Vladimír Mařík: Největším problémem současné energetiky je zastaralý způsob myšlení jejích manažerů

Green Deal. Pro širokou veřejnost zatím jen ideologicky zabarvená abstraktní vize, která vyvolává optimismus i skepsi. O jeho užitečnosti a rizicích, odtržení bruselské administrativy od reality členských zemí EU, monopolizaci české energetiky, slabém využití potenciálu české vědy, nadějnosti nových technologií, potřebách změny myšlení a otevřené informovanosti jsme si povídali se zakladatelem a vědeckým ředitelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) Vladimírem Maříkem.

Na nedávné konferenci na téma Budoucnost české energetiky jste upozornil, že se nenachází v dobré kondici. Můžete pro čtenáře TRADE NEWS shrnout, kde spatřujete její největší problémy?

Česká energetika stojí před zásadní strukturální transformací. To si uvědomují všichni. Musíme a chceme naplňovat evropský Green Deal, tedy výrazně snižovat emise, v roce 2050 bychom už měli mít energetiku a celou společnost uhlíkově neutrální. Dosud však neexistuje jasný plán, čím uzavírané uhelné elektrárny nahradíme. Obnovitelné zdroje, které jsou v ČR k dispozici, a to mám na mysli především solární elektrárny v kombinaci s bateriemi, úplnou náhradu určitě neposkytnou a ani svým charakterem poskytnout nemohou. Bude chybět rychlý regulační výkon i schopnost vykrývat náhlé špičky.

Bez propojení energetiky a informatiky neuspějeme

A co zemní plyn a jádro?

Podle posledních náznaků z EU se zdá, že zemní plyn bude po určitou dobu asi patnácti let tolerován jako bezemisní palivo, ale on tak bezemisní ve skutečnosti není. Toto přechodné období nám však dá možnost vybudovat adekvátní jaderné zdroje, které jsou naší jedinou nadějí a bez nichž se v budoucnosti neobejdeme.

V přechodném období do roku 2038 budeme muset postupně přejít k decentralizované energetické soustavě, která bude kombinací páteřní sítě dnešního typu a velkého množství chytrých sítí lokálních či sítí různě agregovaných. Takovouto decentralizovanou a hodně různorodou soustavu nebude lehké uřídit a optimalizovat. A právě na té optimalizaci s využitím principů umělé inteligence bude hodně záležet. Tam bude obrovský zdroj úspor. Bez propojení energetiky a informatiky prostě neuspějeme. Už jen to, že část energie se bude spotřebovávat v blízkosti místa výroby, uspoří až desítky procent, které se jinak ztratí při přenosu v dlouhém vedení.

Dnes vidíme podnikatele, kteří už se chystají stavět nové obnovitelné zdroje a jen čekají, jaké jim budou nastaveny podmínky, jiné týmy se připravují na budování paroplynových zdrojů, ale nikdo se nepouští se vší vahou a zodpovědností do přípravy moderního řízení a dlouhodobého koncepčního plánu budování nově strukturované soustavy. Skutečně chybí integrující systémový pohled, natož konkrétnější plán. Za největší problém současné energetiky považuji zastaralý způsob myšlení jejích manažerů, který má oproti skutečným potřebám a světu dvacet až třicet let zpoždění. Jejich hlavním mottem je co nejdéle udržet současný stav. Výzvy a upozorňování akademického světa s pocitem neotřesitelných monopolistů ignorují.

Nepřipravenost energetického sektoru aktuálně pociťujeme všichni na rostoucích cenách. Dana Drábová říká, že lidé změní své chování, až jim už nezbude jiná možnost. Tento okamžik už podle vás nastal?

Jsme teprve na samém začátku procesu cenových turbulencí a komplikací v zásobování elektrickou energií. Máme za sebou jen první úlek z nárůstu cen a bankrotu prvních energetických společností, které vědomě nebyly dobře zajištěny. To hlavní teprve přijde: růst cen, výluky v zásobování elektřinou, blackouty. A pokud bude letošní zima krutá, přijde to brzy. Lidé se začínají porozhlížet po úsporách, po zateplování a budování podpůrných domácích zdrojů. Tady mám na mysli především fotovoltaiku na vlastních střechách. Ale určitě přijdou zásadnější změny v chování lidí, snaha méně spotřebovat a více ušetřit.

Nemrhat prostředky, neotálet a neměnit často směr

Slýcháme, že vývoj a aplikace nových technologií nejsou problém, ale přechod na „zelenou energetiku“ bude velmi drahý. Má vůbec někdo konkrétní představu, na kolik Evropskou unii a potažmo Českou republiku grandiózní transformace zhruba přijde?

Přechod bude opravdu neskutečně drahý a projeví se na životní úrovni každého z nás. Investice do nových zdrojů, ale i na rozšíření sítí, na což se většinou zapomíná, budou obrovské. A to nemluvím o potřebě vybudovat zcela novou informatickou podporu výrobě, distribuci a řízené spotřebě elektrické energie v podobě tzv. energetického internetu. A vedle elektroenergetiky vlastní energetika zahrnuje i teplárenství a plynárenství. I tam budou potřeba investice, a to nemalé.

Novou energetickou infrastrukturu prostě za nás nikdo nezaplatí, bude v naší finanční režii. Platit bude každý z nás. Nyní jde jen o to, abychom šli jasným směrem a nepromrhali zbytečně prostředky vyčkáváním, přešlapováním, nebo dokonce častou změnou směru. Konkrétní cestovní plán však zatím prostě nemáme. Proto ani nelze odhadnout, co všechno ta legrace bude stát. Nelze dosud ani předvídat, co se nám všechno může na té cestě podařit. Kompletní požadavky evropského Green Dealu, které jdou často proti sobě, v požadovaném časovém intervalu prostě splnit nejde. A splnit je nemůže žádná evropská země. Jsou jen zbožným přáním bruselských úředníků a politiků, kteří vyhlásili cíle bez konzultací s odborníky a bez jediné studie proveditelnosti. Prostě „zelený úděl“ se nazývá zeleným zřejmě proto, že vznikl u zeleného stolu. Ale cíle jsou v podstatě správné, jenom cesta k nim bude delší a trnitější, než si v Bruselu představují, a tím se nám prodraží.

Před třemi lety jste patřil mezi ty, kteří varovali před potenciálním zdražováním energií, jež nyní pociťujeme na vlastní kůži. Z jakých dat jste při svých predikcích vycházeli?

Vycházeli jsme z veřejně dostupných dat o stávajícím stavu elektrizační soustavy, z predikce a modelování očekávaných událostí, jako je postupné uzavírání a dosluhování uhelných elektráren v ČR a SRN, z útlumu jaderné energetiky v Německu a z odhadů situace na trhu plynu. Do našich modelů vstoupily i volně obchodovatelné emisní povolenky, které se „chovají“ přesně tak, jak jsme očekávali, i odhady dostupnosti plynu atd. Počítali jsme i s růstem spotřeby v důsledku robotizace a automatizace, elektromobility a s masovou těžbou blockchainových a bitcoinových systémů. A to jsme nečekali covid!

Ve firmách a na akademické půdě se setkáváme s technooptimismem z hlediska schopnosti vyvíjet inovativní technologie. Co když je však významná část naší společnosti neuplatí, propadne se do energetické chudoby?

Nově vyvíjené technologie mohou výzkumníky naplňovat nadějí. Ale každá z těchto technologií má ještě hodně výzkumu, vývoje, testování a požadavků na investice před sebou. Vezměte si například teplátor, tedy levný teplárenský zdroj využívající již vypáleného jaderného paliva, který vyvíjí profesor Radek Škoda u nás, v CIIRC ČVUT. Je to velmi úsporná, nadějná a hodně „zelená technologie“, ale do nasazení v teplárenství má ještě velmi daleko.

Navrhujeme a zkoušíme koncepty informatického a kybernetického řízení chytrých sítí, ověřujeme používání principů Průmyslu 4.0 v energetice. Poměrně pozitivně lze u nás hodnotit přípravu masové výroby baterií, ale tam jde vývoj tak dopředu, že ještě před zavedením výroby mohou některé typy svými parametry zastarat. Věřím však, že společným úsilím a vhodným rozložením nákladů a dotací na novou energetiku můžeme energetické chudobě našich občanů předejít. Ale musíme již konat rychle, chytře a velkoryse.

Musíme konat rychle, chytře a velkoryse.

Podniky jako účastníci energetické sítě

V poslední době je jedním z nejfrekventovanějších a nejkontroverznějších témat elektromobilita a její výrobní a provozní náklady. A současně stále více digitalizujeme. Jak je digitalizace energeticky náročná v rámci celkové spotřeby společnosti?

Digitalizace a robotizace přinášejí zvýšené energetické nároky. Provoz počítačů a zejména blockchainové technologie jsou nenápadnými, ale významnými „požeráky“ energie. Moc se ale zatím s nimi v energetických úvahách a bilancích nepočítá. Průmysl bude v dlouhodobé perspektivě potřebovat víc a víc energie. Na druhé straně je třeba vidět, že díky Průmyslu 4.0 může být v důsledku lépe optimalizována výroba a spotřeba elektrické energie, třeba i proto, že energeticky nejnáročnější výrobu lze směrovat do hodin s nejmenším očekávaným odběrem.

Moderně budované podniky budou muset taktéž zvažovat investice do vlastní výroby elektrické energie, například v kogeneračních jednotkách nebo v podobě fotovoltaických panelů na svých střechách. Podniky by se měly stále víc orientovat na svoji roli energetických samospotřebitelů, tedy účastníků energetické sítě, kteří někdy odebírají, ale jindy zase dodávají vlastní přebytečnou energii do sítě. Tedy měly by podporovat jako vedlejší efekt svých výrobních aktivit energetický systém jako celek. Bude to pro ně i ekonomicky velmi výhodné.

Podniky by se měly stále víc orientovat na svoji roli energetických samospotřebitelů.

Jak vidíte trendově spotřebu elektrické energie v ČR v příštích deseti dvaceti letech?

Podle všech odhadů bude přes všechny úspory mírně stoupat. A to nejen kvůli větší spotřebě průmyslové automatizace a digitalizace, ale i díky rostoucímu počtu spotřebičů všeho druhu a elektromobilitě. Ale je tu šance nahrazovat ztráty v síti, které dnes dosahují až třiceti procent vyrobené elektřiny, přiblížením místa výroby a místa spotřeby v lokálních chytrých sítích. Vyšší cenové hladiny zabrání plýtvání a budou podporovat úspory. Takže v některých scénářích se kalkuluje i s přibližnou stagnací spotřeby. Uvidíme.

Rozhodne o dalším vývoji naší ekonomiky spíš vyšší výkon energetiky, nebo systém energetických úspor?

O dalším výkonu ekonomiky bude rozhodovat více faktorů: kapacitní výkon energetiky a jeho stabilita, snížení ztrát decentralizací a optimalizací výroby a spotřeby, schopnost spolupráce energetiky a průmyslového sektoru, ale bezesporu i úspory u spotřebitele. O podílu jednotlivých faktorů nemůžeme bez znalosti procesu a cílů energetické transformace mnoho spekulovat. Je ale jasné, že úspory, jakkoliv veliké, ekonomiku k vyšším výkonům samy nenastartují.

Ve Francii a Německu se již delší dobu poměrně velkoryse investuje do start-upů na výzkum a vývoj technologií podporujících úspory energií. Jaké má ČR předpoklady rovněž vyvíjet úsporné technologie a uplatnit je nejen na tuzemském, ale i zahraničních trzích?

Pro vývoj moderních energetických technologií máme neméně dobrou výchozí technologickou pozici jako ekonomicky silné evropské státy. Máme výbornou výzkumnou základnu, šikovné lidi, dlouhodobou tradici ve výrobě energetických zařízení. Slabinou jsou naše zkušenosti v oblasti organizace, financování a vytěžování start-upů. Vše je zatím příliš zbyrokratizováno, včetně nastavených forem podpory. Technologicky tedy jsme na úrovni, byznysové aspekty však pokulhávají.

Pracují již české výzkumné instituce a firmy na podobných projektech?

Ano. Akademická sféra je na úrovni doby a je připravena přispět. Ale vedení rozhodujících energetických firem bohužel nemá příliš velký zájem na výsledcích z této sféry. Energetické podniky nedostatečně stimulují a jen váhavě podporují tolik potřebné projekty, nechtějí slyšet pravdu, která jim nezní lahodně. Nepřinášejí ani projekty, ani finance.

Ano, nová technologická řešení budou vyžadovat nezměrné úsilí, změnu ve stabilním a pohodlném životě energetických gigantů. Změnu starých, dnes již neudržitelných koncepcí a zajetých finančních toků. Ale bez odvážných kroků k novým technologickým horizontům budeme my a naše děti v příštích desetiletích skutečně trpět energetickou chudobou. A proto jsme se v Institutu Equilibrium rozhodli pustit do problematiky energetiky ze systémového pohledu. Chceme informovat širokou veřejnost o tom, co se vlastně děje na poli energetiky. Tak, aby si všichni uvědomovali, o jak mnoho v této klíčové chvíli jde a co nám hrozí.

Text: Věra Vortelová

Foto: archiv V. Maříka