Seberou nám stroje práci, nebo nám pomohou k větší prosperitě?

Pracovní sílu nahrazují roboty a automaty a právo na práci mají stále víc stroje než lidé. Čeho se můžeme nadít od kybernetizace společnosti? Co představuje iniciativa Průmysl 4.0 a potřebuje ji vůbec Česká republika? Odpovědi nejen na tyto otázky jsme hledali s předním expertem v oblasti umělé inteligence Vladimírem Maříkem.

Odborníci odhadují, že v roce 2050 dokáže pět až deset procent světové populace vyrobit pro ostatní všechno potřebné. Ale už nyní máme miliardu lidí bez práce. Podle mezinárodní studie pro letošní Světové ekonomické fórum v Davosu se čtyři z deseti mladých lidí, zejména Evropanů, obávají, že jim do deseti let stroje seberou práci a že je škola na výkon jejich povolání nepřipravila. Bojí se oprávněně?

Když se začneme připravovat včas, je strach zbytečný. Přelomové technologie již máme, jen je musíme propojit do komplexních systémů a vyškolit na čtvrtou průmyslovou revoluci pracovní síly. To se dotkne celé vzdělávací soustavy. Naše školství má tendenci segmentovat problematiku do úzce specializovaných oborů, ale pro Průmysl 4.0 bude třeba upravit osnovy a zaměření studia tak, aby byli absolventi schopni integrovaného, systémového nadhledu a myšlení.

Vzdělávání s interdisciplinárním profilem

Náš vzdělávací systém je stále podrobován kritice, přesto v Česku funguje řada úspěšných společností, které vybudovali a řídí absolventi předlistopadového školství. Kdyby bylo tak nekvalitní, jak se někdy říká, bylo by to možné?

Zdejší školství nebylo a není špatné ani v současné době. Jednotlivé předměty se u nás vyučují na vysoké úrovni, ale vázne mezioborové propojení. Studenti by se měli naučit uvažovat interdisciplinárně, sledovat vývojové trendy a nějakou problematiku znát do hloubky. Zatím je nutíme, aby pronikali do jedné hloubky, druhé hloubky…, takže zvládají na solidní úrovni tři hlubinné vrty, ale chybí jim průnik obory.

Nouzi o práci určitě nebudou mít softwaroví inženýři. Ale co méně kvalifikované profese nebo pracovníci 50+ a navíc s výhledem, že se bude věk odchodu do důchodu zvyšovat?

Některé profese zaniknou, jiné vzniknou. Například nebudou potřeba rutinní profese jako třeba spojovatelky, operátorky, ale vzroste poptávka po pracovnících zabývajících se ochranou dat a fyzických objektů a s ní souvisejícího systému dalších specializací. Samozřejmě, úspěch na pracovním trhu bude podmíněn vyšší kvalifikací. S kybernetizací by se však významně zkrátila dotace pracovní doby, již by pracovníci využívali efektivněji než nyní. Se zvyšováním věku odchodu do důchodu by starší ročníky snáz udržely rostoucí pracovní tempo, i když podobný model lze uplatňovat jen diferencovaně. Snadněji se dá aplikovat ve službách než v průmyslové výrobě, jejíž organizace a charakter činností přináší určitá omezení.

Udržela by se u nás za takových podmínek alespoň stávající životní úroveň?

Nároky na českého pracovníka ve výrobním sektoru jsou stejné jako v Německu a produktivita práce u nás roste rychleji než v zemích jižního křídla EU. Proč by neměla růst životní úroveň?

A absolventi humanitních oborů?

Pro tyto obory bych považoval kybernetizaci spíš za cestu, jak prokázat svou společenskou užitečnost. Již nyní mají technologie vliv na všechny oblasti lidského života: na strukturu pracovního trhu, vzdělávání, sociální prostředí, rodinný život, migraci za prací apod. Bude třeba zabývat se způsobem komunikace člověka se strojem. Copak to nejsou krásná témata pro společenskovědní výzkum?

Příležitosti a rizika Průmyslu 4.0

Kromě odborných kruhů, ministra průmyslu a obchodu, premiéra a některých médií mimo mainstream chodí společnost kolem Průmyslu 4.0 po špičkách. Přitom pro ČR je to aktuální klíčové téma. Jak si to vysvětlujete?

Politici k němu cítí respekt a obavu, protože jde o složité odborné, strategické rozhodnutí vyžadující značné finanční investice. Ale věřím, že se koncept kybernetizace v širokém měřítku postupně prosadí i u nás.

Co vás vede k takovému optimismu v zemi, kde se z konkurenceschopnosti a inovací staly časem ve veřejném prostoru jen floskule?

Myslím, že tentokrát z toho Česká republika tak snadno neunikne, protože tlak z Německa bude obrovský. Struktura německého a českého průmyslu je podobná a výrobci jsou spolu úzce provázáni. I během ekonomické krize obě země těžily z toho, že si na svém území ponechaly sofistikovanou část výroby. Německé odběratele a investory bude zajímat především to, zda jsou čeští partneři kompatibilní s německým průmyslem a dodávají požadovanou kvalitu. V našich analýzách a doporučeních však nesledujeme jen otázku kompatibility s německým průmyslem, ale chceme naše firmy připravit pro fungování na globálním trhu.

Čtvrtá průmyslová revoluce je kromě několika provozů velkých nadnárodních korporací, jako je například výroba společnosti Siemens v Ambergu, zatím spíš jen zajímavou vizí. Jak si váš tým představuje její zavádění v Česku?

Amberský závod patří v současné době mezi nejvyspělejší, ale my v naší analýze míříme ještě o dva stupně dál. Navrhujeme opatření na období patnácti až dvaceti let a na úroveň Ambergu bychom se rádi dostali již v horizontu několika let. V rámci této strategie však počítáme s vývojem inteligentních strojů a s budováním „chytrých továren“.

Jediná cesta je koncentrovat výzkum

Ale diskuze neprobíhá ani na úrovni malých a středních podniků, jichž by se také týkala. Zřejmě jim vzhledem k vysokým nákladům na kybernetizaci připadá bezpředmětná. Máte již konkrétní představu, jak by se jim dalo vyjít vstříc?

Řešení nabízíme v dokumentu Národní iniciativa Průmysl 4.0, který jsme do konce ledna připravili pro ministra průmyslu Mládka, a v navazujícím Akčním plánu pro implementaci Průmyslu 4.0. Ten bude zahrnovat širokou škálu opatření včetně podpory investic do aplikovaného výzkumu a jeho implementace. Komplexní řešení jsou drahá, a proto v plánu mimo jiné navrhujeme, aby byl vytvořen fond na podporu aplikovaného výzkumu, do něhož by většinovým dílem přispívaly firmy a kontrolovaly jeho hospodaření. V procesu implementace by menší firmy podporoval stát prostřednictvím revolvingového financování. Zapůjčené prostředky by mu pak podle svých hospodářských výsledků postupně splácely. Tento model financování je vhodný i pro malé a střední firmy a mohly by na něj slyšet.

Naši studenti zvládají tři hlubinné vrty, ale chybí jim průnik obory.

Příkladem a inspirací efektivního vztahu mezi výzkumem a praxí je Fraunhoferův institut v Německu. Nevymýšlíme vymyšlené?

Nechceme být za každou cenu originální, ale naším cílem je vybudovat českou analogii institucionálního systému výzkumných ústavů spolufinancovaných státem, v němž by se uplatnila naše specifika.

Jestliže má Průmysl 4.0 být státní politikou a veřejným zájmem, pak nelze přenechat všechny kompetence liberálnímu trhu. Které oblasti by měl kontrolovat stát?

Například širokopásmový vysokorychlostní internet. Digitální infrastruktura nemůže být předmětem konkurenčního boje a stát by měl mít možnost ji kontrolovat a regulovat.

Česká republika nikdy nebude mít tak silný investiční potenciál jako Německo. Jak by mohla ekonomika postavená převážně na exportu v oblasti automotive vydělat na tak smělé projekty?

To je příliš zúžený pohled. Jsme sice pro Německo jako finálního výrobce „jen“ dodavatelem automotive, ale vždyť na tom vyděláváme. V tomto odvětví se živí desítky našich středních firem, které tvoří dynamiku českého průmyslu. Řada MSP zaměstnává vysoce kvalifikovanou pracovní sílu a odvádí v Česku daně.

Souboj mozků

Na velký výzkum nemáme finanční kapacity. Máme předpoklady prosadit se ještě jinak než jako subdodavatelé produktů pro finální výrobce?

Do budoucna bude zajímavější vyvíjet než vyrábět. Jsme schopni se učit, jsme v řadě oborů technologicky vyspělí a můžeme vyvážet myšlenky, řešení, prototypy a patenty. Za získané prostředky si pak můžeme pořídit moderní vybavení pro výrobní provozy. Naší slabinou je ale marketing a obchod. Zejména vlastní know-how neumíme docenit, nevážíme si ho a prodáváme jej pod cenou. Produkty, které se vyvíjejí v našich vysokoškolských laboratořích, pak prodáváme za babku zahraničním firmám.

V oblasti počítačové bezpečnosti je Česká republika světovou velmocí.

Krásně se to poslouchá, ale nemáte po ruce nějaký konkrétní příklad?

Třeba naše společnost CertiCon již léta vyvíjí informační systémy mimo jiné pro takové zákazníky, jako jsou Airbus nebo Bosch. Myslíte si, že kdyby měli na všechna vývojová řešení vlastní lidi, obraceli by se na Čechy?

Nejsme na tom hůř než jiné ekonomicky vyspělé země, v některých oblastech dokonce lépe. Například se málo zdůrazňuje, že v oblasti počítačové bezpečnosti je Česká republika světovou velmocí. Téměř v každém počítači je antivirový program z České republiky. Ale kromě antivirů jsou bezpečnostní standardy všude v plenkách. Z bezpečnostních systémů a řešení se vyvine byznys, který bude srovnatelný s Průmyslem 4.0. Vždyť co je bezpečnostní řešení? Je to souboj mozků: jeden chce něco napadnout a druhý mu v tom brání.