Hrozí Evropě osud Kodaku?Německo se drží od propadliště dějin dál

„Svět zažívá revoluční změny, které by v případě kolapsu EU ustálo z evropských zemí pouze Německo. Ani to ale není bez chyby, spíše jde o jednookého krále v říši slepců,“ říká Jean-Pierre Lehmann, profesor mezinárodní politické ekonomie vyučující na prestižním International Institute for Management Development. Výhodou Německa je podle něj otevřenost, tedy vlastnost, která bude rozhodovat o vítězích a poražených.

Tektonické změny pohánějí technologie

V poslední době je módní mluvit o probíhajících revolučních změnách. Podle společnosti McKinsey &Company probíhají desetkrát rychleji a jsou třistakrát silnější než průmyslová revoluce. Souhlasíte s tím, že zažíváme něco výjimečného, respektive co výjimečného teď kolem sebe vidíte vy?

Nevím, jak se McKinsey dostala ke svým číslům, v principu ale souhlasím. Zažíváme tektonické pohyby a bylo by velmi obtížné tvrdit něco jiného. Jde o změny poháněné technologiemi. Jak řekl Peter Drucker, ICT revoluce neznamená jen revoluční změny v průmyslu, jde o intelektuální revoluci. Co se týče přístupu k informacím, je to podobně významné jako Gutenbergova bible. Má to mnohé dopady na propojenost, sběr informací, špionáž a obecněji pak na produkci, politiku, společnost, v podstatě na všechno. Doba před příchodem internetu byla prostě naprosto odlišná od současnosti.

Mezi další významné faktory, které způsobují zásadní změny, patří rostoucí význam rozvíjejících se zemí, urbanizace a nebo redefinice státu jako základní politické jednotky. Kdo z tohoto víc než složitého období vyjde jako vítěz, kdo jako poražený?

Nejdůležitější je přistupovat ke všemu s otevřenou myslí, neztratit svůj cíl z očí a být ho také schopen jasně komunikovat. To vyžaduje robustní strategii, pokud se bavíme o vizi, ale zároveň dostatečnou flexibilitu při implementaci. Je prostě třeba umět zareagovat na změnu, být ve střehu. Klíčovým indikátorem je odpověď na otázku: díváme se do světa, nebo sami na sebe? Úspěšný subjekt musí být otevřený, o čemž svědčí i pohled zpět. Španělsko bylo v 15. a 16. století jednou z mocností. Protože ale bylo zahleděné do sebe, mělo inkvizici, vyhnalo Židy a tak dále, stalo se notickou na periferii Evropy. A to samé platí o firmách, o čemž svědčí příběh Kodaku. To byl svého času průkopník. Soustředil se ale sám na sebe, a nezachytil tak digitální revoluci.

Nejdůležitější je přistupovat ke všemu s otevřenou myslí, neztratit svůj cíl z očí a být ho také schopen jasně komunikovat.

Evropa je křehký svazek

Zkusme vaši testovací šablonu přiložit k Evropské unii dneška. Dokážou Evropané pozorovat, co se kolem nich děje, a nebo se zahleděli do sebe a zařadí se mezi poražené?

Na jednu stranu je EU impozantním úspěchem. Koho by ještě relativně nedávno napadlo, že proměníme místo, které bylo po staletí bojištěm, v jedno velké tržiště? Na stranu druhou je ale třeba vidět, jak je tento svazek křehký. Potíž přitom není v nedostatečné integraci bankovních sektorů, fiskálních politik a tak dále, i když to také věci komplikuje, ale v nedostatku emocí, které by nás spojovaly. V posledních letech se prostě EU stala pro většinu nudnou, nevzbuzuje emoce. A pokud nedojde k renesanci, nebudou ani země, které nechtějí odejít, v otázce další integrace nijak proaktivní.

Často se zmiňuje nezastupitelná role Německa. Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza například jeho rezignaci na proevropskou agendu, na další integraci, označil za černou labuť, která by mohla ohrozit existenci EU. Vidíte to podobně?

Německo je dnes bezesporu evropským šampionem a kancléřka Merkelová jedním z mála kredibilních politických lídrů, nicméně její pozice je ohrožena. Takže souhlasím, Německo bylo a je v EU pozitivní silou. V této souvislosti je ale třeba také připomenout, že je pro něj ze všeobecně známých historických důvodů obtížné plnit roli evropského vůdce. Navíc v zemi samotné dochází k fragmentaci, která věci komplikuje. I proto jsem, co se týče Evropy a její budoucnosti, teď vcelku pesimistický.

Sázka na Německo

V Evropě tedy dochází k fragmentaci v době historického zlomu či zásadních tektonických pohybů, jak už jsme zmínili. Dokázaly by se s tím jednotlivé evropské ekonomiky vypořádat úspěšně samy, tedy bez pomoci spojené Evropy?

Podle mě by to až na jednu výjimku – a tou je právě Německo – nezvládly. Navíc i v případě Německa je třeba brát v potaz, že jde o třetího největšího vývozce na světě. Prostě racionální argumenty hovořící pro existenci Evropské unie nadále platí, jde o iracionálno, co ji sabotuje. Zajímavé je určitě v této souvislosti sledovat diskuzi o Brexitu, poslouchat otázky, které zaznívají. Podle mě nicméně i v případě Británie platí, že by jí vně EU bylo hůře, než kdyby byla součástí společné Evropy.

Nakolik se vaše sázka na Němce v případě exploze či imploze EU opírá o modernizaci tamní ekonomiky, která celému revolučnímu trendu dala jméno – Průmysl 4.0? A nakolik zahrnuje signály dýchavičnosti – i strukturální – kterou Německo v poslední době vysílá?

Souhlasím s vámi, Německo také ztrácí momentum, ani ono není imunní vůči potížím a neduhům, kterým svět čelí. Na druhou stranu, pokud bych měl popsat většinu evropských ekonomik jedním slovem, asi bych měl na seznamu hodně vysoko slovo „křehké“. V případě Německa by šlo o „robustní“. Tato charakteristika přitom vychází z toho, že země má velmi dynamický segment malých a středních podniků, významnou technologickou kapacitu a v neposlední řadě také vzdělávací systém, který podnikání nahrává. Výhodou je určitě i politická scéna, která není výrazně polarizovaná, což v praxi znamená, že změna vlády neznamená úplnou změnu kurzu.

V 80. letech se často srovnávaly Německo a Japonsko, které dlouho sledujete. Japonsko zazářilo, od začátku 90. let ale hlásí jednu ztracenou dekádu za druhou. Podobný osud tedy Německo, navzdory probíhajícím turbulencím vně i uvnitř země, nečeká?

Japonsko trpí mnoha neduhy, které přinejmenším v dohledné době nevyléčí. Pokles tamního hospodářství proto bude pokračovat. Zvrat by mohlo přinést otevření ekonomiky, což mě přivádí ke zmíněnému dělení úspěšných a neúspěšných na základě otevřenosti. Německo má v tomto případě výrazný náskok, jde o otevřenou ekonomiku a společnost. Kdybych si proto měl na někoho vsadit, bylo by to opravdu Německo – i když je třeba zmínit, že „v království slepých jednooký králem jest“. Německo prostě není superstar, ale v porovnání s Francií, Británií či Itálií určitě září.