Nedávno médii proletěla zpráva o Marku Novákovi, který zvítězil v mezinárodní soutěži mladých techniků Intel ISEF. Po příletu ze Států jsme si s devatenáctiletým vývojářem povídali o peripetiích na jeho cestě k prestižnímu ocenění, českém technickém školství a spolupráci s tuzemskými podnikateli.
O elektrotechniku jste se začal zajímat už v deseti letech a již jako středoškolák jste se zařadil mezi uznávané vývojářské osobnosti. Technické myšlení je přirozená vloha, ale kde jste získal teoretické základy oboru?
Teorii jsem musel studovat souběžně s praxí jako samouk. Zejména v začátcích byla důležitá podpora mé rodiny – otec inicioval můj zájem o elektrotechniku a matka, jež vyučovala biologii a chemii na střední škole, o biochemii.
Na Fakultu elektrotechniky ČVUT jste se hlásil již v době, kdy jste měl na svém profesním kontě významná ocenění a čtyři roky spolupráce s firmami. Nepoložil jste si někdy otázku, zda pro vás má vysokoškolské studium ještě nějakou cenu?
Tak jsem neuvažoval. Z praxe jsem věděl, že bez dobrých teoretických znalostí se neobejdu. Za velmi přínosné považuji studium vysokoškolské matematiky, která je opravdu náročná.
Zabývat se vývojem na tak vysoké úrovni vyžaduje nejen špičkové znalosti, ale i vyspělé technické zázemí. Jak získáváte finanční prostředky a do čeho konkrétně jste je investoval?
V domě rodičů jsem si zřídil napůl laboratoř, napůl dílnu, kterou jsem si vybavil na vlastní náklady. Od patnácti let jsem si vydělával vývojem webových stránek, mimo jiné i pro jednu nadnárodní společnost, a různými brigádami. Tyto příjmy vytvořily můj základní kapitál. Časem přibyly i odměny spojené s vítězstvími v soutěžích. Do měřicích přístrojů, pájecí stanice na plošné spoje, obráběcího stroje na prototypy mechanických konstrukcí a dalšího vybavení jsem vložil možná už stovky tisíc korun. V poslední době představuje významnou položku mých příjmů mzda a stipendium od společnosti TSE, kde pracuji jako samostatný vývojář.
Zvláštní kapitolou investic jsou vysoké náklady na vývojářský software. I když pro mě jako fyzickou osobu není nákup kvalitního softwaru zrovna levný, nemohu se bez něj obejít.
Je obtížné, aby mladý vývojář získal zajímavé zakázky?
Není, jen musí mít zájem a věnovat práci čas. Nemohu se vyjadřovat obecně, ale ochota českobudějovické společnosti TSE, s níž spolupracuji od loňského června, inovovat a kooperovat s mladými vývojáři, je velmi vysoká. Vnímal jsem ji již v okamžiku, kdy mi nabídli stipendium a plat. V uplynulém roce jsem se podílel na zařízeních pro léčbu novorozenecké žloutenky a příslušenství k inkubátorům. Nyní s TSE spolupracuji na vývoji a výrobě zařízení pro seniory založeném na konceptu, s nímž jsem zvítězil na Intel ISEF 2014 (International Science and Engineering Fair – pozn. red.).
Podpora technických oborů u nás roste
Nejsou informace o větší podpoře technicky nadaných studentů jen další proklamace?
Nemyslím. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že zájem firem i škol o výraznější podporu exaktních věd stoupá. Viditelnější výsledky se však dostaví až po čase. O něco složitější je to u elektrotechniky. Na základním a středním stupni vzdělávání se kromě odborných škol tato specializace neobjevuje. Například na ČVUT se v prvním roce bere hodně teorie, kterou považuji za důležitou, ale některé studenty může její objem odradit. Navíc se hodinové dotace na rostoucí objem studijní látky stále zkracují.
K vývoji zařízení, za něž jsem byl loni oceněn v Intel ISEF, mě motivoval právě malý zájem vrstevníků o elektrotechniku.
Můžete nám svoje vynálezy stručně přiblížit?
První přístroj na elektronická měření kombinuje více zařízení do jednoho celku, aby se ušetřily náklady na energii a provoz. Druhý, jenž jsem zamýšlel pro školy a který lze snadno připevnit magnetem na tabuli, umožňuje simulaci elektrických obvodů. Tuto myšlenku bych chtěl v budoucnu opět oživit. Nyní se ale musím intenzivně věnovat zdokonalování zmíněného přístroje pro seniory.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že zájem firem i škol o výraznější podporu exaktních věd stoupá.
Na jakém principu funguje?
Hodinky získávají a vyhodnocují data o zdravotním stavu člověka a registrují anomálie. Výsledky měření, jako je EKG, tělesná teplota, okysličení krve, informace o pohybu a další parametry se pomocí miniaturních bezdrátových senzorů přenášejí do hodinek a odtud do mobilního telefonu, počítače nebo přes GSM síť i dál. Přístroj může sloužit lékařům k průběžnému sledování pacientů, personálu v domovech důchodců nebo rodině při péči o svého příslušníka v době její nepřítomnosti.
Rozhoduje projekt i zapálenost pro něj
Kudy vede cesta adepta na cenu Intel ISEF od první přihlášky k vítězství?
Musíte projít čtyřstupňovým systémem od školního kola přes krajské a národní až k výběru na mezinárodní soutěže, v jehož porotě zasedají také zástupci Intelu. Tam jsou vybraní rozřazeni do soutěží a aktivit, nejvýznamnější jsou právě Intel ISEF a EUCYS, což je menší evropská obdoba Intel ISEF.
Kolik studentů se hlásí do této soutěže a kolik se kvalifikuje do Los Angeles?
Ze sedmi milionů studentů z národních kol po celém světě se vybere asi 1750 nejlepších ze sedmdesáti zemí. V mé kategorii prošlo do nejvyššího kola 130 účastníků a deset z nich bylo oceněno, stejně jako já, druhou nebo první hlavní cenou.
Co se hodnotí?
Kromě samotného projektu zejména originalita myšlenky, mimo jiné také zapálenost.
Jak se měří zapálenost?
