Západní Afrika prožívá podnikatelský boom, na němž by se mohly podílet i naše malé a střední firmy. O tom, co by měly učinit, aby jim příležitosti neprotekly mezi prsty, jsme hovořili s projektovým manažerem a konzultantem Etiennem Samourou, který dlouhodobě pomáhá našim firmám prosadit se na černém kontinentu.
Exportní strategie České republiky pro období 2012 až 2020 definuje dvanáct prioritních a pětadvacet zájmových zemí, z nichž pouze tři – Ghana, Nigérie a Senegal – patří do subsaharské Afriky. Čím si to vysvětlujete?
Jedním z důvodů může být nedostatek aktuálních informací z přímých zdrojů. Česká republika zredukovala v rámci úsporných opatření síť svých zahraničních zastupitelství v rozvojových zemích a podnikatelské organizace tam reprezentaci nemají. Je to škoda, protože třeba frankofonní státy západní Afriky nabízejí v současné době mnoho příležitostí zejména pro české malé a střední firmy. Šanci mají však jen ti, kteří stihnou v příštích pěti, možná deseti letech naskočit do rozjetého vlaku.
Tato část světa je známa svou politickou nestabilitou, nachází se od nás poměrně daleko a odlišuje se i kulturně. Toho byste se jako český podnikatel nebál?
To je pravda, ale Afrika je obrovský kontinent, co platí na severu nebo na jihu, neplatí třeba v subsaharské Africe. A hlavně: Afrika se za poslední léta hodně změnila. Česká veřejnost však přijímá informace pouze ze zahraničních médií a agentur a ty se týkají jen válečných konfliktů a různých excesů, které jsou čtenářsky přitažlivé. Podnikatelé potřebují pro svá strategická rozhodnutí jiný druh informací.
Na vlastní oči
Jaké informace byste jim doporučil?
K vytvoření komplexní představy o současném ekonomickém a společenském dění v jednotlivých regionech dobře poslouží analýzy Světové banky. Dobrým vodítkem je indikátor investičního klimatu Doing Business. Ale za nezbytnou považuji čtrnáctidenní pracovní cestu do oblasti, kde byste chtěli podnikat. Není to ani organizačně složité, ani příliš nákladné. Do Afriky létám za svými klienty několikrát ročně, a tak se zájemci z českých malých a středních podniků můžeme naplánovat program, předem sjednat schůzky s místními státními úředníky a podnikateli a detailně se seznámit s tamějším prostředím. Po návratu se Češi mohou rozhodnout, zda to chtějí na africkém trhu zkusit.
Umět se prodat je pořád vaše slabina.
Nechcete snad naznačit, že tam na ně v éře velkých globálních hráčů někdo čeká s otevřenou náručí?
Všude je ostrá konkurence, více či méně seriózní byznysmeni a různá míra obchodního rizika. To se ale dá omezit dobrou přípravou a osobní zkušeností. Čeští a slovenští podnikatelé disponují oproti své konkurenci velkými přednostmi. Mají kvalitní výrobky, jsou flexibilní a nechovají se arogantně, což je v komunikaci s místními obyvateli velké plus. Ve srovnání s Němci, Francouzi, Rakušany, Nizozemci a dalšími národy se mi však jeví jako málo odvážní a sebevědomí. A zbytečně. Například v Guineji, odkud pocházím, na ně a jejich výrobky nedají lidé dopustit. Československo bylo prvním státem, který v roce 1958 uznal samostatnou Guinejskou republiku a účinně jí pomohl. Místním farmářům dodal brněnský Zetor pět set výkonných traktorů, které tam provozují díky dodávkám náhradních dílů a servisním službám Zetor Tractors a.s., který se z Afriky nestáhl, dosud. Na jméno Baťa a jeho filiálky, které v zemi vybudoval již před válkou, na Teslu, tehdejší podniky zahraničního obchodu Strojexport a Kovopol si lidé stále pamatují. A připomněl bych ještě jeden významný faktor: v rozvojových zemích pracuje ve vedoucích pozicích státní správy a v byznysu řada absolventů československých univerzit a vysokých škol. Mají hezké vzpomínky na studijní léta a často mezi sebou udržují přátelské neformální vztahy.
Afričané se přesvědčili, že importované čínské zboží je sice levné, ale není kvalitní. Proto jsou vstřícní k nabídkám z jiných částí světa.
Z českých médií nabývám dojmu, že Afriku si již „koupili“ Číňané. Nepřicházíme pět minut po dvanácté?
Číňané mají na rozdíl od většiny vyspělých zemí kapitál a jsou ochotni investovat. Proč by toho neměla Afrika využít?
Ale čínští podnikatelé prý skupují africkou půdu. To považujete za prozíravé?
To jsou dezinformace. Nejde o prodej, ale o časově omezený pronájem. Háček je ve vztahu k Číňanům jinde. Afričané se přesvědčili, že importované čínské zboží je sice levné, ale není kvalitní. Proto jsou vstřícní k nabídkám z jiných částí světa.
Trhy jako stvořené i pro malé a střední podniky
Magazín Trade News oslovuje převážně malé a střední firmy. Jak by se mohly uplatnit v rozvojových zemích, které jsou sice již samostatné, ale jejich ekonomiky ovládají nadnárodní korporace a zahraniční investoři?
Již léta poskytuji konzultantské služby právě těmto českým subjektům a vím, že konkrétně v západní Africe teď mají zajímavé příležitosti. To třeba Němci jsou dravější. Trade News čtu se zájmem, a tak jsem si všiml, že v zářijovém čísle doporučuje Hermann Simon, aby Češi o sobě a svých značkách dávali ve světě víc vědět. Umět se prodat je pořád vaše slabina. Obecně bych čekal, že Češi projeví víc podnikatelského ducha. Mají pro podnikání vrozené vlohy, dvousetletou industriální tradici a historické vzory. Tomáš Baťa je i v Africe stále ještě pojem.
A velkých investorů se MSP obávat nemusí, ti se zaměřují na velké projekty. Například v Guineji, která je největším vývozcem bauxitu na světě, investuje značné prostředky několik silných zahraničních těžebních společností: CBG, CBK a FRIGUIA (Rusal) a další. Ve fázi příprav se nachází druhý největší projekt svého druhu na světě, jímž je australský Rio Tinto Simandou.
Ale projekt, podporovaný guinejskou vládou, nezahrnuje jen těžbu, ale i budování strojírenských podniků, opravárenských závodů, dopravní infrastruktury, stavbu přístavů, bytového fondu, sítě zdravotnických zařízení a nemocnic, potravinářského a konzervárenského průmyslu, zakládání firem na výrobu potřeb pro domácnost, zboží každodenní potřeby, rozvoj řemesel apod. Tady se otevírá prostor právě pro malé a střední firmy jako subdodavatele hlavních investorů.
Na prudkém vzestupu je také odvětví obnovitelných zdrojů. Evropská investiční banka (EIB) a Africká rozvojová banka (BAD) podporují hospodářskou integraci zemí západní Afriky, preferují regionální projekty včetně environmentálních systémů a podnikání v zelené energetice. Loni EIB podepsala s BAD smlouvu o poskytnutí 60 milionů eur na úvěry pro veřejný i soukromý sektor států západní Afriky. Investice půjdou do energetiky, průmyslu, dopravy, zemědělství, cestovního ruchu a dalších odvětví. Podnikatelské subjekty si budou moci za výhodných podmínek půjčit na každý projekt až pět milionů eur. Privátní sféra může získat finanční prostředky za běžných tržních podmínek, veřejné infrastrukturální projekty regionálního nebo environmentálního charakteru mohou využít úrokových subvencí určených pro výrazně zadlužené země regionu.
Jak se mohou české firmy uplatnit v budování západoafrické energetiky?
Češi mají know-how na výrobu solární energie a energie z biomasy. Mohou je teď dobře uplatnit právě na afrických trzích. Rozvoj tohoto regionu brzdí neexistence společného trhu s elektřinou, nedostatečně fungující přenosová soustava a neefektivní využití přírodních zdrojů pro získávání energie.
Právě know-how se firmy snaží ochránit. Jak je v západní Africe zaručena jeho nezcizitelnost?
Kopírování je problémem Číny a průmyslově vyspělého světa. Afričané pro ně nemají technické a technologické podmínky a ani o něm neuvažují. Třeba za patnáct let, ale v současné době ne.
Jaké instituce se problematikou energetiky a obnovitelných zdrojů zabývají a jaké sledují cíle?
Západoafrický energetický svaz (West African Power Pool) složený z ministrů energetiky členských zemí Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS). Jeho cílem je integrovat národní energetické systémy do jednotného regionálního trhu s elektřinou, který zajistí co největšímu počtu obyvatel členských států společenství spolehlivou dodávku elektrického proudu za stabilní a dostupné ceny.
Tématem obnovitelných zdrojů se zabývá Regionální středisko pro obnovitelné zdroje a jejich využití (ECREEE). Jeho cílem je podpora domácích a zahraničních investic do výroby solární a větrné energie a energie z biomasy.
Češi mají know-how na výrobu solární energie a energie z biomasy. Mohou je teď dobře uplatnit právě na afrických trzích.
Vytvořte v Africe pracovní místa a máte zelenou
To znamená, že Afričané již nestojí jen o dovoz výrobků, i když si v současné konkurenci mohou hodně vybírat? Neměly by tedy firmy s ohledem na vývoj světových trhů předefinovat své podnikatelské modely a zaměřit se spíš na kooperační výrobu v Africe, jako je tomu v Číně?
Ani Afričané nechtějí jen importovat a rezignovat na budování vlastní ekonomiky. Ostatně se zaostalou hospodářskou strukturou by neměli potřebnou kupní sílu. A doprava výrobků na velké vzdálenosti je nesmírně drahá a stroje a zařízení se vyplatí montovat v zemích zákazníků. Proto kromě zlepšování investičního klimatu a rozvojových projektů v oblasti infrastruktury a agrobyznysu zvyšují vlády některých afrických zemí podporu malých a středních podniků, které tvoří základ soukromého sektoru v Africe.
