nepokusila?

Ještě před pandemií se na mě obrátil jeden český internetový obchod se sportovní obuví. Výborný produkt pro srbský trh, jen se po něm zapráší, pochválil jsem nápad. Má to ale háček. Srbové nejsou připraveni běžně využívat služeb e-shopů. Potřebují si zboží vyzkoušet v kamenném obchodě a případně potom, jestli to bude cenově výhodnější, si ho objednají přes internet.

A co služby jako u nás Košík nebo Rohlík a další v oblasti dodávky potravin, které v Česku za pandemie velice posílily?

O samostatně působícím subjektu tohoto druhu nevím. Ekvivalent zavážky na adresu v mnohem menším rozsahu, jako u nás provozuje Tesco, nabízejí tři obchodní řetězce – belgický Delhaize, německý Lidl a chorvatský Mercator. Srby charakterizuje jiný biorytmus kontaktů. Jít si na tržiště nakoupit čerstvé potraviny přímo od výrobců spojují se společenskými styky a příležitostí posedět si a popovídat se známými nad šálkem kávy či jiného nápoje.

S Martinem Šmejcem hovořila Věra Vortelová

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv CzechTrade

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi TRADE NEWS 4 / 2021 na straně 32-34.

Štítky Srbsko, CzechTrade

Za obsah inzerce zodpovídá inzerent. Žádné části textu nebo fotografie z Trade News nebo www.itradenews.cz nesmí být používány, kopírovány nebo jinak šířeny v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.