Firmy nezajímají vizualizace, ale prodeje

„Součástí designérské profese musí být také pokora před produktem a obchodní politikou výrobce, jinak se designérská služba degraduje na planou sebeprezentaci,“ tvrdí přední industrial designer, jediný český nositel prestižního ocenění Red Dot Winner v kategorii strojírenského designu Martin Tvarůžek. V oboru pracuje už téměř dvacet let a za tu dobu navrhl několik desítek výrobků, strojů a zařízení, které jsou v opakované výrobě a prodávají se na globálním trhu.

V devadesátých letech platilo, že české firmy většinou považovaly prostředky vynaložené na průmyslový design za vyhozené peníze. Jak je tomu dnes?

Řekl bych, že to ještě částečně přetrvává. Jsme však s jistotou za obdobím, kdy většina našich podnikatelů sázela na produkty okopírované od vyspělejší zahraniční konkurence, a firmy mají ambici přicházet na trh s originálním řešením. S postupným posílením tržní pozice zejména v oblasti exportu začala stoupat i jejich poptávka po designérských službách, takže situace se hodně zlepšila.

Myslíte, že jejich opatrnost byla na místě?

Do určité míry ano. Mám na mysli fakt, že se řada designérů stále často omezuje na povrchní estetiku bez vnímání celkového kontextu produktu a jeho souvislostí. Proto také design jako profese podle mne stále nemá v očích firem takový respekt, aby měl šanci výrazněji ovlivnit jejich život. Skutečně kvalifikovaných designérů u nás není pořád dost. Na druhou stranu známe příběhy mnoha firem, které se rozrostly právě investicemi do designu, takže větší aktivita podnikatelů by v tomto směru měla logiku.

Široká veřejnost chápe stále design jen jako estetický prvek. Jak byste laikovi přiblížil pojem průmyslový design, jeho poslání a přínosy?

Nová estetická hodnota produktu se skládá z řady požadavků, které jsou na něj kladeny. Vzhled výrobku by měl odrážet jeho užitné a funkční vlastnosti, ale zohledňovat také konstrukci, technologii, ergonomii, bezpečnost, výrobní a prodejní cenu, obchodní souvislosti prodeje a tak dále. Designér musí dbát i na postavení produktu v portfoliu výrobce, logistiku skladování a expedice, montážní a servisní postupy, životnost, ekologii, teritoriální specifika... Díky svým výtvarným schopnostem by pak měl být schopen navrhnout tentýž produkt pro více cílových skupin v mnoha provedeních. Dobrý profesionál by si měl opatřit přímo v praxi široké spektrum poznatků a souvislostí, vyhodnotit je a nabídnout klientovi řešení, které je pro jeho obchodní potřeby nejvhodnější. Průmyslový design není kreslení obrázků, je to cílevědomá a systematická činnost, která vyžaduje také dostatečný intelekt a vysokou odbornost a která poskytuje produktu komplexní péči a odráží jeho kvalitu.

Zdůrazňujete jen benefity. Ale nemůže nesprávně aplikovaný design firmu poškodit?

Může. Ve studiu nám také přibývá zakázek, kdy doděláváme nebo předěláváme práci někoho jiného. Jedná se často o elementární chyby, například v celkové hmotnosti produktu, zohlednění výrobních nákladů, důrazu na komfort obsluhy nebo správném využití technologických postupů. To může výrobce poškodit. Zajímavé je, že takto špatně zpracované produkty nemusejí na první pohled vypadat zle, člověka by ani nenapadlo, že může být jejich estetická forma plná chyb. V tom je jedna ze záludností naší profese: úspěch nezajistí samotné kresebné nebo modelovací schopnosti v 3D programech a ne vždy rozhoduje hledisko líbí-nelíbí.

Umění komunikace

V uplynulých dvaceti letech jste sice často pracoval pro významné globální firmy, ale nikdy jste se netajil obdivem a respektem k českému průmyslu, zejména strojírenství. V čem spatřujete největší slabiny tuzemských společností oproti zahraniční konkurenci?

Zejména v nekomplexním přístupu a nedostatečné interpretaci příběhů z vývoje při jednání se zákazníky. V chabém využití designu jako nástroje sloužícího k penetraci nových trhů, akceleraci nových obchodních příležitostí a podpoře budování značky. Slabiny některých společností jsou v jejich nechuti cokoliv měnit, strachu riskovat a hledat nová řešení. Názorová zacyklenost a dogmatická představa, že stroj definují technické parametry a prodejní cena, přitom patří do časů RVHP. Hodně manažerů tak stále hledá odpověď na otázku, proč tolik neprodáváme, když je náš stroj vysoce funkční? Nejúspěšnější světové firmy jistě nedosáhly na vrchol díky nízké prodejní ceně.

Loni jste na sebe upoutal pozornost vítězstvím v náročné kategorii respektované mezinárodní soutěže Red Dot Award. Získal jste sice řadu ocenění z designérských soutěží, ale nemáte pověst jejich prvoplánového sběratele. Co vás tentokrát motivovalo, abyste se do ní přihlásil?

Moji studenti. Uvědomil jsem si, že je nabádám k tomu, aby poměřovali své síly s konkurencí, a přitom jim nejdu příkladem. A musím také poděkovat svojí přítelkyni Markétě, která mi v mé nepřetržité časové tísni pomohla všechny podklady do soutěže nachystat, protože bych to bez ní asi ani neodeslal.

Česko má být na co hrdé

Jak jste se k zakázce pro Škodu Machine Tool dostal?

Netajím se tím, že rád pracuji s českými strojaři. Jsou odborně fundovaní, vzdělaní, zdravě ambiciózní, zkrátka vysoce kompetentní. Když s nimi trávíte čas v konstrukcích a dílnách, rychle zjistíte, v čem všem je naše země dobrá. Plzeňská Škodovka se svou slavnou tradicí upoutávala mou pozornost již léta. Proto jsem sám oslovil vedení firmy a prezentoval jsem mu své projekty a pracovní postupy. Padli jsme si do noty a během krátké doby jsme společně s pracovníky firmy pod vedením Vlastimila Hlavatého vytvořili skvěle sehraný tým, jehož práci ocenila i porota Red Dot Award.

Snít jako designér o práci pro společnost z odvětví těžkého průmyslu není zrovna běžné. Co všechno musíte u podobné zakázky řešit a čím byla specifická?

S ohledem na vývoj společnosti a rostoucí nároky zákazníků už téma strojírenského designu není tak ojedinělé. Designérovi navíc nabízí široké spektrum položek, o nichž jsem se ve zkratce zmínil. Ke všem je třeba přistupovat ve vzájemných souvislostech a stále přihlížet k hlavnímu cíli, jímž je úspěch na trhu a podpora značky.